Jsou mladí a kupují umění. Trh se ale o Gen Z zatím moc nesnaží

Lidé mladší generace navazují vztah k umění v nižším věku než ti starší. Směrovkou k němu totiž už není jen dosažení určitého kariérního úspěchu nebo kontakt získaný v průběhu života. „Setkáváme se s mladými lidmi, kteří jsou teprve na začátku profesního života a ještě nejsou finančně zajištění, ale už se o umění zajímají a hledají si k němu cestu,“ potvrzuje trend Štěpánka Veselská, art specialistka J&T Banky.

Také René Rohan, galerista a jednatel společnosti Artefin, která se zabývá investicemi do umění a správou uměleckých sbírek, potvrzuje, že mají trochu jiné priority než Husákovy děti. Už pro ně není podstatné nejdřív vybudovat kariéru, vlastnit dům a koupit si drahé auto předtím, než si pořídí svůj první obraz nebo sochu. „Členové generace Z klidně jezdí městskou dopravou nebo sdílenými auty, ale umění si dopřejí jako zbytečnou radost i v době, kdy ještě zdaleka nejsou zajištění,“ říká.

Z J&T Banka Art Reportu vyplývá, že mladí sběratelé zařazují umění do diverzifikace svého investičního portfolia mnohem dříve než generace před nimi. „Mám z těchto klientů dojem, že oproti starším lidem tolik nepreferují investiční potenciál. Kupují, co se jim líbí, a chtějí se uměním obklopovat. A pokud se jim díla i zhodnotí, je to pro ně spíš příjemný bonus,“ vysvětluje Rohan.

Matyáš Kodl z Galerie Kodl si také všímá, že generace Z oproti těm starším vnímá umění více jako spotřební zboží než jako investici. Proto všeobecně nakupuje větší počet levnějších položek. „Mimoto se z řady netradičních předmětů stávají plnohodnotné sběratelské kusy, které ještě před pár lety byly takto vnímány skutečně jen okrajově,“ říká Kodl.

Nebojí se vstoupit

S mladou generací se dostal na trh s uměním svěží vítr v podobě absence strachu. Tito lidé se nebojí chodit do galerií, nemají strach se zeptat, když něčemu nerozumí, a necítí žádný ostych oslovovat umělce. Píší jim na sociální sítě nebo je navštěvují v jejich ateliérech. A jedním z důvodů, proč kupují jejich obrazy, je také snaha podpořit začínajícího umělce a pomoci mu odstartovat kariéru.

René Rohan ale zdůrazňuje, že izolované nákupy obrazů, které končí na zdech bytů nebo kanceláří, kariéru začínajícího umělce nerozproudí. „I filantropie je možná motivace nákupů, ale že by to zásadně měnilo trh s uměním nebo urychlovalo nástup nové generace umělců, si nemyslím. Změna přichází ve chvíli, kdy začínajícího tvůrce nakoupí zkušený a viditelný sběratel typu Lucie Lettenmayerové nebo Roberta Runtáka nebo kdy ho vystaví renomovaná galerie,“ uvádí to na pravou míru Rohan.

V porovnání se staršími ročníky mají generace Z a mileniálové mnoho věcí společných. Například to, že se soustředí především na domácí umění, zatímco zahraniční je pro ně méně zajímavé nebo k němu přistupují s většími obavami. Také u všech generací na prvním místě zůstávají při nákupu emoce. Platí to i v případě, že berou umění jako součást investičního portfolia.

„Příběh bývá často podobný: člověk si chce pořídit první dílo a zároveň hledá dobrou investici. U mladých autorů je přitom budoucí vývoj velmi nejistý. Nevíte, jak bude jejich kariéra vypadat za deset let, o to ale může být zhodnocení zajímavější,“ vysvětluje Veselská s tím, že u etablovaných jmen je situace čitelnější, jen je obvykle třeba počítat s vyšší pořizovací cenou.

Vzdát se obrazu je navíc podle Veselské daleko emočně složitější než u akcie. „Jakmile člověk do světa umění pronikne, začne se rozhodovat více intuitivně. A otázka ohledně dobré finanční investice ustupuje do pozadí,“ uvádí.

Očekávání studentů rostou

Mladou generaci zajímá především mladé umění, které je více oslovuje, a to nejen díky své větší dostupnosti. S tím souvisí i to, jak se mění očekávání studentů uměleckých škol. „Dříve trh nenabízel tolik příležitostí. Dnes většina studentů nastupuje na akademii s očekáváním, že se stanou umělci na plný úvazek. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik absolventů se nakonec prosadí,“ upozorňuje art specialistka J&T Banky.

Některým studentům se daří zviditelnit už během studia nejen tradičně přes výstavy a galeristy, ale i díky tomu, jak dokážou svou práci prezentovat na sociálních sítích. „Když se dozvím o nějakém autorovi nebo zaslechnu nové jméno, jdu se jako první podívat na Instagram. A překvapí mě, když ho tam nenajdu,“ vypráví Veselská.

