Češi alokují do nemovitostí až 80 procent celkového majetku. To je jejich slabina, říká Marek Benčat z Penta Bank

Zatímco na Západě rodiny spravují majetek s výhledem na další generace a v bankovních vkladech drží výrazně menší část úspor, v Česku dominuje koncentrace majetku do nemovitostí. Na trhu korporátních dluhopisů se navíc ukazuje, jak riskantní může být investování bez důkladného prověření finančního zdraví emitentů. Marek Benčat, obchodní ředitel a člen představenstva Penta Bank, v rozhovoru vysvětluje nejčastější chyby při správě majetku, upozorňuje na význam diverzifikace a představuje strategii, s níž se chce banka stát primárním partnerem pro české podnikatele i nastupující generaci movitých klientů.

V čem vidíte v mezinárodním srovnání největší strukturální slabinu portfolií českých investorů oproti těm zahraničním?

Pro Česko i Slovensko je dost typické, že většina celkového majetku je alokována do nemovitostí. V případě českých subjektů nebo obyvatel je to až 80 procent celkového majetku v tomto segmentu. Na Slovensku je toto číslo dokonce ještě vyšší, přesahuje 90 procent. To je jedna velmi silná strukturální slabina. Druhá slabina se ukáže při porovnání se západním světem nebo západními investory. Standardem v Evropské unii nebo Americe je podstatně nižší procento finančního majetku, které domácnosti drží na vkladech, ať už mluvíme o spořicích účtech, termínovaných vkladech, nebo běžných účtech. V Česku je přes 50 procent úspor domácností na vkladech, zatímco v Evropské unii je to zhruba 30 procent a ve Spojených státech drží domácnosti v těchto konzervativních vkladových nástrojích jen něco přes 10 procent.

Kdy začíná být pro podnikatele koncentrace téměř veškerého majetku ve vlastní firmě nebezpečná?

Nemyslím si, že je nebezpečné mít většinu majetku ve firmě, ale problém nastává ve chvíli, kdy mimo firmu není vůbec nic, co by přežilo špatný rok. A ten rok nemusí být jen jeden. Koncentrace nevadí, pokud má podnikatel nebo rodina rozumně nastavenou další alternativu v podobě portfolia finančních nástrojů, investic nebo vkladů. To zajistí, že v problematických letech, ať už jde o krizi v sektoru, nebo krizi konkrétní firmy, mají stále k dispozici majetek mimo firmu. Koncentrace majetku mimo firmu by měla probíhat postupně. Čím více se blíží moment, kdy majitel zvažuje předání majetku nebo prodej firmy, tím silnější zázemí by mělo být vybudováno mimo.

Česko zažívá generační výměnu podnikatelů z devadesátých let. Jsou na to rodiny připraveny?

Z hlediska struktur, tedy zda bude majetek spravován formou nadace, svěřenského fondu, nebo jinak, je Česko legislativně připraveno. Většina samotných klientů ale oproti tomu připravená není. Nemají definovaná pravidla při správě majetku – konkrétně kdo bude rozhodovat, kdo bude majetek vlastnit nebo zda chtějí členové rodiny na správě participovat, či jen pobírat výnosy. Zhruba třetina majitelů firem v Česku navíc zvažuje v horizontu pěti let firmu prodat. Nebude se tedy dědit firma, ale hotovost nebo portfolio finančních aktiv. A to je úplně jiná disciplína. Podnikatel řídí firmu a ovlivňuje rizika, ale po prodeji stojí proti jinému soupeři, kterým je finanční trh. Měl by definovat pravidla a rozhodování o alokaci prostředků delegovat.

V zahraničním wealth managementu je běžné lombardní financování. Jak k němu přistupujete vy?

Lombardní úvěr zajištěný cennými papíry je standardní produkt. Lidé ho často nevyužívají ze dvou důvodů. Buď portfolio cenných papírů nemají v dostatečné výši, nebo si budují finanční rezervu jako fyzické osoby a nechtějí ji zatěžovat dluhem. V našem portfoliu je ale poměrně široká skupina klientů, kteří lombardní úvěr běžně využívají. V případě potřeby likvidity nemusí sahat na majetek a prodávat investice přinášející průběžný výnos. Druhý důvod je zohlednění časového testu, který je v Česku tříletý a na Slovensku jednoletý. Bez nutnosti prodávat cenné papíry s negativním daňovým dopadem mohou získat potřebnou krátkodobou likviditu až na tři roky.

Český trh korporátních dluhopisů zažil řadu krachů. Pociťujete u klientů větší obezřetnost?

V minulém roce skončilo v insolvenci asi 60 emitentů s celkovým objemem emisních programů zhruba 32 miliard korun, což je několikanásobně více než rok předtím. Investice do korporátních dluhopisů tím trpí. Problém není v samotném nástroji, ale v tom, že klienti si neudělají základní investorský domácí úkol a neuvědomí si, že dluhopis je půjčka. Často půjčí emitentovi částku, kterou by nepůjčili ani nejlepšímu příteli. Dívají se pouze na výnos a nezajímají se o finanční zdraví emitenta. Negativní zkušenosti z trhu však klienty postupně učí ptát se, proč je nabízený výnos právě takový.

