V Česku otevřela první střední škola pro ekozemědělce. Studenti si farmaření osahají na reálných farmách

Každý student zde musí absolvovat minimálně 800 hodin praxe ročně v reálném provozu na farmách, kde se zapojuje do denního chodu. Vidí a zažívá, co řízení statku skutečně obnáší i jak to celé funguje finančně. Každý rok škola přijímá zhruba třicet studentů. „Jsou to jak mladí lidé po maturitě, tak studenti kolem 25 let, kteří často vůbec ze zemědělství nepocházejí. Ale přibývají i studenti ze zemědělských rodin a starší studující nad 40 let,“ říká Jiří Prachař, pedagogický ředitel školy. Každý ročník čítá 30 studentů a z toho sedm nebo osm jsou již zkušení, praktikující zemědělci a zbytek začátečníci.

Každý uchazeč musí nejprve absolvovat pohovor, ve kterém se zjišťují jeho předpoklady k povolání farmáře. Pokud se potvrdí, že se pro tento obor hodí, doporučí mu vedení školy na základě jeho zkušeností i osobních preferencí konkrétní první farmu.

„Spolupracujeme s 60 ekofarmami po celé republice. Student si najde praxi na jedné z nich a pracuje tam minimálně v letní sezoně, ideálně však celý rok. A příští rok tu farmu vymění, aby zkušenost ještě rozšířil. Jedině praxí se naučíte řemeslo, ideálně když ji děláte od pondělí do pátku celý rok,“ je přesvědčen Prachař.

V Česku otevřela první střední škola pro ekozemědělce. Studenti si farmaření osahají na reálných farmách.

Dalších 11
fotografií

Kromě studia vyšší odborné školy nabízí farmářská škola také takzvané zemědělské minimum, což je jednoletý kurz akreditovaný u ministerstva zemědělství, kterým musí projít každý, kdo chce v Česku založit zemědělský podnik.

Lidé jdou do farmaření s růžovými brýlemi

Úvodní pohovor má mimo jiné odhalit, jestli má uchazeč realistická očekávání. „Stane se, že do prvního ročníku nastoupí 40 lidí a po prvním semestru jich je 30. Odpadnou, protože po zimě zjistí, že jsou pořád venku, na poli, že jim je chladno, všude jsou zvířata a že to vlastně nechtějí dělat. Tohle ale v univerzitní posluchárně nezažijete,“ popisuje Prachař a dodává, že uchazeči dost často přijdou s růžovými brýlemi. „Myslí si, že farmaření bude pohodička, ale zemědělství není jednoduché a teprve tady se setkají s realitou,“ popisuje Prachař.

„Mladé lidi potřebujeme jako sůl, ale velkoplošné zemědělství pro mladé není, netáhne je to. Nejde ani o fyzickou náročnost, ani o velký plat. Mladí lidé potřebují cítit, že jejich práce dává smysl. To je mnohem víc než vysoká cifra na výplatní pásce,“ míní Jiří Prachař, pedagogický ředitel Farmářské školy.

Foto: Farmářská škola

I na této škole však teoretická výuka probíhá. Po celý rok se studenti jednou měsíčně setkávají na třídenních teoretických blocích, kde pod vedením českých i zahraničních odborníků prohlubují své znalosti a vzdělávají se v nejnovějších trendech ekologického a regenerativního přístupu k zemědělství. Učí se zde předměty, jako například výživa rostlin, chov zvířat a podobně. „Pak během praxí doprovázíme naše studenty na farmy. Máme koordinátory praxe, kteří praktikující studenty objíždějí a zjišťují, jak jejich zapojení do chodu farmy vypadá. Většinou také chceme, aby u nás přednášeli praktici, lidé, kteří si v zemědělství vytvořili nějaký zajímavý model a vysvětlují jej. Někdy také pozveme naše absolventy, kteří už si založili své vlastní hospodářství,“ přibližuje Prachař.

V zemědělství každá chyba velmi bolí

Farmářská škola na Ruzyni vytváří alternativu ke klasickému univerzitnímu studiu ekologického zemědělství. To se v Česku dá studovat například na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích v oboru s názvem trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině, ekologické zemědělství se učí i na Mendelově univerzitě v Brně a na České zemědělské univerzitě v Praze. „Dělají to dobře, všechno je v pořádku, ale je to velmi teoretické. K nám přicházejí studenti proto, že se chtějí zemědělství učit prakticky, chtějí vidět, jak se to dělá, a to se prostě na univerzitě nenaučíte,“ je přesvědčen Prachař a dodává, že dříve farmář napřed získal praktické vzdělání a až když byl sedlák, mohl jít na univerzitu. Dnes je to obráceně. „Kdo přijde z univerzity do praxe, neumí vůbec nic. Na vysoké škole máte třeba jen pět týdnů praxe na školním statku, kde krmíte nutrie. To vás ale vůbec na tohle povolání nepřipraví,“ míní Prachař.

Kdo chce pracovat v zemědělství, musí si to prý umět opravdu dobře spočítat. Každá chyba totiž velmi bolí nejen kvůli ztrátě času a energie, ale také finančně. „Když si koupíte nevhodnou mechanizaci, nefunguje vám a máte problém. Náprava ale trvá dlouho, další pokus máte až za rok, při další sezoně,“ upozorňuje Prachař.

