Česko dnes patří mezi země s velmi dobrou pozicí v klinickém výzkumu. Máme špičkové lékaře, zkušená výzkumná centra a v zahraničí pověst země, na kterou je spoleh. Díky tomu jsme součástí vývoje nejmodernější léčby a čeští pacienti se mohou dostávat k inovacím dlouho předtím, než vstoupí do běžné praxe. Udržet si tuto pozici ale nebude snadné. Globální soutěž se totiž změnila v globální boj. 

Aktuálně u nás probíhá téměř pět set klinických hodnocení realizovaných farmaceutickými společnostmi. Jen vloni se díky nim k inovativní léčbě dostalo 17 451 pacientů. Za těmito čísly jsou lidé, pro které může účast ve studii znamenat přístup k nové terapii ve chvíli, kdy už současné možnosti léčby nestačí. 

Klinická hodnocení představují win‑win situaci pro všechny zúčastněné. Pacientům umožňují přístup k nejmodernější léčbě o pět až deset let dříve, lékařům přinášejí zkušenosti s novými terapiemi a nemocnicím know‑how i významné finanční prostředky. Pro farmaceutické společnosti jsou nezbytnou součástí vývoje nových léčiv a ověřování jejich účinnosti a bezpečnosti. 

Přínos mají také pro systém veřejného zdravotního pojištění, protože léčbu účastníků studií hradí právě farmaceutické společnosti. Klinický výzkum dále přináší české ekonomice a veřejným rozpočtům více než pět miliard korun ročně. Je to zkrátka oblast, kde se zájem pacientů, zdravotnictví, výzkumu i ekonomiky potkává na jednom místě. 

Pacienti se dostanou k nejmodernější léčbě o několik let dříve, lékaři získají zkušenosti s novými terapiemi a nemocnice know‑how i peníze.

V Česku tedy máme dobře rozehranou partii. Jenže pravidla hry se rychle mění. O klinická hodnocení se dnes soutěží. A velmi tvrdě. Při rozhodování, kam novou studii umístit, se počítá rychlost, kvalita, zkušenost lékařských týmů, počty pacientů, administrativní náročnost i schopnost země pracovat s daty. Dobré jméno pomůže, samo o sobě ale nestačí.

Stačí se podívat na Evropu. Dlouho patřila mezi hlavní centra klinického výzkumu, dnes ale ztrácí pozice. Historicky poprvé se více klinických hodnocení realizuje v Asii než v Evropě. USA už přitom hrají samostatnou ligu. Výzkum totiž nemá domovskou adresu. Jde tam, kde pro něj vznikají nejlepší podmínky.

A přesně tady se rozhoduje o budoucí pozici Česka. Pokud si studie chceme udržet, musíme zrychlit schvalovací a smluvní procesy, posílit profesionální zázemí klinických center a vytvořit předvídatelné podmínky pro investice do výzkumu. Stejně důležitá je digitalizace. Elektronická dokumentace nebo vzdálený monitoring studií jsou v zemích, které o klinický výzkum úspěšně soutěží, standardem. 

Dobrou zprávou je, že si tuto potřebu uvědomuje i ministerstvo zdravotnictví. Národní strategie pro oblast klinických hodnocení pojmenovává řadu bariér, na něž dlouhodobě upozorňují výzkumná centra i farmaceutický průmysl, a navrhuje kroky, které nás mohou výrazně posunout.

Teď přichází možná ještě důležitější část: dostat navržená opatření z papíru do každodenní praxe. Právě rychlost a důslednost jejich zavádění rozhodnou o tom, zda Česko dokáže svou současnou dobrou pozici nejen udržet, ale také dále rozvíjet. Mít dobré karty je výhoda, výsledek ale záleží na tom, jak je zahrajeme.

Text vznikl ve spolupráci s AIFP.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit