Má Evropská unie omezit dotace pro největší farmy? Spor, který může změnit české zemědělství

Debata o zastropování zemědělských dotací patří v Česku k nejdéle trvajícím sporům kolem evropské zemědělské politiky. Téma se v různých podobách vrací opakovaně a nyní se znovu otevírá v souvislosti s přípravou nové společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2027.

Od roku 2028 by měl začít platit systém takzvané degresivní podpory příjmů, který je založený na velikosti producenta. Zjednodušeně řečeno, s rostoucí velikostí podniku klesá míra podpory. Evropská komise zároveň navrhla, aby jeden zemědělský podnik mohl na přímých platbách získat maximálně 100 tisíc eur ročně.

V Bruselu se ale objevují i návrhy na výrazně vyšší limit. Vlivný německý europoslanec Norbert Lins (EPP) v květnu navrhl strop posunout na 500 tisíc eur, protože práh navržený Evropskou komisí považuje za nerealistický. O konečné podobě systému proto zatím rozhodnuto není.

Jak fungují zemědělské dotace

Podstatná část evropských zemědělských podpor je navázána na výměru obhospodařované půdy. Čím více hektarů zemědělec obhospodařuje, tím vyšší podporu zpravidla získává. Přímé platby tvoří největší část zemědělských dotací a mají sloužit jako stabilizační prvek pro odvětví, které čelí výkyvům cen, nepříznivému počasí i rostoucím výrobním nákladům.

Potravinová bezpečnost je pilíř Evropy. Škrty v zemědělství ji oslabují

2. 7. 2026 ▪ 7 min. čtení

Evropská unie zároveň připouští, že systém založený převážně na výměře půdy přirozeně zvýhodňuje větší podniky. Proto zavedla nástroje, které mají část prostředků přesouvat k menším a středním farmám. Členské státy musí nejméně deset procent balíku přímých plateb vyčlenit na takzvanou redistributivní platbu, tedy podporu zaměřenou především na první hektary obhospodařované půdy. Po roce 2027 chce systém učinit ještě výhodnější pro menší farmáře – a to právě skrze zmíněnou degresivitu a fixní strop.

Jak ukázala květnová debata Hospodářských novin o zastropování a degresi na půdě Evropského parlamentu, země se často neshodují ani v základní otázce: koho vlastně označovat za velký zemědělský podnik.

Foto: Shutterstock

Česko chce větší flexibilitu

České ministerstvo zemědělství dlouhodobě upozorňuje, že navrhované změny mohou mít negativní dopady na strukturu českého zemědělství. Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) také už dříve varoval, že povinné omezení dotací by oslabilo schopnost Evropy produkovat cenově dostupné potraviny.

Česko proto prosazuje větší flexibilitu pro členské státy, aby bylo možné zohlednit odlišnou velikostní strukturu podniků. Nová SZP by podle resortu měla být dostatečně flexibilní a měla by zachovat dostatek finančních prostředků na podporu produkce potravin a zaměstnanosti na venkově.

Ministr zemědělství Martin Šebestyán varoval, že povinné omezení dotací by oslabilo schopnost Evropy produkovat cenově dostupné potraviny.

Foto: Libor Fojtík

Když porovnáváme efektivitu či přínos zemědělských podniků, pak je třeba sledovat přidanou hodnotu v podobě zpracování surovin, myslí si předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.

Foto: Lukáš Bíba

Proč je situace v Česku odlišná

Česká republika patří v rámci EU mezi země s největší průměrnou výměrou zemědělských podniků. Tento stav je důsledkem kolektivizace zemědělství a následné transformace po roce 1989.

V praxi to znamená, že jakékoli plošné omezení dotací by dopadlo na české zemědělství více než v zemích s převahou rodinných farem, například ve Francii, Rakousku nebo Polsku. Podle kritiků zastropování by jednotný evropský limit nezohlednil historické ani strukturální rozdíly mezi členskými státy.

Velké podniky varují před oslabením investic

Velké zemědělské společnosti upozorňují, že velikost podniku sama o sobě nevypovídá o jeho ziskovosti ani společenském přínosu. Mnohé z nich provozují živočišnou výrobu, zaměstnávají desítky až stovky lidí a realizují kapitálově náročné investice.

Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal říká, že povinné zastropování přímých plateb a zavedení degresivity by neodráželo ekonomickou realitu českých podniků a mohlo by oslabit jejich investiční schopnost. „To by se mohlo projevit nižšími investicemi do modernizace, inovací a dlouhodobé konkurenceschopnosti sektoru a v konečném důsledku i tlakem na nižší objem domácí produkce potravin,“ sdělil redakci.

„K argumentu, že systém přímých plateb na hektar zvýhodňuje velké podniky, je třeba říci, že struktura českého zemědělství je specifická v rámci EU a zahrnuje podniky různých velikostí a právních forem, které plní odlišné produkční i regionální funkce,“ připomněl.

Agrární komora zároveň podporuje cílenou podporu menších farem prostřednictvím redistributivních plateb, nikoliv prostřednictvím plošného zastropování, které by podle ní dopadlo nerovnoměrně napříč sektorem. „V tomto ohledu je klíčové, aby nastavení redistributivní platby odpovídalo podmínkám jednotlivých členských států EU,“ dodal Doležal.

