Novela zákona o úvěrech odděluje ochranu od zneužívání

V září čeká Poslaneckou sněmovnu třetí čtení novely zákona o spotřebitelském úvěru, která do českého práva promítá evropskou směrnici CCD2. Rozšiřuje se okruh úvěrů, na které zákon dopadá, zavádějí se cenové stropy omezující celkové náklady úvěru, posilují se informační povinnosti poskytovatelů a celkově se zpřísňují pravidla pro odpovědné úvěrování.

V rámci tohoto komplexu změn si pozornost zaslouží úprava § 87, která v zákoně posiluje princip tzv. materiality – tedy zásadu, že neplatnost úvěrové smlouvy by neměla být automatickým trestem za jakoukoli formální nesrovnalost, ale nástrojem ochrany tam, kde skutečně došlo k újmě.

Ochrana tam, kde je potřeba

Podstata navrhované úpravy je jednoduchá: pokud poskytovatel poskytl úvěr klientovi, který jej nebyl schopen splácet, ponese za to odpovědnost stejně jako dosud. Pokud však šlo „pouze“ o formální odchylku – například jiný způsob ověření příjmů – u klienta, který úvěr řádně splácel nebo splatit schopen byl, nemusí to automaticky znamenat neplatnost celé smlouvy. Zákon tak začíná rozlišovat mezi tím, kdo ochranu skutečně potřebuje, a tím, kdo ji jen využívá jako výhodnou příležitost.

Na e-shopech přibude tlačítko pro odstoupení od smlouvy, novela přinese i ochranu proti finančním šmejdům

3. 11. 2025 ▪ 4 min. čtení

Česká úprava přitom dosud patřila v Evropě k naprosté výjimce. Absolutní neplatnost smlouvy jako plošná soukromoprávní sankce za pochybení při posuzování úvěruschopnosti je mezi členskými státy ojedinělá – naprostá většina zemí takovou sankci vůbec nezná a jiné volí výrazně mírnější nástroje, například ztrátu nároku na úroky.

Navazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který akcentuje materiální hledisko – tedy skutečnou schopnost klienta splácet, nikoli formální odchylku od interních postupů poskytovatele v posuzování úvěruschopnosti klientů.

Čísla, která mluví jasně

Nutnost změny dobře ilustruje vývoj počtu sporů před finančním arbitrem. Zatímco v roce 2023 jich bylo zahájeno necelých 2700, v roce 2025 to bylo už přes 12 000 – za dva roky jde tedy o nárůst o více než 300 procent. Napadány jsou přitom i hypotéky a spotřebitelské úvěry, které jejich příjemci bez jediného zaváhání spláceli, aniž by kdy byli v prodlení nebo cokoli reklamovali. Podílejí se na tom i hromadně podávané návrhy advokátů a dalších zástupců, kteří zastupování před finančním arbitrem – které je bezplatné – nabízejí jako placenou službu, obvykle za podíl až 25 procent z vymožené sumy. Jasnější úprava tak vedle posílení právní jistoty omezí i prostor pro tento typ podnikání, který stávající znění zákona nechtěně vytvářelo.

Zpřesnění, ne oslabení

Novela § 87 není krokem zpět v ochraně spotřebitele – je naopak krokem k jejímu přesnějšímu zacílení. Odděluje případy, kdy byl úvěr poskytnut někomu, kdo ho objektivně nebyl schopen splácet, od případů, kdy se neplatnosti smlouvy často zcela účelově dovolává klient, kterému úvěr žádnou škodu nezpůsobil a který úvěr ve skutečnosti řádně splatil. Ochrana spotřebitele dává smysl tehdy, když skutečně chrání toho, kdo ji potřebuje – a přesně to má nová úprava zajistit.

Text vznikl ve spolupráci s Českou bankovní asociací.