Ekovinařství v Česku sílí, přírodě blízkých vinic přibývá. Odbyt však brzdí trend, že lidé přestávají pít alkohol

Ekologickému vinařství se v Česku daří. Rozloha půdy, na které se víno pěstuje k přírodě šetrným způsobem, roste solidním tempem. Zatímco ještě v roce 2021 ekologické vinohrady zabíraly v celém Česku 876 hektarů, nyní, v roce 2026, je to již téměř 1300 hektarů a dalších dvě stě hektarů se na přechod do ekologického režimu chystá. To je dohromady pro představu rozloha dvou tisíc fotbalových hřišť. Ukazují to data Registru ekologických podnikatelů ministerstva zemědělství.

V Česku je nyní zhruba 17 tisíc hektarů vinic a ty ekologické tvoří necelých devět procent. „To je velmi dobré číslo,“ říká Kateřina Urbánková, manažerka PRO‑BIO – Svazu ekologických zemědělců. Podobný podíl totiž odpovídá i celosvětovému průměru rozlohy ekologických vinic.

Ekovinohradů začalo v Česku přibývat hlavně díky mnoha vinicím, které vstoupily do konverze, tedy přešly na ekologický režim, v letech 2022 a 2023, a mezitím dozrály do plné certifikace. „Ovšem nyní se přísun nových vinic, které postupně přecházejí do tohoto režimu, výrazně zpomalil, což může tempo růstu v příštích letech přibrzdit, pokud nezačnou přibývat noví zájemci,“ upozorňuje Urbánková.

Přípravek, který by se mohl používat napříč evropskou zemědělskou půdou

Co v současnosti nejvíce rozvoji ekologického vinařství v Česku pomáhá? Jednak dotační podpora, ale také technologie a poradenství. Zásadní pro vinaře je dostupnost funkčních prostředků ochrany rostlin pro ekologické vinohradnictví a s tím související odborné poradenství. Do budoucna by mohla pomoci i změna legislativy. „Pokud se podaří prosadit, aby byly přípravky na ochranu rostlin pro ekologické zemědělství schválené v některém státě EU automaticky použitelné v kterémkoliv státě, mohli by je využívat i čeští zemědělci. O tom se nyní jedná,“ říká Urbánková.

Podle Martina Chlada, prezidenta Svazu vinařů, rozvoj ekologických vinic pohání i tlak na ochranu krajiny a biodiverzity a potřeba reagovat na klimatickou změnu, stejně jako dostupnost nových odrůd odolných vůči houbovým chorobám. „Ekologické hospodaření je však náročnější na znalosti, organizaci práce i zvládání chorob a klimatických extrémů,“ konstatuje Chlad. I proto Svaz vinařů představil dlouhodobý strategický plán, jak obor rozvíjet v budoucích dvou dekádách. Navrhuje například, jak vinohradnictví adaptovat na změnu klimatu, jak v něm podporovat inovace, vzdělávání, vědu a výzkum nebo jak novelizovat legislativu.

Rozloha vinohradů dál klesla, je nejnižší od vstupu ČR do EU

24. 2. 2026 ▪ 2 min. čtení

Prodej ekologicky vyráběného vína v České republice roste, a to jak v absolutních číslech, tak jako podíl na celkovém trhu s vínem. Ovšem celková spotřeba vína v tuzemsku dlouhodobě klesá. „Mladí tolik nepijí, souvisí to se změnou pohledu na životosprávu. Díky teplému počasí mají vína více alkoholu, což nyní není příliš trend. Obecně prodej brzdí klesající spotřeba alkoholu, která tlačí na ekonomiku celého oboru,“ krčí rameny Urbánková. Dalšími bariérami jsou například omezené investiční možnosti, kdy návratnost investice do vinice je pro vinaře nejistá, stejně jako vyšší riziko výpadku úrody v mokrých letech a nižší výnosy oproti konvenčním vinohradům.

Ne jen módní trend, ale přesvědčení

Ekologické vinařství v Česku prošlo za třicet let od okrajové aktivity několika průkopníků k dynamicky rostoucímu segmentu, který dnes zahrnuje více než 160 registrovaných vinařů. První ekologické vinice se v tuzemsku objevily kolem roku 1990, zpočátku jen na velmi malých plochách a s omezeným počtem producentů.

K úplně prvním oficiálním výrobcům certifikovaného biovína v tuzemsku patří rodina Abrlova z Pavlova na Pálavě. Jak dnes Josef Abrle, syn zakladatele, říká, začínali s nadšením a bez dotací. „Bio, eko či jakkoliv to nazvete, takové zemědělství je jediné správné. Základem všeho je zdravá půda,“ říká. Dodává, že hnacím motorem podnikání v tomto oboru je pro něj víra, že po něm zůstane zdravá zem nepodléhající erozi a plná života. „Jen taková nás uživí,“ je přesvědčen Abrle.

