Slabá místa firemních dluhopisů. Jak rozpoznat varovné signály a nenaletět

Tento investiční produkt mají v Česku v oblibě obě stany. Firmy prostřednictvím firemních dluhopisů získávají kapitál, investoři je zase rádi zařazují do portfolií. Trend dokládají i data. Mezi lety 2013 a 2025 vzrostl objem emitovaných podnikových dluhopisů z 15,6 miliardy korun na 145,1 miliardy korun za rok. Stejnou tendenci vykazuje ale i počet krachů, jak uvádí agentura Surveilligence.

Za loňský rok čelilo insolvenčnímu řízení 60 firem s dluhopisovými programy v celkové hodnotě 31,7 miliardy korun. Oslovení odborníci proto nabádají k obezřetnosti a investice do podnikových dluhopisů spíše nedoporučují, protože jsou pro běžného retailového investora obtížně čitelné, pokud nedovede dobře vyhodnotit finanční situaci emitenta.

„V posledním roce jsme zaznamenali také pády velkých emitentů, kteří na první pohled nemuseli vypadat rizikově. Ti často významně investují do marketingu a pečlivě budují mediální obraz úspěšného podniku a konzervativní investice,“ říká Ján Lalka, zakladatel a šéf forenzní agentury Surveilligence, která pravidelně zveřejňuje studii analyzující trh podnikových dluhopisů, a dodává, že je pro velkou část těchto emitentů dluhopisové financování přitom jedinou a poslední možností, jak získat finanční prostředky.

„Jejich financování odmítly banky, zakladatelé nevložili žádný nebo jen minimální kapitál a jedinou zbývající skupinou, která je ochotna jim půjčit, jsou drobní retailoví investoři,“ varuje Lalka.

Pokud si investor nedokáže odpovědět na otázku, proč firma potřebuje prostředky právě od něj a z čeho je bude schopná splácet, neměl by se podle Lalky do investice pouštět.

Velmi podstatné je také to, k čemu budou nebo mohou být prostředky z emise využity. Někteří emitenti se dokonce ani netají tím, že prostředky z nových dluhopisů hodlají využít na splacení starších emisí. „Tady by měl každý rozumný investor zpozornět, protože jde o klasický příznak toho, že emitent nedokáže splácet z provozní činnosti a spoléhá na přísun dalších investorů,“ zdůrazňuje Lalka.

Investice

AI je v oblasti investic dvousečný meč. Letošní rok pro ni bude zlomový, říká Tomáš Pfeiler z Cyrrusu

5. 5. 2026 ▪ 8 min. čtení

Pozor na zaštiťování ČNB

Pokud někdo o investicích do firemních dluhopisů reálně uvažuje, měl by se nejprve držet těchto doporučení: Zjistit si, kdo za projektem stojí, čím je dluhopis zajištěný, co se stane, když projekt nevyjde, kdo emisi připravoval a distribuoval. Varovným signálem obecně bývá vysoký výnos, absence zajištění, emitent bez historie, chybějící nebo slabé dluhopisové podmínky, nezveřejňování údajů o hospodaření, nerealistický byznysplán, krátká doba emise, zaštiťování se Českou národní bankou.

„Část investorů si zafixovala představu, že dluhopis je bezrizikový nástroj. U firemních dluhopisů to rozhodně neplatí. Investoři se více zaměřují na údaje o nabízeném výnosu nebo koupí dluhopisy jen na základě doporučení nějakého poradce,“ popisuje Jaroslav Krejčí, mluvčí České národní banky.

„Často tak nevěnují dostatek pozornosti informacím, které jsou obsažené například v prospektu daného dluhopisu. Informace o emitentovi mohou obsahovat i jeho internetové stránky, případně veřejné rejstříky – obchodní či insolvenční. Je dobré také sledovat některá média, která se tomuto trhu věnují a leckdy i upozorňují na rizikové emitenty,“ radí Krejčí.

ČNB zveřejnila na svých stránkách Desatero pro drobné investory do korporátních dluhopisů. V něm například zdůrazňuje, že by investor měl být velmi obezřetný zvláště v případech, jeví‑li se nabídka na první pohled velice výhodně, například pokud je nabízen dluhopis s velmi vysokým výnosem.

Past v podobě konzervativních úroků

Ale ani nízký výnos není garancí bezpečnosti. Podle letošní studie agentury Surveilligence vysoký úrok přestává být spolehlivým varovným signálem. Emitenti, kteří skončili v insolvenci v roce 2025, nenabízeli nadstandardně vysoké úroky. „Někteří se naopak prezentovali slogany jako,Nikdy jsme neslibovali zázračné výnosy‘ a stavěli svou image na stabilitě, velikosti a průměrných, nebo dokonce podprůměrných úrocích. Součástí prodejního příběhu tak byl spíš důraz na konzervativní investice do energetiky nebo nemovitostí,“ upozorňuje Lalka.

Přesto ale podle jeho slov skončili v insolvenci s miliardovými dluhy vůči tisícům drobných investorů. „To vnímáme jako důležitý posun. Investoři si začínají dávat pozor na extrémně vysoké úroky, ale přesunuli svou důvěru k solidně vypadajícím skupinám, jejichž hospodaření však již tak solidní být nemusí,“ uvádí šéf Surveilligence.

