Zatímco komunikuje s redakcí Hospodářských novin, projíždí známou Pamir Highway, druhou nejvýše položenou mezinárodní silnicí na světě, která vede divokou horskou přírodou pohoří Pamír a Hindúkuš skrze Tádžikistán a Kyrgyzstán. Obvykle sedí na sedadle spolujezdce, její přítel řídí, notebook má položený na kolenou a pracuje. Pro Kateřinu „Kačku“ Šafářovou, českou cestovatelku, sinoložku a digitální nomádku, je tohle běžná pracovní pozice. Její pracovnou je nejčastěji kabina či kapota auta, ale také hotelový pokoj, stan, letištní hala, nejrůznější kavárny a vyhlídky či jednoduše podlaha, prostě místa všeho druhu, kde se dá sednout či lehnout s notebookem a připojit se na internet. Její zaměstnavatel ji už měsíce osobně neviděl a ani jedné ze stran to nevadí. Jedenatřicetiletá Kateřina patří mezi digitální nomády, generaci lidí, kteří pracují odkudkoliv na světě a u toho cestují. Kateřina se momentálně věnuje webům a marketingu, pro klienty spravuje sociální sítě a webové stránky a občas k tomu mívá další přivýdělky. Působí také jako ambasadorka a testerka vybavení cestovatelského obchodu Pod 7 kilo, kde detailně recenzuje ultralehké cestovní potřeby.
Když s digitálním nomádstvím v roce 2022 začínala, zrovna panovala covidová pandemie. „Najít práci stoprocentně na dálku bylo tehdy jednodušší, teď jsou populární hybridní modely a je potřeba déle hledat a více vyjednávat,“ říká Šafářová. Zpočátku bydlela v hostelech, domech pro hosty nebo přímo u někoho doma či ve stanu, podle místních možností a ceny. Loni v létě si s přítelem koupili starou obytnou dodávku Ford Tranzit a od té doby mají podle jejích slov stabilní bydlení. „Je to obrovský rozdíl v pohodlí, na mé poměry to je obdoba usazení se,“ směje se Kateřina. Na svém Instagramu zveřejňuje dechberoucí fotky z cest, například z výstupu na nejvyšší aktivní vulkán Ojos del Salado v Chile, který se tyčí do téměř sedmi tisíc metrů nad mořem. Kromě toho však sdílí také praktické tipy ohledně balení a výbavy pro cestovatele.
Práce vrací cestovatele nohama na zem
K digitálnímu nomádství ji přiměla jednoduše touha po svobodě. Díky tomuto režimu má na cestování neomezený čas, nemusí plánovat dovolenou nebo počítat rozpočet podle sezonních prací. „Když se mi někde líbí, můžu zůstat, jak dlouho chci nebo jak dovolí víza. Jelikož během cestování pracuji, naučilo mě to trochu zvolnit, nemám každodenně nabitý itinerář, na jednotlivých místech zůstávám déle a nespěchám, díky čemuž mnohem lépe zažiju a poznám místní lidi a kulturu,“ pokračuje Kateřina. Život digitálního nomáda má prý jinou příchuť než klasický turismus. „Práce během cestování mě vrací nohama zpátky na zem, dává mozku podněty k jinému způsobu přemýšlení než jen ‚na jaký kopec dnes vylezu’. Nutí mě k pauzám, které na oplátku udržují můj hlad po nových dobrodružstvích. Je to dlouhodobě udržitelný životní styl,“ hodnotí Kateřina.
Jedním dechem však dodává, že dlouhodobé cestování je něco jiného než dovolená. Vyžaduje neustálé plánování, pořád se něco děje, člověk je neustále v pohybu, v nějakém napětí. Samotná práce pak často působí jako chvíle klidu a odpočinku. „Nejtěžší je ale určitě odloučení od rodiny a přátel, vztahy mým stylem života rozhodně trpí. I když v dnešní době můžeme být téměř kdykoliv v kontaktu přes internet a videohovory, posílat si fotky a tak dále, není to stejné jako spolu opravdu trávit čas,“ připouští Kateřina. Dodává, že pracovat jako digitální nomád může být občas i dost stresové, zvlášť v místech se špatnou dostupností k internetu. Vše vyžaduje více plánování, a když pak najednou nepřijede autobus nebo cesta trvá místo dvou hodin půl dne nebo signál zkrátka přestane fungovat, zrovna když má proběhnout pracovní video meeting, přichází dost stresu. „To se hodně zlepšilo v posledním roce s přestěhováním do dodávky, kde máme vlastní elektřinu a Starlink, a tudíž přístup k internetu téměř kdykoliv a kdekoliv,“ pochvaluje si Kateřina. Práce z cest vyžaduje také hodně disciplíny, jelikož je na dosah ruky mnoho aktivit, které by člověk dělal radši, a tak dlouho trvá najít správný balanc. Jako digitální nomád je také mnohem těžší dosáhnout na nějaký kariérní postup, jelikož vždy bude potřeba upřednostnit více jedno nebo druhé – práci nebo cestování.
Na otázku, zda si během cestování vydělá dost na živobytí, odpovídá, že ano, i když momentálně má slabší období. „Ale byla doba, kdy jsem si i na dálku vydělávala o dost víc, než je standardní český plat, dost jsem si během toho času naspořila a můžu si díky tomu teď dovolit pracovat méně a cestovat více,“ kvituje Kateřina. Jelikož je momentálně těhotná a v prosinci očekávají přírůstek do rodiny, plánují se na zimu vrátit do Česka a dát si s nomádstvím půlroční pauzu. „Pak ale budeme pokračovat. Neumím si představit žít zase trvale na jednom místě. Ale až dítě začne chodit do školy, někde se určitě usadit budeme muset, zatím ale nemám tušení, kde to bude,“ váhá. Čím víc zemí navštívila, tím víc si však uvědomuje, jak dobře se v Česku žije. „Takže to Česko nakonec klidně může být, nebo minimálně určitě někde v Evropě,“ odhaduje Kateřina.
