Větrníky se nestaví, bioplynky stagnují. Česko je ve využití zelené energie na dně EU

Česko je nejzaostalejší zemí EU, co se týče výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE). Podle poslední statistiky Eurostatu skončilo v žebříčku na posledním místě, před sebou má dokonce i Slovensko, Bulharsko nebo Rumunsko. V prvním čtvrtletí letošního roku tvořily obnovitelné zdroje 12,7 procenta domácí produkce elektřiny, přitom průměr EU činí 45,5 procent.

Například premiant Dánsko obnovitelně vyrábí 90 procent elektřiny, převážně využívá větrníky. Následuje Portugalsko, kde podíl energie z obnovitelných zdrojů dosahuje 82,9 procenta a hlavní slovo v tom mají především vodní elektrárny. Na třetím místě je Litva, kde z obnovitelných zdrojů pochází skoro 76 procent vyrobené elektřiny a opět převážně z větru.

Více alarmující zprávou ovšem je, že český podíl elektřiny z OZE se nezvyšuje. Aktuálních necelých 13 procent je méně než v předchozích letech. Proč se Česko ve využívání obnovitelných zdrojů tak propadá, zatímco EU jde opačným směrem? Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory OZE, je hlavním důvodem dlouhodobá nekoncepčnost.

„V podpoře obnovitelných zdrojů se pohybujeme ode zdi ke zdi. Nedávno jsme například upozorňovali na příliš štědrou podporu komplexních renovací a opatření na obálce budov v programu Nová zelená úsporám. Program měl vydržet mnohem déle, vyčerpal se ale během několika měsíců. Následné změny pak představovaly opačný extrém. Znovu se ukazuje, že nám chybí dlouhodobá koncepce,“ říká Chalupa.

U větrných, vodních a bioplynových zdrojů navíc Česko stále naráží především na kvalitu legislativy, povolovacích procesů a investičního prostředí. „Nestačí přijmout zákon, který má výstavbu urychlit. Musí se také podařit jeho záměr promítnout do praxe,“ podotýká předseda Komory OZE.

Zelené kulturní války

Jedním z nejvíce bolavých míst rozvoje zelené energie v Česku je výstavba větrných elektráren, která žene kupředu mnoho států EU. V celém prvním pololetí letošního roku nebyl v tuzemsku připojen do sítě ani jeden větrník.

Evropská větrná energetika přitom pokračuje v růstu, podle WindEurope přibylo 8,8 GW nového výkonu z větru, to je pro srovnání jako výkon čtyř Temelínů. Největší přírůstek zaznamenalo Německo s novými 3,4 GW větrné energie.

„Mimo dlouhodobé problémy s povolováním a nedostatečnou podporou státu, se větrná energetika v Česku v poslední době ocitla také v první linii kulturních válek. Populismus a politický alibismus přispěly k tomu, že stát dlouhodobě selhává v osvětě ohledně přínosů větrné energie. Tím vytváří prostor pro nejrůznější manipulátory a dezinformátory, včetně těch, kteří si na tomto tématu budují vlastní politickou kariéru,“ vysvětluje Oldřich Sklenář, analytik Asociace pro mezinárodní otázky.

Dodává, že přirozené obavy obyvatel dotčených obcí se záměrně zveličují, někdy s využitím skutečně absurdních argumentů. „Organizované dezinformační kampaně, do nichž se zapojují i aktéři ze zahraničí, pak prakticky znemožňují věcnou debatu o výstavbě nových elektráren, což ve výsledku vede k její efektivní blokaci,“ upozorňuje Sklenář.

Vítr by vyrobil až třetinu elektřiny Česka

Kromě toho větrníkům brání v rozvoji i fakt, že jde o projekty investičně i povolovacími procesy náročnější než malé zdroje, jako jsou fotovoltaiky nebo tepelná čerpadla. „Jejich příprava trvá déle a investor potřebuje mít jistotu, že se po letech příprav dostane k realizaci. Pokud jsou pravidla nejasná, řízení se protahují a jejich výsledek je nejistý, investice se odkládají,“ dodává Chalupa.

Problémem jsou také například výškové limity, které zabrání využití moderních a účinných větrných turbín. Moderní větrné elektrárny dosahují celkové výšky přibližně 260 až 280 metrů. „Pokud je v akceleračních oblastech nebude možné použít, budeme potřebovat více menších strojů a vyrobíme méně elektřiny,“ varuje předseda Komory OZE.

Podle Michala Janečka, předsedy České společnosti pro větrnou energii, se ovšem bez větrných elektráren potenciál české obnovitelné energetiky využije podstatně hůře. „Podle odborných studií by větrné elektrárny mohly – bez konfliktu s ochranou přírody i lidí a v souladu se všemi omezeními – pokrýt až třetinu současné roční spotřeby elektřiny v Česku. Byla by škoda této možnosti nevyužít, zvlášť když vítr vhodně doplňuje fotovoltaiku,“ míní.

