Dobře nastavený energetický management může ušetřit až desítky procent nákladů

Stále více firem si vyrábí vlastní elektřinu z fotovoltaiky, ukládá ji do baterií a snaží se s energií šetřit pomocí různých úsporných opatření. Bez propojení s plánováním výroby to ale nemusí přinést velké benefity, vysvětluje v rozhovoru Aleš Mikulec, který založil a řídí technologickou společnost Apptive. Ta pomáhá výrobním podnikům optimalizovat provoz a propojovat energetický, produkční a finanční management.

„Energetika výrobního podniku se nedá řídit izolovaně. Buď řešíte výrobu a energetiku jako jeden systém, nebo necháváte na stole peníze pro vaši konkurenci,“ říká Mikulec. Ruku v ruce s tím je podle něj potřeba řešit kybernetickou bezpečnost, protože každý systém řízení je dnes připojený k internetu a riziko sankcí i osobní odpovědnosti vedení není jen teoretické.

Průmyslová energetika už podle vašich slov dávno není nudnou položkou v Excelu, na kterou se díváte jednou měsíčně. Jak je potřeba nad ní uvažovat?

Ve výrobních firmách se za posledních pět let stalo něco zásadního: energetika přestala být oddělenou disciplínou. Dříve měl podnik výrobu, finance, údržbu, IT… a kdesi zvlášť ještě energetiku, o kterou se ve větších firmách staral energetik nebo energetický manažer, v menších pak údržbář s fakturou. V obou případech ale fungovala odděleně od zbytku byznysu. Dnes je energetika přímo provázaná s výrobním plánem, údržbou i nákupními cykly. Když ráno spadne cena elektřiny do záporu, je třeba okamžitě rozhodnout, jestli předvyrobit, nabít baterii nebo zapnout chlazení skladu. Když cena vyletí nahoru, je potřeba vědět, který výrobní krok se dá posunout o dvě hodiny bez dopadu na termín dodávky nebo na technologický proces.

Jak by tedy měl moderní energetický management firmy vypadat?

Ve výrobním podniku jde o tři věci, které spolu souvisí. Zaprvé je potřeba mít data o spotřebě, nejen fakturu za měsíc, ale podrobný obraz o jednotlivých technologiích, linkách a halách. Potom jde o propojení s výrobou. Tohle se v Česku zatím dělá málo, ale je v tom velká skrytá hodnota. Pokud víte, kolik konkrétně stojí energie na vyrobený kus, můžete plánovat výrobu jinak. Například posunout zakázku z dopoledne na večer, nabít baterii v levném okně a vybít ji ve špičce, přesunout chlazení nebo ohřev do okamžiku, kdy je proud nejlevnější. To všechno bez dopadu na výrobní plán, pokud je systém dobře nastavený.

Třetím důležitým předpokladem je pak automatizace, protože obsluha nemůže sedět u monitoru a sledovat ceny dvacet čtyři hodin denně. Když se tyhle tři vrstvy sestaví dohromady, energetika přestává být nákladem a stává se pákou na ziskovou marži.

Jaké jsou časté chyby firem v promýšlení energetických řešení?

Největší chybou je to, co jsme už zmínili – že se energetika řeší odděleně od výroby. Firma má zkrátka jeden systém pro energie, jiný pro výrobu, třetí pro plánování, ale chybí tam propojení. V důsledku se v energetice optimalizují drobnosti a zůstává ležet ladem velký potenciál, kterým je nastavení výrobního plánu podle cenových signálů. Rozdíl přitom může být v desítkách procent.

Další obvyklou chybou je, že firmy investují do hardwaru bez promyšleného plánu. Pořídí si třeba fotovoltaiku, baterii nebo tepelná čerpadla, protože „to dnes každý dělá“, a po dvou letech zjistí, že úspora je zlomkem očekávání. Chybí jim totiž řídicí vrstva, která hardware reálně využije, chybí tam vazba na výrobní data a také celkový koncept, jak se má požadované návratnosti a úspory dosáhnout. Varoval bych také před závislostí na jednom dodavateli. Může se stát, že firma podepíše smlouvu na hotové řešení, svěří svá data cizímu serveru a po pěti letech zjistí, že upgrade je dražší než celá původní investice.

Čeho se firmy obávají v souvislosti s energiemi a na jaké scénáře je připravujete vy, pokud jde o vývoj energetického trhu?

