Komunitní energetika vyhlíží dynamické sdílení a chystá se na chytré řízení toků energie

Když se v srpnu 2024 rozjelo v Česku sdílení elektřiny, málokdo čekal, že se z experimentu stane téměř masová záležitost, která zásadně mění ekonomiku provozu nemovitostí i stabilitu distribuční sítě. Aktuálně eviduje Elektroenergetické datové centrum (EDC) více než 41 tisíc zájemců o sdílení a nových stále přibývá. Celkový objem vyměněné elektřiny se blíží 80 GWh – tolik spotřebuje ročně město velikosti Mostu. Zároveň se ale objevují první dětské nemoci systému – od administrativních a technologických bariér, přes nevyhovující alokační klíče, až po nespravedlivé distribuční poplatky.

Rychlý start

Od spuštění ostrého provozu zažívá Česko boom, který překonává původní očekávání. Jen v březnu letošního roku si účastníci díky vysokému počtu slunečných dní vyměnili rekordních 11,4 GWh, tedy o pětinu více než tomu bylo v dosud nejsilnějším srpnu loňského roku.

Zájem o sdílení je tažen především jednoduchostí modelu takzvaného aktivního zákazníka. Ten umožňuje sdílet elektřinu až mezi jedenácti odběrnými místy bez nutnosti zakládat právnickou osobu. „Zavedení sdílení formou aktivního zákazníka v rámci domovního rozvaděče je maximálně jednoduchý proces. Máme zkušenosti, že se proces sdílení často podaří rozeběhnout do měsíce po kompletaci registrace v systému EDC, včetně výměny elektroměrů distributory,“ potvrzuje Petr Gaman ze společnosti Flowbox, která vyvíjí softwarovou platformu pro autonomní řízení energií. Do tohoto modelu je nyní zapojeno přes 23 tisíc skupin.

Druhou možností je zapojení prostřednictvím energetického společenství. Tuto formu volí větší subjekty, obce či podniky, protože umožňuje zapojení až tisícovky členů vázaných na určité území. Administrativně jde ovšem o mnohem složitější proces s nutností registrace u Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a zakladatelé se často neobejdou bez pomoci týmu právníků a energetických expertů. Přesto počet těchto subjektů přesáhl 150. Další skupinou je přes tisíc bytových domů, většinou s vlastními fotovoltaikami na střeše, kde sdílení probíhá mezi byty v domě.

Od malých obcí po velké regiony

Praktické zkušenosti z regionů ukazují více přístupů. Menší obce často začínají právě s modelem aktivního zákazníka, který jim pro obsluhu obecních budov plně dostačuje. Příkladem jsou Soběhrdy u Benešova, kde propojili pět odběrných míst s fotovoltaickými výrobnami a lokálními bateriemi se třemi čistě spotřebními místy. „Za loňský rok jsme snížili spotřebu elektřiny o necelých 30 procent a čekáme, že úspory se přiblíží 50 procentům z celkové spotřeby, což už není zanedbatelné,“ říká starosta Soběhrd Pavel Bartík.

Zajímavý přístup zvolili na západě Čech, kde se místo jednoho velkého spolku rozhodli jít cestou komunity šité na míru lokálním specifikům a jako Enerkom Plzeňsko založili samostatný právnický subjekt Enerkom Zbůch. Aktuálně jde o formu energetického společenství, ale nejprve si sdílení otestovali v režimu aktivního zákazníka. „Ve Zbůchu dnes tvoří komunitu asi 15 členů a 30 odběrných míst od veřejných budov, základní školy, mateřské školy přes dům seniorů a dům s pečovatelskou službou po hasičské zbrojnice a rodinné domy. A zájem stále roste. V březnu jsme přivítali mezi členy i společnost Toyota Dolák. Využíváme jako zdroj fotovoltaické elektrárny a bioplynovou stanici ve Vejprnicích. Od října loňského roku jsme nasdíleli 264 MWh,“ shrnuje zájem o sdílení Andrea Kubernátová, předsedkyně Enerkomu Plzeňsko.

Enerkom Slovácko sdružuje přes 150 členů s více než 250 výrobními a odběrnými místy. I tady stále evidují rostoucí zájem. „Sdílení reálně funguje, členové vidí konkrétní přínosy a celkově roste důvěra v komunitní energetiku,“ hodnotí předseda Martin Machalík a dodává: „Komunitní energetika není módní trend, ale funkční model. Zároveň platí, že kdo čeká řešení bez aktivního přístupu a bez koordinace, bude zklamaný.“

V Liberci se vydali cestou energetického společenství. Sdílejí elektřinu z fotovoltaik na městských objektech o výkonu 1000 kWp do 69 odběrných míst – obecních objektů. Za pět měsíců vyrobili 233 MWh a nasdíleli 130 MWh, což při průměrné ceně silové složky 3200 Kč/MWh představuje úsporu 156 tisíc korun. „Po 16 měsících provozu hodnotíme sdílení jako smysluplný krok, ale nikoli jako samospasitelné řešení. Očekávání musí být realistická: sdílení nejlépe funguje tam, kde se výroba a spotřeba časově potkávají. Bez baterie nebo řízení spotřeby zůstává část potenciálu nevyužitá,“ říká Miloslav Matocha, vedoucí odboru energetického managementu statutárního města Liberec.

