Máme jich tu šest a souhlasili jsme s dalšími. Lidem větrníky nevadí, říká starostka

Češi větrníky nechtějí – ve dvaceti obcích je letos na podzim lidé v referendech odmítli, jediná je těsně schválila. Takový odpor k větrným turbínám nechápe Růžena Motlová, starostka obce Anenská Studánka, která již 20 let s větrníky zcela bez problému žije. Nyní dokonce souhlasila s výstavbou dalších. Poblíž malé vesnice v Pardubickém kraji s necelými dvěma sty obyvateli vyrostlo šest turbín už v roce 2006 a 2008, tehdy obec dostala jednorázový příspěvek, obyvatelé nic.

Nyní se tam mají stavět další čtyři větrníky, což občané opět výraznou většinou odsouhlasili v referendu před třemi lety. „Důvod, proč referendum dopadlo takhle pozitivně, je, že s tím tady 20 let žijeme a problémy nepociťujeme. Teď se to v republice vyhrotilo, situace se změnila vyhlášením akceleračních zón a šířením dezinformací, což zřejmě mínění lidí ovlivňuje,“ říká starostka.

Jak jste jako obec schvalovali prvních šest větrníků, které již u vás máte?

Byla jsem tenkrát členka zastupitelstva a tyto začátky si pamatuji. Obec oslovila firma, proběhla schůzka s občany, kde společnost prezentovala své představy. Je to skoro dvacet let zpátky, o technologii větrných elektráren nebyla mezi veřejností taková povědomost, jako je teď.

Báli se občané výstavby?

Samozřejmě, lidé měli obavy. Báli se, že to bude rušit televizní signál, že turbíny budou zabíjet ptáky, myslivci se vyjadřovali, že budou škodit zvěři, a tak dále. Občané se také obávali o vzhled krajiny, což chápu. Každému se to nelíbí. Ale i přesto po první schůzce zastupitelstvo rozhodlo, že se větrníky postaví, dojednalo se to. Pak jsme s investorem následně komunikovali, a když měli občané třeba nějaký problém se signálem, tak „vrtuláři“ hned reagovali a šli lidem vstříc. Ale schválilo se to hned na prvním jednání zastupitelstva.

Asi kilometr Nejbližší větrníky stojí asi 700 metrů od domů, další jsou vzdálené 1200 metrů. Někdy jsou jejich lopatky natočené tak, že vydávají zvuk, v obci to ale podle starostky není slyšet.

Foto: Jiří Benda

Takže jste o tom nevyhlašovali referendum?

Ne, tenkrát se nedělalo žádné referendum.

A skutečně docházelo k rušení mobilního nebo televizního signálu?

Ne, z toho měli lidé jen obavy. Nikdo to neznal, lidé měli různé představy, ale žádná z těchto obav se nepotvrdila.

Nenašli jste pod větrníky ani mrtvé ptáky, neškodí turbíny nějak zvířatům?

Ne, nic takového. Myslivci by vám potvrdili, že na zvířata to žádný vliv nemá.

Nabídla vám energetická firma nějaké benefity, kompenzace?

Tenkrát to, myslím, bylo jen jednorázově, nějakých sto padesát tisíc, a to bylo všechno. Tehdy neexistoval takový trend kompenzací, větrné elektrárny nebyly moc známé, o možnosti kompenzací nikdo nevěděl, je to dvacet let zpátky.

Kde těch šest větrníků nyní stojí a jak jsou daleko od domů?

Dvě nejbližší turbíny jsou kolem sedmi set metrů od domů a ty další jsou vzdálené kolem 1200 metrů. Stojí na kopci nad obcí.

Jak na výstavbu reagovali občané, kteří mají domy nejblíže, a jak si na přítomnost turbín zvykli? Stěžovali si v průběhu let?

Za celou dobu si nikdo oficiálně nestěžoval. Je to ale starší technologie, větrníky jsou nižší. Někdy, když jsou lopatky natočené určitým směrem, je jejich zvuk trošku slyšet, ale vyloženě v obci je neslyšíte vůbec. Ale nikdy si na ně nikdo nestěžoval.

Nyní se u vás rozhodla stavět druhá společnost, hradecká firma Noho Energy. Jak s vámi jednají, nabídli vám nějaké benefity?

Ano, firma přišla za vedením obce a vysvětlila svůj záměr. Řekli jsme, že to můžeme zkusit, ale musí proběhnout diskuse s občany. Uskutečnily se, myslím, tři schůzky. Samozřejmě ty první dvě byly bouřlivější a nakonec jsme uspořádali anketu. Na zastupitelstvu se objevily názory, že anketa může být zfalšovaná, takže jsem vyhlásila referendum. V něm se 75 procent hlasujících vyjádřilo pro větrné elektrárny. Se zastupiteli jsme dojednali, že benefity půjdou na číslo popisné. Vychází to na 25 tisíc korun ročně na každý dům v obci. Po výstavbě elektráren pak dostane obec jednorázově osm milionů korun. A pak každý rok do rozpočtu obce ještě dva a půl milionu.

Budete mít třeba levnější energii?

Ne, právě že místo levnější energie půjdou finance přímo občanům.

Myslíte si, že finanční benefity pro obec i pro jednotlivé domy zapříčinily tak pozitivní výsledek referenda?

Nevím, doufám, že to nebylo jenom tím. Samozřejmě přispění do rozpočtu je pro nás důležité, jsme malá obec a máme malý rozpočet a s těmi penězi by se dalo leccos udělat. Ale pevně věřím, že ani finance na číslo popisné nerozhodly úplně. Myslím si, že důvod, proč referendum dopadlo takhle pozitivně, je, že s tím tady dvacet let žijeme a problémy nepociťujeme. Teď se to v republice vyhrotilo, změnila se situace vyhlášením akceleračních zón a šířením dezinformací. I k našim občanům se dezinformace dostávají, lidé se na mě obracejí. Ale referendum dopadlo takhle a věřím, že přijetí větrníků přišlo díky tomu, že s nimi žádné problémy reálně nejsou.

Obnovitelná energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Naprostá většina dalších obcí, kde také měli referendum, ale výstavbu větrných elektráren odmítla. Čím si to vysvětlujete?

Podle mě zapůsobily dezinformace, stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A také ty akcelerační zóny. Když vám někdo určí, že se tady budou větrníky stavět, vzbuzuje to v lidech o to větší nechuť. A hodně lidí, kteří nikdy reálně v blízkosti těchto elektráren ani nebyli, se do antikampaní zapojují.

Vy osobně jste v tom nedávném referendu hlasovala pro, nebo proti větrníkům?

Hlasovala jsem pro a plně si za tím stojím. Myslím si, že jsou do budoucna potřeba, jde o čistý zdroj energie. Chápu lidi, kterým třeba vadí vzhled větrníků, ale já osobně s nimi problém nemám a to na ně koukám z ložnice.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obnovitelná energie.