I ostatní pionýrští ekovinaři svůj ekologický přístup k hospodaření na vinicích i výrobě ve sklepech nevnímají jako trendovou záležitost, ale spíše jako užitečnou práci pro životní prostředí. „Je to naše přesvědčení. Chceme udělat krajinu čistější pro naše potomky, zlepšit úrodnost a vitalitu půdy a vrátit do vinic živočichy a rostliny. A také pít čistá vína bez zbytečných éček,“ říká Adam Bednář, ředitel Rodinného vinařství Jedlička v Bořeticích na Břeclavsku. Jak sám říká, v ekorežimu fungují proto, že jej těší vidět vinice plné života, zelené a vitálnější. Sám však připouští, že s ekoprovozem se pojí více papírování a častější kontroly. „Ale to k tomu patří, když na ekologii bereme dotace,“ kvituje Bednář.

Ekovinař: Chceme víno bez pesticidů

Dalším výrazným producentem ekologických vín jsou Vinné sklepy Kutná Hora. Kromě vína vyrábějí i přírodní výluhy a přípravky na ekologické ošetřování vinic a jako jediní v Česku splňují certifikaci Demeter, což je nejpřísnější mezinárodní certifikace pro biodynamické zemědělství, která jde ještě nad rámec běžných standardů bioprodukce. Jak ředitel Lukáš Rudolfský říká, ekologické zemědělství respektuje přírodu a její zdroje. „Ale především to děláme pro sebe – chceme mít víno a další produkty zdravé, čisté, bez reziduí pesticidů,“ vysvětluje.

Baví ho také dobrý pocit, když se daří pěstovat révu v co největším souznění s okolní přírodou a s minimem ošetření, a když, tak většinou bylinkovými extrakty. Hnacím motorem jsou pro toto vinařství úspěchy na soutěžích v Česku i ve světě, stejně jako fakt, že ve vinařství probíhá dlouholetý výzkum a vývoj bylinných extraktů jako alternativa k běžným pesticidům. „Už jsme registrovali na celém evropském trhu čtyři přípravky, což je velký úspěch, protože vývoj trvá dlouhé roky,“ pochvaluje si Rudolfský.

Naopak brzdou je podle něj především špatná osvěta. „Té by mohlo být mnohonásobně více. Ekologické zemědělství část české populace vnímá spíše negativně a biopotraviny jsou málo a špatně prezentovány zákazníkům. Vidíme to například v supermarketech, kde jsou biozelenina a ovoce nevalné kvality a extrémně drahé. To nepřispívá dobré pověsti biopotravin,“ upozorňuje Rudolfský. A srovnává situaci se sousedním Německem, kde je biokvalita naprostým standardem. „Budeme doufat, že se to změní i u nás,“ přeje si Rudolfský.

Lepší půda, voda i pestrost krajiny

Že má ekologické hospodaření na vinicích příznivý vliv na krajinu, potvrzuje i Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK). „Pěstování biovín přináší celou řadu benefitů. Jde zejména o omezení chemických přípravků při ošetřování vinic, i když některé se stále mohou v menší míře používat. To pozitivně ovlivňuje stav a složení půdy, povrchové i podzemí vody,“ říká Lucie Záhorová, mluvčí AOPK. Prospěšné je také zatravňování minimálně každého druhého meziřadí, protože přispívá k zadržování vody a zlepšuje zasakovací kapacitu srážek.

V ekologickém zemědělství se také počítá s většími neprodukčními plochami, tedy s remízky a mezemi, solitérními stromy, polními cestami a podobně. „Ekologické zemědělství, a tedy i pěstování biovín, přispívá k větší pestrosti krajiny i biodiverzitě území. V různorodém prostředí se daří více druhům rostlin a živočichů s odlišnými nároky. Přirozeně tam žije více hmyzu, a tím pádem i hmyzožravých ptáků. V neposlední řadě je taková krajina na pohled malebnější,“ shrnuje Záhorová.

Stříkat ano, ale jen přírodními látkami

V čem se tedy pěstování a výroba biovína konkrétně liší od toho konvenčního? Nejznámějším rozdílem je, že ekovinař nepoužívá syntetické pesticidy pro hubení škůdců. Ale jak Kateřina Urbánková připomíná, to je jen špička ledovce. „Důležitý je zejména uzavřený koloběh živin na farmě. Navíc ekologické vinařství má mnohem širší pravidla, která se týkají jak pěstování hroznů, tak samotné výroby vína ve sklepě,“ vysvětluje Urbánková.

A ekologicky pěstované a vyráběné víno se pozná i podle chuti. Nižší intenzita hnojení a menší výnosy mohou vést k větší koncentraci látek v hroznech a výraznějšímu projevu terroir, tedy jedinečného otisku konkrétního místa, podnebí a lidské práce v chuti vína.

Text vznikl ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem.