Starosta vítězného Prosetína se radí s AI a inspiraci hledá i v Africe. V obci postavil solární sušárnu kalů a biomilíř, se kterým ji vytápí

Vizionář a kutil, tak by se dal popsat starosta Prosetína na Chrudimsku Michal Vychroň. Původní profesí strojní inženýr a vývojový konstruktér se neustále snaží dělat něco lépe a levněji. A daří se mu to. Vesnice o 800 obyvatelích se může pochlubit hned několika zajímavými technologiemi, které v Česku nejsou běžně k vidění. Fungují jako prototypy.

Za svůj inspirativní přístup Prosetín získal titul Zelená obec roku 2026, zvítězil v kategorii obcí do 1000 obyvatel. Za prosetínskými projekty nestojí žádné velké peníze ani štědré dotace. Starosta se všechno snaží dělat s minimálními náklady, přitom s maximální efektivitou.

Prosetín býval spojený s žulovými kamenolomy. Dnes sice v nedaleké Zárubce těžba pokračuje, další opuštěné a zatopené doly ale lákají spíše ke koupání. Vodu z jednoho z nich se obec rozhodla využívat také pro zalévání místního fotbalového hřiště a ke splachování 25 veřejných toalet v přilehlé budově. „Dříve jsme na to používali pitnou vodu,“ podotýká starosta. Napojením fotbalového hřiště na vodu z lomu obec šetří pitnou vodu i náklady za ni. A nejen to, vyřešila tím i riziko přetečení vody z lomu do obce. Hladina v něm totiž stále stoupala. 

Dostupné bydlení, zpracování kalu či solární veřejné osvětlení. Zelenými obcemi roku jsou Prosetín, Bělotín a Rožnov pod Radhoštěm

10. 6. 2026 ▪ 5 min. čtení

Základem fungování obce je moderní systém řízení, postavený na datech. Prosetín má zpracovanou strategii „Odolná obec 2031“, kterou stále dopracovává. „Strategie je tak trochu i mým volebním programem. Chci lidem ukázat, jakým směrem hodlám jít,“ říká Vychroň.

Inspiraci hledá v byznysu, radí se s umělou inteligencí a nápady přebírá i z rozvojových zemí, například z Afriky nebo Asie. „V těchto oblastech mají levná, ale efektivní řešení,“ vysvětluje starosta.

Solární sušárna

Z analýzy, kterou si nechala obec udělat, vyšlo, že jedním z největších problémů do budoucna pro ni bude odpadové hospodářství. Likvidace odpadů je stále dražší a požadavky na třídění vyšší. Vychroň se tedy začal zajímat o to, jak v této rozpočtové kapitole ušetřit. Nehledal přitom jen způsob, jak se odpadů zbavit, ale hlavně jak je využít, podobně jako vodu z lomu. A i v této oblasti uspěl.

Jen likvidace kalu z čistírny odpadních vod stála obec čtvrt milionu ročně. „Přitom 88 procent hmotnosti kalu tvořila voda. Zbavovali jsme se tedy převážně jen vody, a to velmi draze,“ říká Vychroň.

Začal tedy hledat způsob, jak vodu z kalu odstranit. Vybudoval pro něj solární sušárnu. Pak se zamyslel i nad tím, zda se nedá odvodněný kal nějak využít. A došel k tomu, že ano.

Usušený kal lze peletovat a využít jako hnojivo na pole nebo palivo pro energetické využití. Náklady na likvidaci kalu tak klesly na sedm tisíc korun ročně. Ani tím to ale nekončí – obec se chce postupně dostat na nulu a ideálně na odpadu vydělávat.

A jak sušení kalu probíhá? Solární sušárna, kterou Vychroň postavil společně s jedním technicky zdatným zaměstnancem obce, vypadá jako fóliovník, jen se v ní nic nepěstuje, ale suší. Pásovým podavačem do něj putují kaly ze sousední čistírny odpadních vod. V sušárně se rozprostřou na zem a automatická obracečka je pravidelně prohrabuje, aby v odvětraném fóliovníku dobře proschly. Sušárna má dřevěnou konstrukci s klenbou, vypadá tedy dobře i vizuálně.

Zatímco průmyslové sušárny kalů stojí desítky milionů, v Prosetíně ji zvládli postavit za 600 000 korun. „Obecní fóliovník“ má do 40 m², nepotřebovali tak na něj ani stavební povolení.

Prosetínská solární sušárna kalu

Další 3
fotografie

Vytápění biomilířem

Přes léto sice solární sušárna funguje skvěle, jenže kal je potřeba sušit i v zimě. Starosta Vychroň se tedy opět zamyslel a přišel s nápadem na biomilíř. Ani v tomto případě nejde o žádnou novou technologii, podobné řešení je známé z rozvojových zemí. U nás se ale běžně nevyužívá. 