Ředitel: V každém ročníku jsou srdcaři

Studium na Farmářské škole – Vyšší odborné škole ekologického zemědělství je tříleté a placené. Školné je však spíše symbolické, činí šest tisíc korun ročně. Studenti si pak doplácejí účast na seminářích, pokud jsou několikadenní, tak i ubytování, stravu a cestu.

Prachař dodává, že zatím se v každém ročníku sešli lidé, kteří jsou do farmaření skutečně zapálení. „Jdou do toho srdcem. Studenti mají mezi sebou silná přátelství a velmi hezké vztahy,“ konstatuje Prachař.

První škola ekologického zemědělství otevřela v době, kdy nejen Česko, ale i Evropská unie řeší zásadní problém, a to postupné odumírání zemědělské profese. Evropská komise (EK) dlouhodobě mluví o tom, že chce do zemědělství přivést více mladých lidí a podpořit generační obměnu. Letos představila strategii, která má podíl mladých zemědělců do roku 2040 zdvojnásobit zhruba na 24 procent, a zároveň navrhuje cílenější podporu pro mladé začínající farmáře.

„Mladé lidi potřebujeme jako sůl, ale velkoplošné zemědělství pro mladé není, netáhne je to. Nejde ani o fyzickou náročnost, ani o velký plat. Mladí lidé potřebují cítit, že jejich práce dává smysl, a také chtějí pracovat v prostředí, které je hezké. To je mnohem víc než vysoká cifra na výplatní pásce někde v korporátu,“ míní Prachař. A právě ekofarmaření podle něj smysluplnou práci v hezkém prostředí nabízí. „Ti lidé si žijí svůj sen,“ shrnuje Prachař.

Mladý farmář: Chci být hybatelem změny

Letos Farmářská škola vypustí své první absolventy a jedním z nich bude i sedmadvacetiletý Martin Mrázek. Původně studoval střední průmyslovou strojírenskou školu a pět let pracoval ve strojírenském průmyslu, obsluhoval CNC stroje. Ale zasáhl ho klimatický žal (psychologická reakce na klimatickou krizi. Jde o hluboký smutek, strach o budoucnost a pocit bezmoci pramenící z vědomí, že se naše planeta nezvratně mění – pozn. red.), což od základů přenastavilo jeho životní cestu. „Nechtěl jsem jen čekat, až se ohledně ochrany klimatu něco změní. Chtěl jsem být hybatelem té změny,“ říká Mrázek, kterého absolutorium čeká na konci června. Zároveň jej studovaný obor strojírenství vůbec nenaplňoval, nedával mu smysl. „Strojírenský byznys je hodně poháněný materialismem, nekonečnou výrobou, která nikam nevede,“ bilancuje Mrázek.

Řekl si, že chce trávit čas ekologickým obhospodařováním krajiny a stroje vyměnil za pole a pastviny. Před třemi lety nastoupil do tehdy nově otevřené Farmářské školy. Stejně jako ostatní, i on se hned v prvním ročníku vydal na praxi, a to do zelinářské farmy ve Frýdlantském výběžku, kde získal dobrý vhled, jak farma jako celek funguje, protože zde mají vše – koně, krávy, slepice a hektar polí se zeleninou. Druhý rok strávil na zelinářské farmě Svobodné Hory a letos tráví tři dny v týdnu na farmě Slunce Dubem, která pase ovce a kozy v Českém krasu, aby podporovala biodiverzitu, má také stádo krav a obdělává půdu. Dva dny v týdnu je Mrázek na ekologické farmě Jednorožec u Prahy, kde obdělává polní zeleninu.

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

„Mám pocit, že už nechci dělat nic jiného, ale některé dny jsou náročné a člověk si říká, jestli by mu v kanceláři nebylo lépe. Ale ne, být na čerstvém vzduchu, hýbat se, vnímat své tělo a chodit domů unavený je příjemné. Někdy je toho ale opravdu nad hlavu a člověk to má na střídačku,“ hodnotí Mrázek.

Po skončení školy by si chtěl založit své vlastní hospodářství, ale jak říká, je to těžká disciplína. Problém je dostupnost půdy. „Jsem tři roky studentem, takže banka mi nedá hypotéku. A současné ceny jsou příliš vysoké na to, abych to mohl financovat z vlastních zdrojů,“ krčí rameny Mrázek. Ideálně by chtěl na své farmě také žít, mít ji na dosah ruky, aby mohl kdykoliv zalít nebo nakrmit.

Mrázek ani nepřemýšlel o tom, že by ekozemědělství studoval klasicky na univerzitě. Proto zvolil vyšší odbornou školu, kde mu vyhovuje učit se praxí. „Farmaření se učím tím, že ho dělám. Zažívám to s konkrétními lidmi a celý obrázek si pospojuji mnohem lépe, než když bych seděl a poslouchal přednášky. Tahle škola mi vyhovuje, protože má koncept otočený: práci na farmě nejprve zažijete a v krátkém cyklu se dozvíte, proč a jak věci fungují. Takhle se mi to zaryje pod kůži mnohem více,“ pochvaluje si Mrázek.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.