Přesto série místních referend letos na podzim znamenala pro větrnou energetiku jednoznačně negativní výsledek: z 21 obcí si 20 odhlasovalo, že větrníky na svém území nechtějí.

Obnovitelná energie

Ani bioplyn, ani voda, pouze slunce

Obnovitelné zdroje ovšem nestojí jen na energii z větru, jejich různé typy se mají navzájem doplňovat. Dobře se v Česku daří získávat energii ze slunce. Tempo, jakým fotovoltaické elektrárny přibývají, prošlo v posledních letech dramatickým vývojem – od obrovského boomu v letech 2022 a 2023 nyní dochází k ochlazení a opadnutí instalační horečky, a to především u domácností. Nyní je Česko co do instalování solární kapacity zhruba v polovině žebříčku Evropské unie.

Co se týče dalších zdrojů, například vody, potenciál vodních elektráren je v Česku už z velké části vyčerpán. Do budoucna navíc mohou jejich provoz stále častěji komplikovat období sucha a nízkých průtoků.

„Určitou příležitost přitom představuje takzvaný cable pooling neboli sdílené připojení, které by vodní elektrárny mohly využívat například společně s fotovoltaickými instalacemi. Jejich sezonní profily výroby se totiž mohou vhodně doplňovat. Výhodou by v tom případě byly nižší náklady na síťový rozvoj,“ doporučuje Oldřich Sklenář. Jinými slovy, když by zrovna přicházelo méně elektřiny ze slunce, přípojené body by více využívaly vodní elektrárny a naopak.

Dalším zdrojem obnovitelné energie je bioplyn, ovšem klasické bioplynové stanice se v Česku rovněž nestaví. „Za stagnací výstavby bioplynových stanic stojí především změny v systému podpory a postupný přesun od výroby elektřiny a tepla k produkci biometanu. Otázkou je, zda v důsledku této transformace nebude docházet spíše k omezování provozu stávajících bioplynek. To by byla z pohledu elektrizační soustavy škoda, protože bioplynové stanice mohou do budoucna představovat důležitý zdroj řiditelné výroby, schopný vyrovnávat kolísání produkce ze slunce a větru,“ připomíná Sklenář.

Budoucnost obnovitelných zdrojů nemůže stát jen na dotacích

Jak se tedy Česko může z propadliště využití obnovitelných zdrojů zvednout? Podle oslovených expertů je zapotřebí především stabilní a předvídatelné prostředí. Domácnosti, firmy i investoři musí vědět, jaká pravidla budou platit, jak dlouho bude trvat povolování a za jakých podmínek mohou projekty realizovat. „Neustálé změny a výkyvy v podpoře nikomu nepomáhají,“ kroutí hlavou předseda Komory OZE Chalupa.

Konkrétně v povolování nových zdrojů je podle něj potřeba, aby se přijaté legislativní změny skutečně promítly do rychlejšího rozhodování úřadů.

„A specifiky akcelerační oblasti mají smysl pouze tehdy, pokud v nich bude možné projekty reálně připravovat a stavět. Jejich pravidla proto musí být přehledná a přiměřená,“ myslí si.

Obnovitelná energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Druhou oblastí je stabilní ekonomické prostředí. Budoucnost obnovitelných zdrojů podle předsedy Komory OZE nemůže stát pouze na dotacích. „Větší význam mohou mít také daňové nástroje, odpisová politika a vhodné finanční či úvěrové nástroje pro domácnosti a firmy. Důležité je, aby podpora nebyla jednorázovým impulzem, po kterém následuje prudký propad trhu,“ je přesvědčen Štěpán Chalupa.

Stejně důležitá je také verbální podpora státu. Podle expertů velmi škodí, pokud z nejvyšších politických kruhů zaznívají nepravdivá nebo zavádějící tvrzení, že obnovitelné zdroje jsou nevýznamné. Taková vyjádření zpochybňují jejich přínos, oslabují důvěru veřejnosti a zvyšují nejistotu investorů.

„Energetická politika by se měla řídit dlouhodobými potřebami země, nikoliv momentální politickou popularitou jednotlivých technologií. Stát a jeho představitelé by proto měli jasně komunikovat nejen přínosy domácích zdrojů obnovitelné energie, ale také rizika, pokud se nebudou rozvíjet dostatečně – hrozí pak vyšší závislost na dovážených palivech, riziko dražší elektřiny i oslabení konkurenceschopnosti domácího průmyslu,“ varuje Oldřich Sklenář, analytik Asociace pro mezinárodní otázky.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obnovitelná energie.