Slovensko se řítí do záhuby, Česko je řízené lépe. Trnka otevřeně o odchodu z vlasti, politickém tlaku i možném prodeji Esetu

Pětašedesátiletý Miroslav Trnka odpovídá na otázku, jak se má, svým typicky tichým a klidným hlasem: „Nebylo by namístě si stěžovat. Na druhou stranu, vzhledem k mému věku už přicházejí takové ty všelijaké bolesti.“

Myslí tím fyzické bolesti, protože – jak vzápětí jeden ze zakladatelů úspěšné slovenské kyberbezpečnostní firmy Eset s úsměvem dodává – z těch duševních už se dostal. „Už se snažím své vnitřní já trochu kontrolovat,“ říká.

To jste dřív neuměl?

Byl jsem workoholik, míval jsem úzkosti z toho, že jsem nebyl v práci. Stávalo se mi, že jsem z dovolené hned první den utekl zpátky do firmy, zkrátka jsem to nedokázal vydržet. Systematicky jsem na tom ale pracoval, takže teď už mě to nerozhodí. A stejně už bych teď nedokázal každý den makat tak, jak jsem byl dříve zvyklý.

Spousta úspěšných lidí na sebe také bere jakousi vnitřní odpovědnost za stav světa a za to, co se v něm děje. Od toho se dokážete oprostit?

Stav světa mě trápí. Podle mě musí každého zdravého člověka. Spousta věcí, které se teď dějí, je docela vážných. Ale dokážu se od toho odpoutat, dokážu si to racionalizovat. Když v něčem můžu pomoct, tak pomůžu. Když ne, tak to vypustím. Je to moje psychohygiena. Je potřeba ji mít, jinak by se z toho člověk zbláznil.

Co vás na současné geopolitické situaci trápí nejvíc?