Spojení dvou ikon. Lasvit získal vysněnou zakázku od Hermès, aktuálně míří k chrámům skla

Příběh sklářské a designové firmy Lasvit píše další kapitolu. Zakladatel Leon Jakimič už dříve prohlásil, že je jeho snem vytvořit něco významného pro jednu z nejluxusnějších a nejautentičtějších módních značek na světě, Hermès. Jeho snový projekt dostal před několika týdny zelenou.

Pro vlajkovou prodejnu Hermès v Ženevě Lasvit navrhl a nyní už vyrábí dvě 21metrové skleněné nitě propojující celý prostor několikapatrového butiku. Nitě se skládají ze stovek skleněných válečků o různých průměrech, různých brusů a povrchových úprav. Vše je propojeno elektrokomponenty, které mohou vytvářet iluzi jemného pohybu.

„Je to taková křišťálová trubice o průměru 25 centimetrů, která je tvořená z jednotlivých segmentů s různým brusem a povrchovou úpravou. Nejde o nic teatrálního, je to decentní a v duchu Hermès,“ popisuje Jakimič.

Světový lesk české značky

Sklářská společnost Lasvit dlouhodobě dosahuje obratu přesahujícího jednu miliardu korun. Významnou část příjmů generuje na americkém trhu, po světě má kolem 400 showroomů a 85 procent produkce tvoří unikátní díla na míru. Pod Lasvit spadají dvě české sklárny včetně Ajeto, která je zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Více než 3000 zakázkových instalací Lasvitu se nachází po celém světě – v hotelech, kasinech, mrakodrapech i luxusních rezidencích. Světově úspěšný brand vytváří zakázky na míru pro Tiffanyho nebo Cartier. Jeho skleněné instalace najdete na nejužším mrakodrapu v New Yorku, v dubajském metru, v pařížském hotelu Ritz a na ostrově Sajpan visí v hotelu Imperial Pacific dva dvacetitunoví draci z Čech, jejichž těla jsou složená z tisíců šupin a blyští se na nich 2,5 milionu křišťálů.

Česká sklářská firma má na svém kontě i řadu trofejí pro vítěze, od Jizerské padesátky přes Tour de France až po trofej pro české olympijské medailisty na zimních hrách v Miláně v Cortině. Letos si nově převezmou trofej z Lasvitu i vítězové Czech Press Foto a MotoGP. A když vloni porazil Jakub Menšík v Miami srbskou legendu Djokoviče, nad hlavou se mu leskla trofej z dílny této slavné značky z oboru uměleckého skla. Pro Jakimiče to byl silně emotivní okamžik a i takové osobní zavzpomínání na dobu, kdy se snažil stát profesionálním tenistou.

V Lasvitu dělají až 300 projektů ročně. Velké zakázky, například pro kasina v Las Vegas nebo Macau, trvají i tři roky. Rok zabere design, prototypy a vzorky, další čas příprava výroby, logistika a montáž. „V Japonsku se projekty plánují na minuty. Víte přesně, že se za pět let bude přestřihávat slavnostní páska v osm třicet a ani o minutu později. V Indii je to naopak, tam člověk doufá, že se projekt stihne alespoň v rámci století,“ směje se podnikatel.

Jestli někdo ví, jak může česká sklářská tradice dobýt globální trh, je to právě on. Ve sklárnách se pohyboval už od dětství a v jeho těle koluje krev pěti generací sklářů včetně slavné rodiny Swarovski. Oba jeho rodiče pracovali v bývalém zahraničním podniku Skloexport Liberec a mezi Jakimičovy první sklářské vzpomínky patří návštěva Crystalexu v Novém Boru, když mu bylo osm let. Také procházení se tehdejší největší expozici skla na světě na libereckém zámku.

Rozhovor

Vyhodit manažery byla trefa do černého. Šéf společnosti Y Soft Muchna vysvětluje, proč mohou být brzdou AI revoluce

19. 5. 2026 ▪ 8 min. čtení

První zakázka za statisíce dolarů

Psal se rok 2007 a spoluzakladatel Applu Steve Jobs zrovna ukázal světu vůbec první iPhone. Leon Jakimič s Alešem Stýblem v tom samém roce založili designovou a sklářskou společnost. V té době ještě netušil, že její instalace budou za několik let viset v soukromých rezidencích šejků, luxusních hotelech nebo sídlech celebrit včetně Justina a Hailey Bieberových.

Oba jednatelé před založením firmy pracovali pro českou sklářskou společnost Preciosa v Hongkongu. Nakonec se rozhodli, že chtějí pracovat v oboru po svém. „Upřímně si dnes už nedovedu představit, že bych neměl svou firmu. V době, kdy jsem nastupoval do Preciosy, jsem byl šťastný zaměstnanec. Postupně jsem ale zjistil, že mohu dělat věci jinak, a to už byl jen krok k tomu založit Lasvit,“ vzpomíná.

Kdo by čekal od libereckého rodáka klepání na dveře potenciálních zákazníků, prosby a dlouhé čekání na první zakázku, hodně by se mýlil. První zakázka byla jak vystřižená z hollywoodského trháku. Leon Jakimič ještě neměl ani vizitku, když podepisoval první kontrakt na instalaci skleněných prvků pro hotel Miramar v Hongkongu, v hodnotě 800 tisíc amerických dolarů. Šek se zálohou mu přišel do kanceláře, kterou měl dva dny.

