Musíme být schopni vysvětlit, jak i se dvěma procenty HDP na obranu splníme své spojenecké závazky, říká český velvyslanec u NATO

V poslední době vidíme v Evropě hořící továrny nebo neznámé drony u letišť, mluví se o možném ruském útoku na NATO. Testuje už Putin soudržnost aliance?

Řekl bych, že Putin testuje soudržnost aliance dlouhodobě, protože Rusku aliance jako koncept nevyhovuje. Je to historicky nejsilnější aliance demokratických států, která velmi úspěšně zajišťuje bezpečnost svých členů, a pro Česko je historickým štěstím, že jsme její součástí zrovna v této době. To, že tento stav Rusku nevyhovuje, dokládá i jeho požadavek z konce roku 2021, kdy navrhovalo posunout bezpečnostní architekturu v Evropě před rok 1999, tedy před první rozšíření NATO. Pro Česko by to mělo zásadní důsledky, protože bychom se ocitli v deklarované sféře ruského zájmu.

Mění se v posledních týdnech či měsících něco zásadního ve smyslu vyšší intenzity, než bylo běžné?

Čistě statisticky roste počet narušení vzdušného prostoru, trend je tedy rostoucí a dochází ke zvýšenému množství incidentů. Objevují se také další incidenty spadající pod hybridní způsob válčení, tedy nevojenské zásahy na našem území. To je realita, se kterou Evropa žije již delší dobu, ale bezpečnostní hrozby obecně zesilují. Na druhou stranu je nutné opakovat, že Česko stále zůstává jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Bezpečnostní hrozby mají tři komponenty: záměr, schopnost a příležitost. Pro nás je klíčové neposkytnout hrozbám příležitost, aby se rozvinuly.

Nedáváme jim příležitost právě tím, že vydáváme málo na obranu?

Neřekl bych, že dáváme hrozbám příležitost, protože Česko, Evropa i Severoatlantická aliance mají robustní bezpečnostní systém. Jsem přesvědčen, že NATO je v bezprecedentně dobré kondici a klíčové je ji udržet. Vztah mezi výší obranných výdajů a reálnými obrannými schopnostmi, které za ně kupujete, je komplexní. Na tuto rovnici neexistuje jednoduchá expertní odpověď. Konečné rozhodnutí o výši výdajů je vždy politické – politici určují úroveň výdajů s vědomím, co lze pořídit a jaký to má dopad na zajištění bezpečnosti.

USA plánují stahování z Evropy, otázka jen je, jak rychlé bude. V jaké kondici je vztah evropských členů aliance k USA?

Vztah je v bezprecedentně výborné kondici. V Evropě je dnes o 20 000 amerických vojáků méně než na začátku ruské invaze na Ukrajinu, a nikdo to nevnímá jako oslabení. Směřujeme k novému konceptu NATO 3.0, který znamená „silnější Evropu v silnějším NATO“. Tento koncept vyžaduje větší odpovědnost Evropy za vlastní bezpečnost. Aliance na tomto konceptu má shodu. Otázka nezní zda, ale jak. Odpověď byla definována v Haagu: formule 3,5 procenta na tvrdé obranné výdaje a 1,5 procenta na podpůrné výdaje, celkově tedy pět procent do roku 2035. Spojené státy již požádaly evropské spojence, aby nahradili některé vojenské schopnosti, například letadla, které USA dříve pro NATO vyčleňovaly, ale nyní je potřebují jinde.

Počet vojáků je zavádějící, protože klíčové jsou technologie, letadla a další kapacity. Jak jsou evropští spojenci připraveni tyto náročné americké požadavky splnit?

V alianci běží velmi intenzivní proces jejich náhrady. Ukazuje se, že evropští spojenci jsou v drtivé většině schopni tyto kapacity vygenerovat velmi rychle. Shoda na konceptu spočívá v přenesení větší odpovědnosti za konvenční odstrašení a obranu na Evropu a Kanadu. Důraz je kladen na odstrašení. Američané jsou přesvědčeni, že Evropa je schopna tohoto cíle dosáhnout relativně rychle. Požadavky sice budou náročné, ale dosažitelné. V USA nyní probíhá přehodnocení jejich vojenské přítomnosti v Evropě, které začalo v červnu a skončí v prosinci. Jeho součástí jsou intenzivní konzultace se spojenci.