Majitelé výrobních firem si pamatují roky 2022 a 2023 a bojí se, že by něco podobného mohlo přijít znovu. Mají obavy z nepředvídatelnosti cen a chtějí se proti výkyvům zajistit. My ale připravujeme klienty na to, že volatilita zůstane normou. Do budoucna musíme počítat s trvale rozkolísaným spotovým trhem, s postupným rozšířením kapacitních tarifů a podpůrných služeb, s novými regulačními požadavky kybernetické bezpečnosti a s postupným otevíráním trhu s flexibilitou i pro menší hráče. Ve všech těchto situacích vyhrávají nad pasivními odběrateli ty výrobní firmy, které mají energetiku promyšlenou a úzce propojenou s výrobou.

Propojení energetiky s výrobou je právě doménou vaší společnosti Apptive. Jak u vás probíhá typická spolupráce s klientem?

Jsme technologická firma zaměřená na tři související oblasti: výrobu, energetiku a finance. Není to náhodný mix, ale záměrná kombinace. Ve výrobním podniku se tyhle tři světy musí potkávat na úrovni dat, jinak peníze utíkají skrz prsty. Typická spolupráce probíhá tak, že nejdřív provedeme audit, díky kterému zjistíme, co klient měří, jaká data má, kde se rozhoduje a kde se rozhodovat zatím nedaří. Pak v druhé fázi pilotně vyzkoušíme naše řešení, obvykle na jednom provozu nebo lince ve výrobně, a během tří až šesti měsíců prokážeme měřitelný přínos nového systému. Ve třetí fázi ho pak rozšíříme a postupně přidáváme pokročilejší funkce. Není to žádný velký třesk, v praxi se nám spíše osvědčilo proměňovat fungování firmy postupně.

Zaměřujete se na výrobní podniky, které mívají větší spotřebu energií. Co je pro ně specifické?

Kromě velké spotřeby je u výrobních podniků charakteristické, že je tato spotřeba úzce provázaná s výrobním plánem a zaběhnutými technologiemi. Z energetického hlediska je to náročnější, protože spotřebu nemůžete libovolně přesouvat, výroba musí zkrátka běžet, abyste splnili objednávky a termíny. O to víc je ale znát, když se nám podaří spotřebu optimalizovat. Úspory mohou znamenat i statisíce korun ročně. To je v úplně jiném měřítku než u kanceláří nebo v retailu.

Rozdíl našeho přístupu je v tom, že nebereme energetiku jako samostatnou disciplínu, ale díváme se na ni vždy přes prizma výroby. Energetické rozhodnutí, které ignoruje výrobní plán, je obvykle špatně. Stejně jako výrobní plán, který ignoruje cenové signály. Hodnota je v jejich propojení. To znamená, že systém ví, kdy je linka volná, jaká je předpověď ceny pro příštích dvacet čtyři hodin, kolik bude vyrábět vlastní fotovoltaika, a podle toho navrhne nejlepší pořadí zakázek pro další směnu. Tam, kde se tohle zvládne, se z energetiky stává konkurenční výhoda, ne nutné zlo.

V praxi se setkáváme s různými podniky, některé už mají vlastní fotovoltaiku, baterii a tepelné čerpadlo a snaží se to celé propojit s výrobou. Jiné jsou úplně na začátku. Postup je ale vždycky stejný: začneme datovou vrstvou, pokusíme se najít rychlé výhry a pak na ně postupně stavíme další pokročilejší funkce.

Energetika

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak mohou firmy chytře využívat bateriová úložiště nebo sdílení energií?

Baterie jsou v Česku momentálně velmi módní téma a investice tečou ve velkém, jen za poslední rok přibyly stovky megawatthodin nové kapacity. Pro výrobní firmu je ale důležitější otázka, jestli se baterie vyplatí konkrétně jí. Obecně bych řekl, že to funguje tam, kde má firma vysoké čtvrthodinové maximum a chce snížit rezervovaný příkon, nebo u firem s vlastní fotovoltaikou, které chtějí zvýšit její využití pro vlastní spotřebu, případně poskytovat podpůrné služby do sítě. Ekonomicky to dává smysl od jednotek megawattů výše.

Ve všech případech ale platí jedna věc, kterou většina firem podceňuje. Baterie ve výrobním podniku má dvojnásobnou hodnotu, pokud je řízená v návaznosti na výrobní plán. Někdy vidíme firmy, které utratí desítky milionů za hardware, nechají baterii běžet v základním nastavení dodavatele bez vazby na výrobu, a pak se diví, že přinese jen zlomek úspor oproti očekávání. Hodnota baterie není v samotném hardwaru, ale v tom, jak se rozhoduje. A rozhodovat se nedá bez kontextu výroby.

Co se týče sdílení energie, to je u nás zatím v plenkách, ale ve výrobních areálech a v průmyslových zónách rozhodně dává velký smysl sdílet vlastní výrobu, baterii i řízení mezi několika provozy. To je směr, kterým se už s několika klienty vydáváme a který se v budoucnu bude určitě rozvíjet.

Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností Apptive.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energetika.