Covid nomáda usadil
Jiný pohled na digitální nomádství má Slávek Král, devětatřicetiletý expert na marketing a umělou inteligenci, který pomáhá s jejím zaváděním do firem. Nyní je ve Starých Ždánicích na Pardubicku, bydlí ve vlastním domě pořízeném na hypotéku, má manželku, dva psy a dva králíky. Cestujícím digitálním nomádem byl od roku 2011 a navštívil všechny kontinenty. Půl roku strávil v Turecku, rok na Novém Zélandu, půl roku v Austrálii, půl roku v Africe a v Jižní Koreji a dvakrát stopem podnikl cestu kolem světa. Před pěti lety se však rozhodl, že se usadí. Hlavním zlomovým okamžikem pro něj byl právě covid, který cestování zkomplikoval. „Člověk ale stejně časem cestováním zjistí, že ta nejlepší země na život je Česko a hlavně Staré Ždánice. Navíc tu máme to nejlepší pivo,“ říká s úsměvem Král.
Digitálním pracovníkem však zůstává dál, pořád pracuje na dálku, i když z pohodlí svého domova. „I když už nejsem typický cestující nomád, pořád mě ze všeho nejvíc baví ta obrovská svoboda a volnost v tom, odkdy dokdy pracuji. Můžu si ráno vzít počítač do postele, odpoledne zaklapnout víko, jít si zacvičit nebo na dlouhou procházku se psy a práci v klidu dodělat až večer. Tohle je flexibilita, která se v běžném korporátu prostě nestane,“ konstatuje Král. S nástupem AI mu navíc tahle práce nabízí prakticky neomezené možnosti. „Skvělé je také občasné využití coworkingových center, která nabízí super pracovní náladu, člověk tam potká lidi z oboru a často tak u kávy vznikají nové společné projekty,“ pochvaluje si Král.
I když práce při cestování nabízí vzrušení i zábavu, on sám začal po pár letech vnímat i její stinné stránky. „Hlavní nevýhoda byla neustálý život z batohu, přesouvání se a absence pevného zázemí,“ připouští Král. A i nyní, když pracuje na dálku z domova, vnímá i nevýhody neustálého home officu. Například to, že člověk občas bojuje s kázní, a to hlavně v létě, když je venku krásně. „To se prostě seberete a jdete ven, ale o to víc pak ty hodiny u počítače doháníte po nocích. Další nevýhodou je, že člověk nemá takový denní kontakt s lidmi z týmu. Přece jen, když spolu trávíte hodně času v kanceláři, poznáte se mnohem víc, než když se vidíte přes kameru na online schůzce jen jednou za čas,“ říká Král. Přesto se však do kanceláře nechystá.
Stáhněte si přílohu v PDF
Neustálé přesuny mohou být únavné
V online světě pracuje i Martin Rosulek, osmatřicetiletý expert na SEO a optimalizaci webových stránek pro umělou inteligenci. I on se díky tomu mohl v reálném čase fyzicky při práci pohybovat prakticky kdekoliv, kde je internet. Začal cestovat v roce 2011, první velkou jízdou pro něj byla Austrálie, následovala jihovýchodní Asie. Roky strávil na cestách, své podnikání uzpůsobil pro práci na dálku. O digitálním nomádství vede web a blog plný praktických informací a osobních postřehů. Na cestování ho nejvíce přitahuje možnost vystoupit z vlastní bubliny, svoboda pohybu a příležitost poznávat místa, lidi i způsoby života, které člověka mohou překvapit a rozšířit mu obzory. „Možnost nebýt pracovně závislý na jednom konkrétním místě je zároveň obrovský mentální posun. Najednou člověk vnímá svobodu úplně jinak, protože místo, kde žije, nemusí být automaticky určováno tím, kde pracuje,“ zamýšlí se Rosulek.
I on však jedním dechem dodává, že digitální nomádství nenaplňuje jen romantickou představu práce s notebookem na pláži nebo s výhledem na zasněžené hory. „Když chce člověk nomádit více než rok, musí být dost disciplinovaný. Takové cestování samo o sobě přináší spoustu podnětů a logistických povinností, které se s prací musí skloubit,“ upozorňuje Rosulek. A paradoxně setkávání s klasickými cestovateli je oříšek, protože oni mohou cestovat stále. „Ale vy nemůžete, vy musíte i pracovat. Při delších pobytech se dostaví taky pocit, že člověk nikde úplně nezapouští kořeny a všechno je tak trochu dočasné. Další stránkou je, že neustálé přesuny jsou prostě časem únavné,“ vnímá Rosulek. Když pobýval delší dobu mimo Českou republiku, chyběla mu rodina i blízcí přátelé. I proto se před třemi lety rozhodl usadit a nomádský způsob života prozatím vyměnil za home office. Dnes žije v Česku s manželkou a dcerou, bydlí v bytě s předzahrádkou a rodinný život ho postupně více ukotvil na jednom místě. „Pořád ale rádi cestujeme, jen je to dnes zkrátka jiný styl cestování než dříve,“ usmívá se Rosulek.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