Česko své závazky neplní, nedáváme ani dvě procenta HDP na obranu a s tímto přístupem nebudeme schopni do roku 2035 dosáhnout 3,5 procenta, jak jsme se zavázali loni v Haagu. Jak se na vás v NATO dívají jako na zástupce země, jejíž vláda se k navyšování výdajů na obranu nestaví čelem?

NATO je platforma založená na dialogu. Česko kvůli výši svých obranných výdajů čelí dotazům, stejně jako jakýkoliv jiný spojenec. Otázka zní, jak jsme schopni s plánovaným rozpočtem naplnit konkrétní alianční závazky. Zodpovídání těchto otázek je dlouhý a vysoce technický proces. My se ptáme ostatních na jejich výdaje a plnění schopností, oni se ptají nás. Naše vláda opakovaně potvrzuje, že své závazky vůči NATO splníme. Musíme tedy být schopni jasně vysvětlit a obhájit, jakým způsobem je naplníme.

Pohybujeme kolem dvou procent, což je dnes na spodní hranici v porovnání s jinými spojenci, kteří dávají přes tři procenta nebo i téměř pět procent. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v nové fázi, kdy musíme budovat další kapacity na základě amerického přehodnocení, svítí na nás pomyslný světlomet o něco jasněji než na země v čele pelotonu. To je logické. Mnohá neplnění závazků však nesouvisí s nedostatkem financí, ale s technickými průtahy, což je vidět třeba na zavádění samohybných houfnic Caesar do české armády.

V Evropské unii se hodně řeší, jak utrácet prostředky na obranu co nejefektivněji prostřednictvím společných nákupů zbraní. Je podobný proces vidět i v NATO?

Převod finančních prostředků do reálných vojenských schopností je jednou z naprosto zásadních priorit NATO. Souvisí to se schopností obranného průmyslu vyrábět lépe a rychleji. Průmysl musel a musí navyšovat své kapacity, ale ty jsou stále nedostatečné – zvýšený objem peněz se ještě plně nepropisuje do výrobních schopností. Podpora průmyslu a technologií ze strany Evropské unie odpovídá vojenským požadavkům aliance.

Je v alianci vidět podobný střet jako v Evropské unii? Tedy snaha nakupovat co nejvýhodněji, ale zároveň si chránit vlastní národní šampiony, což celý proces komplikuje?

Země s významným obranným průmyslem se jej přirozeně snaží maximálně využít. Evropský obranný průmysl je však dlouhodobě roztříštěný. Procesy v Evropě dnes směřují k posílení domácího obranného průmyslu, což je kvůli bezpečnosti logistických řetězců priorita. Dále je tu snaha o konsolidaci, která se ale prosazuje těžce, a nakonec vznikají koalice zemí využívající rámcové smlouvy, kdy se k nákupu jedné země připojují další za předem definovaných podmínek.

Dny NATO

Stáhněte si přílohu v PDF

Uvidíme v rámci konceptu NATO 3.0 trend, kdy se Evropa bude více koncentrovat na vlastní technologie na základě zkušeností z Ukrajiny, nebo vývoj a zavádění nových technologií zůstanou také roztříštěné na národní úrovni?

Tyto trendy nejsou nové, ale posilují. Otázka inovací a zapojení nových technologií do vojenství je klíčová. Alianční velitelství pro transformaci v Norfolku neustále vyhodnocuje trendy a technologie. Například analyzují, jak relativně malou investicí vylepšit stávající platformy, třeba tanky, novou technologií. Nejde jen o vzdálenou budoucnost bezosádkových systémů, ale o okamžité vylepšení existujících kapacit. Alianční systém zřídil specifické těleso pro analýzu poznatků z Ukrajiny a jejich kontinuální přenos do našich ozbrojených sil.

Zároveň západní výrobci přímo modernizují své systémy na základě zpětné vazby od ukrajinských vojáků. Nicméně, jak ukazuje konflikt na Ukrajině, technologie samy o sobě nedokážou nahradit masu. Stále musíme být schopni vygenerovat dostatečnou masu tvrdé síly.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dny NATO.