Do sušárny starosta instaloval podlahové vytápění a vedle ní vybudoval zmíněný biomilíř. V podstatě jde o hromadu kompostu. Při rozkladu biomateriálu vzniká velké množství tepla, které lze zachytit a využít. Biomilíř „krmí“ zejména posekanou trávou a dřevní štěpkou. Vše vzniká při údržbě zeleně v obci. Celkem biomilíř pojme 600 kubíků tohoto materiálu. Pod ním je stočená hadice s vodou, která funguje jako tepelný výměník. „Voda dosahuje teploty až 80 °C. Biomilíř může takto topit až dva roky,“ popisuje Vychroň.

Obec tak navíc splňuje i recyklační cíle. Zatímco v roce 2023 se dostala na 46 procent vytříděného odpadu, nyní má takřka 60 procent.

Bioplynka jako z Afriky

Solární sušárnu i biomilíř by Vychroň rád rozšířil i do dalších obcí. „Spolupracujeme na tom s Výzkumným ústavem vodohospodářským (VÚV) a univerzitami. Chceme z toho udělat produkt, který je snadno použitelný i jinde,“ říká starosta. Nejde přitom jen o technologie, ale i o dokumentaci, aby bylo vše legální.

Dalším projektem, který Vychroň připravuje, je mikrobioplynová stanice. Ta má v lokálním energetickém systému obce energeticky zhodnocovat gastroodpady, tuky a právě i kaly z čistírny odpadních vod.

Na rozdíl od velkých bioplynových stanic, které gastroodpad často nechtějí, má toto řešení pomoci obci zbavit se vlastního odpadu a dostat se v nákladech za něj ideálně na nulu.

Vzniklý bioplyn se bude spalovat v plynovém kotli. Přibližně 60 procent tepla se spotřebuje na ohřev samotného fermentoru a přebytek tepla bude odváděn do podlahového vytápění solární sušičky kalů.

Starosta Prosetína Michal Vychroň je původní profesí strojní inženýr a vývojový konstruktér, v obci tak neustále něco vylepšuje a Prosetín se může pochlubit několika prototypy.

Foto: ČSOB, Jiří Šeda

Mikrobioplynová stanice má mít podobu šestimetrového námořního kontejneru. „Technologicky nejde o nic převratného. Inspiraci čerpám z YouTube a z projektů v Africe či chudé Asii,“ popisuje starosta.

„Funkční prototyp by se měl rozjet v příštím roce. VÚV odhaduje, že plná legalizace takového řešení může trvat až tři roky,“ dodává Vychroň. Až to bude mít certifikované a s kompletní dokumentací, chce to jako produkt nabízet i ostatním obcím v Česku i v Evropě.

Další obecní vychytávky

Prosetín je také součástí místního energetického společenství Enerkom SKCH. Elektřinu sdílí i z nedaleké pozemní solární elektrárny soukromého majitele. Fotovoltaiku má vesnice také na několika střechách obecních budov.

Například čistírna odpadních vod bere elektřinu ze třetiny z vlastních solárních panelů a pětinu získává ze sdílení v rámci komunity. „Díky tomu máme nejlevnější stočné v okolí, a přitom ho z rozpočtu vůbec nedotujeme,“ doplňuje starosta.

Obec také udržuje a rozvíjí drobné historické vodní stavby, jako jsou nebesáčky a haltýře, tedy studny a stavby pro zachytávání dešťové vody. Revitalizovala také dva rybníky.

„Tůně kolem obce jsme vybudovali na základě studie odtokových poměrů od Českého hydrometeorologického ústavu. Slouží jako ochrana před povodněmi,“ říká starosta. Při jejich stavbě použili starou technologii haťování – tedy zpevnění břehů vrbovým proutím, které zakoření, a břeh jím proroste natolik, že vytvoří kompaktní odolnou stěnu. „Vrba navíc vypařuje vodu a čistí ji od kontaminace,“ dodává starosta.

Velké plány má do budoucna s udržením mladých lidí v obci. Z analýzy rizik mu vyšlo, že právě vylidňování a stárnutí populace je pro Prosetín největší hrozbou. V úmyslu tak má vystavět deset družstevních domů pro rodiny a deset pro seniory. „Obec do toho vloží pozemky a sítě v hodnotě přibližně 20 milionů, zbytek se bude stavět za bankovní úvěr, který bude družstvo splácet,“ plánuje starosta. Do seniorských družstevních domů by se podle něj mohli nastěhovat seniorní starousedlíci. Ti často bydlí sami ve velkých domech, které by díky přestěhování mohli uvolnit pro rodiny, jež je lépe využijí.