Při výběru investorských příležitostí v tomto segmentu se vyplatí i znalost legislativy. Protože informace o tom, že ČNB schválila prospekt k veřejné nabídce dluhopisů, znamená pouze to, že centrální banka ověřila, zda prospekt splňuje všechny stanovené náležitosti, a poskytuje tak investorům dostatek informací pro jejich vlastní posouzení a investiční rozhodnutí.

U soukromých emisí dluhopisů – to je emisí, u nichž je počet investorů omezený na 150, a u veřejných „podlimitních“ emisí dluhopisů (do objemu jedné miliardy eur či jejich ekvivalentu v korunách – pozn. red.) ČNB prospekt cenného papíru neschvaluje, pokud o to emitent nepožádá dobrovolně. V případě žádného korporátního dluhopisu ale tato banka nezaručuje splacení dluhopisu ani návratnost investice.

ČNB se během roku zabývá přibližně sto prospekty, k odmítnutí dochází v jednotkách případů. V jejich drtivé většině si emitent v průběhu řízení požadované informace do prospektu na základě výzvy ČNB doplní. Tato instituce nicméně vnímá jako problém, že by někteří investoři mohli brát schválení prospektu jako záruku kvality emitenta a jeho schopnosti splácet. Na tuto nejednoznačnost je pak upozorňuje prostřednictvím svých komunikačních kanálů, například na sociálních sítích, a také v Desateru pro drobné investory do korporátních dluhopisů.

Mimo to aktuálně poslanci projednávají návrh novely zákona o dluhopisech, který jim vláda předložila a který posiluje požadavky na transparentnost informování investorů. „Konkrétně například zavádí povinnost, aby v každé marketingové komunikaci k nabídce korporátních dluhopisů bylo obsaženo upozornění, že role ČNB nepředstavuje garanci bezpečnosti, výnosu ani splacení investice. Doplnění tohoto varování tato banka sama iniciovala a přijetí novely zákona jednoznačně podporuje,“ říká mluvčí ČNB s tím, že věří, že zkušenosti investorů z posledních let povedou k potřebě lépe se o kvalitě emitentů informovat. I k tomu, že budou umět realisticky vyhodnotit nastavení výnosu vůči riziku.

Rozdílná role oproti akciím

Kdo nemá s investičním světem ještě tolik zkušeností, může podléhat dojmu, že dluhopisy jsou bezpečnější nástroj než akcie. Ve skutečnosti se ale jedná o dva odlišné investiční světy. „Držitel akcie je spoluvlastník firmy – může hlasovat, podílet se na zisku, ale také nese plné podnikatelské riziko,“ vysvětluje rozdíl David Kuboň, řídící partner v advokátní kanceláři KLB Legal.

„Pokud se firmě nedaří, hodnota akcie může klesnout na nulu. Naopak držitel dluhopisu je věřitel. Nemá žádný vliv na řízení firmy, ale má smluvní nárok na splacení jistiny a úroku. Právně je tedy v silnější pozici než akcionář – ale jen do té chvíle, než se firma dostane do problémů,“ upřesňuje Kuboň.

V insolvenci se podle něj ukáže, jak bezpečný dluhopis skutečně byl. „Dluhopisář není poslední v řadě – za ním jsou ještě akcionáři. V praxi ale bývá až za bankami a dalšími zajištěnými věřiteli, kteří se uspokojují jako první. I standardní korporátní dluhopis může být zajištěný, zpravidla prostřednictvím takzvaného agenta pro zajištění, kterým bývá manažer emise. Pak šance na výtěžek roste. Pokud ale firma nemá dostatek majetku, na dluhopisáře často zbude jen malá část investice – někdy skutečně jen zlomek, někdy nic,“ upozorňuje Kuboň.

Investice a ochrana kapitálu

Stáhněte si přílohu v PDF

Trend rostoucího objemu firemních dluhopisů je vidět i v advokátních kancelářích. Se vzrůstajícím počtem emisí stoupá i počet sporů a insolvencí. „Typické jsou případy developerských projektů, které se nepodařilo dokončit nebo refinancovat. Velká část emisí navíc probíhá mimo regulovaný trh, často bez prospektu, a je distribuována přes zprostředkovatele s vysokými provizemi. To vytváří prostředí, kde retailový investor nese větší riziko, než si často uvědomuje. Zastupuje řadu klientů, kteří byli poškození svými poradci,“ říká Kuboň.

Boj proti nepoctivým finančním poradcům často ale začíná pozdě. V praxi se totiž vychází z toho, že skutečnou výši škody lze určit až po skončení insolvence emitenta dluhopisů. Jenže ta může trvat roky.

„Pro investory to znamená zásadní problém. Nejenže musí dlouho čekat, než vůbec zjistí, o kolik přišli, ale zároveň se jejich šance na úspěšné vymáhání postupně snižuje. Poradce mezitím může ukončit činnost, změnit strukturu nebo zcela zaniknout. V krajním případě tak investor sice,vyhraje ‘, ale už není proti komu nárok efektivně uplatnit. Právě proto považujeme za klíčové, aby bylo možné škodu uplatnit dříve, bez nutnosti čekat na konec insolvence. V této věci jsme podali dovolání k Nejvyššímu soudu a nyní čekáme na jeho rozhodnutí,“ říká David Kuboň.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice a ochrana kapitálu.