Pro úplnost je třeba dodat, že sdílení elektřiny není fyzický přenos proudu, jde o účetní přerozdělení prostřednictvím EDC v patnáctiminutových intervalech podle předem nastaveného alokačního klíče.

Technologická past

A právě tento statický alokační klíč, který fixně rozděluje energii bez ohledu na aktuální spotřebu, respektive na to, zda odběratel elektřinu v daných 15 minutách reálně potřebuje, je podle mnohých největší slabina současného systému. „Algoritmus těchto klíčů téměř nikdy nevede k bezezbytkovému sdílení. Skupiny tak přicházejí o 20 až 50 procent vyrobené elektřiny určené pro sdílení,“ upozorňuje Gaman z Flowboxu. Pokud má například škola o víkendu nulovou spotřebu, ale podle klíče jí připadá 30 procent výroby, tato elektřina propadne do sítě, i když by ji sousední čistírna odpadních vod potřebovala.

Řešením jsou dynamické alokační klíče, které přerozdělí energii pružně podle okamžité spotřeby. Jejich spuštění se ale váže na plný provoz EDC, který se neustále odkládá. Podle vyjádření EDC platí v tuto chvíli termín 1. 12. 2027. Podle Unie komunitní energetiky (UKEN) je nejnověji v návrhu novely zákona č. 458/2000 Sb. (lex vodík) finální spuštění plánováno až na 1. 12. 2028. Navíc zavedení dynamické a hybridní metody sdílení už nyní nic nebrání. „Je potřeba, aby byla v Česku tato metoda co nejdříve umožněna. Metodu sdílení určuje v podstatě matematický model, ten lze upravit i ve stávajícím systému. Víme to i díky jednáním s ERÚ a EDC,“ tvrdí Martin Krupa, jednatel společnosti ECM System Solutions.

Uživatelům také často vadí uživatelsky nepřívětivé prostředí a nepřehlednost reportů výsledných dat sdílení poskytovaných EDC. Ocenili by větší flexibilitu a lepší uživatelský komfort.

Dalším zásadním problémem jsou distribuční poplatky. Společenství sdílející elektřinu lokálně platí i za vyšší napěťové hladiny sítě, které fakticky nevyužívají. „Současná tarifní struktura neodráží reálné fungování komunitní energetiky. Komunity sdílející elektřinu lokálně na krátké vzdálenosti platí i za využívání sítí, které jejich toky elektřiny vůbec nezatěžují. Zavedení nižších distribučních poplatků při sdílení na nízkém napětí by bylo logickým krokem k efektivnějšímu systému,“ upozorňuje Eliška Beranová, právnička Frank Bold a vedoucí legislativní pracovní skupiny UKEN. Regulované složky dnes tvoří až 50 procent platby za elektřinu, a to rozbíjí ekonomiku větších společenství. Výjimku tvoří jen sdílení v bytových domech v rámci jedné rozvodné skříně, kde ERÚ od distribuční platby osvobodil.

Energetika

Stáhněte si přílohu v PDF

Akumulace, flexibilita a chytré řízení

Další směřování je poměrně jasné: od prostého sdílení přebytků k aktivně řízeným komunitám s vlastními zdroji, bateriemi a poskytováním flexibility do sítě. Zásadní posun přinese dotační program Komunerg. „Finanční podpora z programu Komunerg vytváří energetickým společenstvím zásadní příležitost k investicím do obnovitelných zdrojů, baterií i řízení výroby a spotřeby. Domácnostem, obcím i malým firmám tak přinese levnou elektřinu ze zdrojů, které společně vlastní,“ vysvětluje Ondřej Pašek, vedoucí dotační pracovní skupiny UKEN.

EDC plánuje od 1. srpna spustit tři nové funkce. Jde o akumulaci elektřiny – EDC zajistí registrace odběrných a předávacích míst, nejčastěji bateriových úložišť, a zpracování souvisejících dat, aby mohla být zohledněna ve fakturaci regulovaných plateb. Dále zavede službu zaměřenou na podporu agregace technické flexibility k efektivnějšímu využití energie pro vyrovnávání napětí v elektrizační soustavě. A třetí je síťový semafor pro chytré řízení sítí.

Zkušenosti tedy ukazují, že komunitní energetika v Česku je životaschopná. Proměňuje způsob, jakým veřejná i komerční sféra přemýšlí o nakládání s energií, a pomáhá budovat lokální energetickou bezpečnost. Podle Petra Gamana bude také zajímavé sledovat, co se stane s velkými fotovoltaickými elektrárnami, až jim skončí provozní podpora. Již nyní registruje zájem velkých instalací vstoupit do oblasti sdílení.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energetika.