„Dodnes mi z toho vstávají vlasy hrůzou. A kolikrát, když dnes řešíme ceny energií, covid nebo jiné průšvihy, říkám si, že je to oproti našemu startu brnkačka. S týmem, který dnes v Lasvitu máme, s referencemi, know-how, výrobním zázemím a konstrukčními výkresy v databázi je to úplně jiná liga. Tehdy jsme neměli nic a s tou nulou jsme dokázali potvrdit takhle významný projekt. Zpětně přemýšlím, jak se mi to povedlo a jestli bych to dnes ještě uměl,“ vypráví Jakimič.

„Byl to zázrak a věřím, že do jisté míry to bylo dané i tím, že jsem se vždycky snažil chovat hezky ke svým kamarádům a lidem kolem sebe. Je to energie, která se vám jednou vrátí. V mém případě mě tehdy můj dobrý kamarád z dob studia MBA na Northwestern University v Hongkongu představil majiteli Henderson Land Martinu Leeovi. A Martin Lee byl tak dobrý kamarád mého kamaráda, že by nám ten projekt nejspíš dal, i kdybych neměl ani sako,“ vzpomíná Jakimič.

Technologická výzva prvního projektu byla stejně astronomická jako částka na šeku. Jednalo se o lustry z křišťálových prizmat broušených na míru, které byly nahoře širší a dole užší. „Zjistili jsme, že to v Evropě už nikdo neumí nabrousit, a tak jsme museli hledat dodavatele optického skla v Číně. A teď zkuste manažovat evropskou konstrukci s čínskou výrobou, když ještě nemáte nákupčí, kontrolory kvality ani nic podobného. Rozbili jsme kila křišťálu, než se nám podařilo, aby se vše vešlo do nádherné nerezové montury, kterou jsme vyráběli v Česku,“ říká byznysmen.

Pro známého hongkongského podnikatele dodnes dělá Lasvit řadu projektů, včetně instalace In Bloom do lobby budovy The Henderson od Zaha Hadid Architects. Po Miramaru začaly přicházet další zajímavé projekty a firma rostla za pochodu jako sněhová koule.

„Obrovský posun pak přišel s příchodem Maxima Velčovského na pozici art directora. Maxim nám otevřel oči v tom, co je kýč a co umění a design,“ vysvětluje podnikatel.

Lustry, které nesvítí

Za téměř dvacet let se výrazně posunuly i představy a technologie. Když v roce 2007 vznikal Lasvit, zakladatel si myslel, že půjde hlavně o lustry a tradiční svítidla. Dnes tvoří většinu zakázek umělecké instalace na míru, často bez tendru, přímo pro majitele nebo na doporučení designérů a architektů. Změnila se i původní představa, že ve výrobě bude dominovat hutní sklo, dnes je polovina projektů z fúzovaného nebo taveného skla.

„Posunuli jsme se od dekorativního skla do umělecko-sochařsko-řemeslného skla. Často už to se světly nemá nic společného, nesvítí to, ale pracuje se s odrazy světla a stíny zvenčí. Stále vymýšlíme nové způsoby nasvícení. Významně jsme také rozšířili práci s kovem, elektrem a povrchovými úpravami. Klienti mají rádi ryzí povrchy bez pokovení, které působí autenticky,“ říká Jakimič s tím, že se už dlouho snaží přesunout část produkce z projektů na míru k produktům, které se vyrábějí opakovaně.

„Nejedná se pouze o nápojové sety, vázy, mísy, rozprašovače nebo kosmetická zrcadla, ale i ikony, což jsou svítidla, která jsou inspirovaná našimi ikonickými projekty na míru, jež si klienti tak oblíbili, že je chtěli znovu a znovu. Máme jich deset a tuhle kategorii dále rozvíjíme. Klientovi to šetří čas i peníze, nám to šetří stres a kapacity, protože nezačínáme od nuly,“ vysvětluje Jakimič.

Za deset let vidí Lasvit jako značku, která bude stále stavět na kvalitním řemesle a přírodních materiálech, jež budou v době AI stále cennější. „Lasvit bude vždy převážně o skle, ale budeme ho doplňovat dalšími materiály, protože poptávka po přírodních prvcích poroste,“ uvádí.

Česká značka

Stáhněte si přílohu v PDF

Přál by si také, aby Lasvit byl známý nejen instalacemi na míru, ale i svými chrámy skla a světla, ve kterých se po celém světě budou scházet lidé na různé akce nebo se jen setkávat u dobré kávy.

Jeden z takových chrámů nyní buduje v Holešovické tržnici. Na ploše 1700 metrů čtverečních aktuálně vzniká kulturní místo s různými plastikami včetně ikonických děl, jako jsou sklobetonová vitráž Oheň a sklo od Libenského a Brychtové nebo skleněný Mrak Reného Roubíčka, což je jedna ze stěžejních skleněných plastik úspěšného československého pavilonu na Expo 1970 v Ósace. Součástí bude kavárna, čítárna, bar, galerie i prostor pro setkávání.

„Vidím to jako naše poslání, skrze alchymii českého skla, světla a lidského dotyku vytvářet okamžiky úžasu, propojení a klidu, který po nich přichází. A tím možná měnit svět k lepšímu a ukotvovat lidi k přírodnímu a řemeslnému,“ říká Jakimič.

V Holešovicích si celý koncept otestuje. Do budoucna by rád přidal další „Temple of Glass and Light“ v Londýně, New Yorku, Paříži a v jednom asijském velkoměstě.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Česká značka.