Právě toto prostředí je ale doménou mladé generace, ta je už sociálními sítěmi odkojená. Je zvyklá nasávat vjemy z platformy, kde se trendy mění v řádu dnů. Často pracuje s daty a informacemi veřejně dostupnými na internetu a téměř vše řeší prostřednictvím svého chytrého telefonu. Mladí zájemci o umění už nemusí sledovat webové stránky nebo chodit do galerií, aby zjistili, co se ve světě umění děje.

Výjimkou proto nejsou ani nákupy umění na instagramových profilech oblíbených umělců. Někteří autoři této poptávce vycházejí vstříc, například malíř David Krňanský jednou za čas nabízí možnost pořídit si na jeho Instagramu obraz za speciální cenu. Na konci září tímto způsobem nabízel deset obrazů různých formátů, většinu z nich prodal do hodiny.

Pro řadu autorů Instagram převzal i roli vlastního webu. Jsou na něm nejen profily studentů a začínajících umělců, ale i těch, kteří jsou na vrcholu uměleckých žebříčků. Na Instagramu najdete profilové účty Evy Koťátkové, Anny Hulačové, Krištofa Kintery, Josefa Bolfa, Jiřího Černického, Kláry Hosnedlové nebo Jana Kalába. Poslední zmiňovaný má dokonce přes sto tisíc sledujících.

Mladší generace ale nenakupují pouze na sociálních sítích, patří i ke skupině dražitelů v online a sálových aukcích. V nich se jejich zájem příliš neliší od starších sběratelů, soustředí se zejména na moderní umění první poloviny dvacátého století a tvorbu poválečných umělců.

Další trend, který trh s uměním v jejich souvislosti reflektuje, je, že si pořizují levnější díla ve větším množství. „Ze statistik posledních let jasně vyplývá, že finanční objem světových aukcí poklesl řádově v nižších jednotkách procent, zatímco počet obchodovaných položek ročně roste zhruba o deset procent,“ potvrzuje Matyáš Kodl z Galerie Kodl.

Důsledkem tohoto chování je, že aukční domy rozšiřují nabídku dražených předmětů a zvyšují jejich počet, což jim umožňuje zejména rostoucí počet online aukcí, které jsou mezi dražiteli generace Z všeobecně velmi oblíbené. „Tento vývoj mě osobně nijak neznepokojuje, naopak v něm, obdobně jako jiné aukční domy, vidím nové obchodní příležitosti,“ říká Kodl.

Ten také upozorňuje na to, že řešit vše ze svého chytrého telefonu má i odvrácenou stránku, neboť ne všechny informace na internetu jsou pravdivé. V případě uměleckých předmětů se jedná zejména o nebezpečí nákupu falzifikátu na nejrůznějších online tržištích.

Na gen Z trh necílí

Pro gen Z je umění způsobem, jak vyjádřit hodnoty, jak se odlišit nebo jak budovat osobní značku. Oslovení odborníci se nicméně shodují, že mladí sice umění kupují, ale mladých sběratelů je zatím málo. „Když si v pětadvaceti koupíte pár obrazů, ještě se za sběratele nepovažujete. Ale už to, že se o umění zajímáte a pořídíte si třeba první grafiku, znamená, že máte ke sběratelství nakročeno,“ říká Štěpánka Veselská.

Také galerii Artefin nebo depozitář Artex někdo z generace Z či mileniálů kontaktuje jen sporadicky. V porovnání se starší generací se jedná o minoritní skupinu. „Pokud už se tak stane, většinou je zajímá současné umění a preferují díla, která znají ze sociálních sítí,“ říká Rohan. V depozitáři tato díla podle něj končí jen velmi výjimečně, spíš slouží jako výzdoba bytů, domů nebo kanceláří.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Jakub Svoboda, šéf start‑upu 100ks, který nabízí limitované edice uměleckých tisků i originální díla současných českých a slovenských umělců, ale na druhou stranu zdůrazňuje, že se český trh s uměním o gen Z zatím moc nesnaží. „Chybí projekty, které by na ně cílily, chybí galerijní programy i umělci, kteří by pro ně byli tím, čím jsou hvězdy v hudbě nebo módě. Právě to ale může být příležitost,“ vzkazuje.

Jeho zákazníci jsou spíše mileniálové a starší. Člověk, který už má zařízený byt, má zbytné peníze a postupně si domov vylepšuje. „Gen Z u nás zatím moc nevidíme a nechci předstírat, že ji známe. Výtvarné umění je z našeho pohledu tak trochu otloukánek, co se popularity napříč společností týče, ve srovnání s hudbou, filmem, divadlem. Žije si ve své bublině, moc se mu z ní nedaří vystupovat a lákat nové publikum, a když se to daří, tak pomalu,“ dodává Svoboda.

Mladší generace vstupují na trh s uměním dříve než jejich předchůdci. I ona se ale dopouští nejrůznějších chyb a omylů. „Pořád je lepší sbírat umění s chybami na začátku než nezačínat vůbec. Většina sběratelů totiž postupem času získá schopnost kvalitní umění rozpoznat a sbírku často radikálně obmění. A generace Z na to bude mít času dost,“ vzkazuje René Rohan.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.