Malé podniky chtějí povinné stropy

Menší farmáři a jejich organizace naopak považují za problém, že současný systém zvýhodňuje největší podniky, a strop na dotace podporují. Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek považuje za nutné, aby tento strop byl pro všechny státy v EU povinný a stejný, aby byl efektivní a spravedlivý.

Asociace podle něj podporuje navrženou částku 100 tisíc eur ročně pro jeden podnik, která dává z pohledu rodinných farem menší a střední velikosti smysl. Naopak návrhy na vyšší částky – například 500 tisíc – označuje za nesmyslné obcházení podstaty tohoto opatření. V zájmu rychlého dojednání opatření je dle jeho slov ASZ ČR ochotna podpořit nejvýše polovinu této nově vyjednávané sumy.

Proti zastropování se občas ozývá argument, že velikost podniku sama o sobě nevypovídá nic o jeho efektivitě ani přínosu. S tím Šebek souhlasí, ale upozorňuje na jiný problém. „Mezi problémy českého zemědělství patří i nízká míra zpracování a produkce zaměřená na několik ‚tržních‘ plodin, které se ale exportují v nezpracované formě. A právě velké podniky k tomuto trendu nejvíce přispívají díky velkému objemu produkce až nadprodukce,“ říká Šebek.

„Když porovnáváme efektivitu či přínos zemědělských podniků, pak je třeba sledovat právě přidanou hodnotu v podobě zpracování surovin. Řada evropských zemí má strukturu zemědělství postavenou na menších rodinných farmách, které jsou schopné vyrobit dostatek potravin, a o nedostatku potravin či jejich menší pestrosti nebo horší kvalitě rozhodně nemůžeme hovořit. Zastropování části přímých zemědělských plateb je tedy ve finále krokem, který by produktivitu podniků mohl spíše podpořit,“ hodnotí předseda Asociace soukromého zemědělství ČR.

Strop jako řešení generačního problému

Zastropování a degresi považuje za důležitý nástroj i předsedkyně zemědělského výboru v Evropském parlamentu Veronika Vrecionová (ODS, EPP). Ta dlouhodobě upozorňuje, že evropské zemědělství čelí výraznému generačnímu problému. Mladí farmáři narážejí na obtížný přístup k půdě, financování i vysokou administrativní zátěž.

„Pokud většina dotací dál končí u největších zemědělských podniků, mladí a začínající farmáři se jen obtížně dostávají k podpoře, která jim má pomoci rozjet vlastní hospodaření. Spravedlivější rozdělení dotací může otevřít dveře nové generaci zemědělců. Podpora musí více směřovat k těm, kteří do zemědělství teprve vstupují a budují budoucnost evropského zemědělství,“ myslí si předsedkyně.

Podle Šebka může zastropování části přímých plateb samo o sobě znamenat, že se část ušetřených prostředků dá využít například k podpoře mladých začínajících zemědělců. „Na tu klade návrh společné zemědělské politiky velký důraz,“ říká.

Zcela přímá souvislost mezi zastropováním a lepšími podmínkami pro vstup mladých zemědělců do oboru podle něj neexistuje, ale pozitivní efekt v dlouhodobějším měřítku může být v tom, že některé extrémně velké podniky, na které dopadne zastropování, nebudou cílit na co největší výměry a půda se může stát o něco dostupnější právě lokálním farmám a novým začínajícím zemědělcům.

Riziko obcházení pravidel

Diskuse na úrovni Evropské unie upozorňuje také na možné obcházení stropů. Pokud by byly limity nastaveny příliš nízko, mohlo by docházet k formálnímu rozdělování podniků bez skutečné změny jejich fungování.

ASZ ČR to považuje za důležitou část debaty. „Klíčovou součástí zastropování je sledování majetkové propojenosti právnických osob, které by zajistilo, že zemědělské podniky nebudou pravidla obcházet. To se v Česku u přímých plateb vůbec neděje a to je vážný problém, který by dopad zastropování zcela neutralizoval, protože supervelké podniky mají více farem, na které budou dál plně uplatňovat nároky na platby,“ upozornil Šebek.

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Evropská debata

Evropská komise zatím drží linii. Komisař pro zemědělství Christophe Hansen argumentuje, že společná evropská pravidla zabrání nekalé soutěži mezi členskými státy. Kritizuje současný způsob, kdy jeden farmář čelí platovým stropům, zatímco podobný producent v jiné unijní zemi dostává o stovky tisíc eur více.

Opakovaně také zdůrazňuje, že cílem navrhovaných opatření není „trestat velké farmy“, ale lépe cílit podporu tam, kde je nejvíce potřeba. Zároveň ale už připustil debatu o možných výjimkách a technickém nastavení systému.

Mezi členskými státy zatím ve věci nepanuje shoda. Jak ukázala květnová debata o zastropování a degresi na půdě Evropského parlamentu, země se často neshodují ani v základní otázce: koho vlastně označovat za velký zemědělský podnik.

Vyjednávání o reformě společné zemědělské politiky úzce souvisí také s debatou o novém víceletém rozpočtu Evropské unie na období 2028–2034. Evropská komise totiž současně navrhla snížení celkového objemu prostředků pro zemědělství, což tlak na přerozdělování dotací ještě zesiluje. O podobě budoucího rozpočtu se rozhodne v následujících měsících, dohodu je nutné uzavřít do konce roku 2027.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.