Analýza

Největší příležitost dekády pro české rentiéry? Skládají si dluhopisové žebříky

11. 11. 2026 ▪ 5 min. čtení

Podle jakých parametrů by měl tedy investor posuzovat finanční zdraví emise?

V první řadě se musí dívat na to, kdo je emitent, zda má zveřejněné účetní závěrky a chová se transparentně. Za druhé je nutné zkoumat, z čeho bude dluhopis splácet, zda má firma průběžné cash flow z podnikatelské činnosti na splácení úroků i jistiny a jaké má stávající zadlužení. Třetí faktor je zajištění emise, tedy zda existuje garance další instance, pokud se něco pokazí. V neposlední řadě rozhoduje likvidita, tedy možnost investici prodat před splatností, nebo nutnost spoléhat se na vyplacení až v době splatnosti.

Proč se retailoví investoři stále upínají k prospektům schváleným Českou národní bankou?

Česká národní banka a Národní banka Slovenska jako regulátoři posuzují splnění podmínek pouze z formálního hlediska schvalovacího procesu a náležitostí dokumentů. Regulátor neposuzuje finanční situaci emitenta ani negarantuje, že dluhopis bude splacen a kupony vyplaceny. Je to pouze razítko, že byly splněny zákonné povinnosti pro uvedení na trh. Vzniklo nesprávné přesvědčení, že schválení prospektu znamená schválení kreditního rizika ze strany centrální banky.

Jak velký podíl vašich emisí tvoří projekty mateřské skupiny Penta v porovnání s nezávislým trhem?

Téměř výlučně emitujeme korporátní dluhopisy pro společnosti v rámci skupiny Penta. Zásadní důvod je ten, že každého emitenta z naší skupiny známe do hloubky, známe jeho cash flow, majetkovou strukturu i zadlužení. Máme přesnou evidenci o bankovním financování i vydaných dluhopisech a firmy jsou řízeny transparentně. Druhým faktorem jsou kapacitní možnosti. Poptávka našich portfoliových společností omezuje objem emisí. Do budoucna je však v plánu tuto činnost rozšířit.

Proč se Privatbanka rozhodla pro rebranding na Penta Bank?

Zjišťovali jsme si povědomí o značce Penta v Česku i na Slovensku a čísla vyšla velmi vysoká i mezi bonitními klienty, což nás utvrdilo ve správnosti tohoto kroku. Jsme integrální součástí skupiny a propojení dává smysl zejména při vstupu na český trh. Z banky budujeme pátého šampiona skupiny Penta vedle firem Dr. Max, Fortuna, Penta Hospitals a Penta Real Estate, abychom portfolio šampionů doplnili o bankovní sektor a finanční služby.

Jak chcete docílit toho, abyste se stali primární bankou pro kompletní správu majetku?

Primární bankou se nestanete marketingovou kampaní, ale tím, že nabídnete řešení pro každodenní bankovnictví a schopnost postarat se o celý majetek klienta. Masivně investujeme do nového mobilního bankovnictví a spustili jsme digitální onboarding. V Česku jsme zavedli samostatné produkty, protože český trh je pro nás trojnásobný až čtyřnásobný oproti Slovensku a směřuje sem naše expanze. Rozšiřujeme nabídku od spořicích účtů přes termínované vklady, investiční fondy, diskreční správu portfolia až po karty a platební transakce. Vedle digitální platformy však stále zachováváme model privátního a prémiového bankéře pro osobní poradenství.

Kdo tvoří segment klientů, které označujete jako Future Rich?

Jsou to klienti, kteří majetek teprve budují, tedy mladí začínající podnikatelé, lékaři, manažeři nebo lidé z technologických firem. Dnes ještě nemusí splňovat parametry privátního bankovnictví, ale za pár let je splňovat budou. Naším cílem je stát se jejich bankou dříve, než se stanou klienty privátního bankovnictví. Chceme jim zpřístupnit produkty vyšších segmentů v dostupnější podobě a růst společně s nimi, aby při růstu svého jmění nemuseli měnit banku.

Liší se nastupující generace technologických podnikatelů od generace byznysmenů z devadesátých let?

Tradiční podnikatel z devadesátých let je zvyklý řešit každou záležitost osobně a vyžaduje bankéře, kterému důvěřuje. Mladí technologičtí podnikatelé potřebují v první řadě aplikaci a digitální přístup ke svým financím. Investují globálně prostřednictvím ETF s důrazem na nízké poplatky a okamžitý přístup. Zkušenosti nám však ukazují, že u komplexnějších rozhodnutí, ať už jde o hypotéku, nebo složitější investiční poradenství, i technologičtí klienti stále vyžadují osobní asistenci bankéře jako odborné protistrany.

Text vznikl ve spolupráci s Penta Bank.