Za 100 miliard korun můžete pořídit 50 tisíc transplantací kostní dřeně, 208 tisíc ročních platů učitelů nebo 657 kilometrů nových dálnic. Anebo můžete říct, že ty peníze nechcete, což je případ České republiky.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Jak to? Česká republika má obrovský majetek v zahraničí, který ale vynáší jen drobné: v průměru za posledních pět let jedno procento, bez kurzových rozdílů. Jde o devizové rezervy, které spravuje Česká národní banka (ČNB). Jejich objem letos v červenci poprvé v historii překročil 130 miliard eur, v přepočtu 3,4 bilionu korun, dvouapůlnásobek příjmů státního rozpočtu.

Strategie investování, již používá ČNB, je mezi centrálními bankami běžná. Potřebují rezervy pro provádění měnové politiky a jejich cílem není vytvářet zisk. V čem se ale ČNB zcela vymyká, je právě objem rezerv. Pro srovnání, před začátkem intervencí v roce 2013 měla banka rezervy 35 miliard eur, a to už tehdy byly považovány za zbytečně vysoké. Zhruba 100 miliard eur, které ČNB nepotřebuje, je tedy možné dát stranou a investovat tak, aby pro Česko vynášely co nejvíce.

I s opatrností lze vydělávat

S vyšším výnosem přichází vyšší riziko. Centrální banka je ale orgán státu a ten má nekonečný investiční horizont. Česko bude zřejmě existovat ještě za 100 let či déle. Takový luxus jiný investor nemá, snad kromě velkých univerzit. A právě univerzity jako Yale nebo Harvard jsou schopny dlouhodobě vydělávat každý rok kolem 10 procent. Kdyby ČNB spravovala těch nepotřebných 100 miliard eur jako špičkové univerzity, vydělávala by v průměru navíc 230 miliard korun − ročně!

To ale není úplně férové srovnání, žádná centrální banka tak odvážná není. Férové srovnání nabízí například Singapur, který začal investovat přebytečné rezervy přesně v momentu, kdy už je nepotřeboval pro měnovou politiku. Takto vzniklý fond GIC vydělává dlouhodobě šest procent. Kdyby ČNB spravovala rezervy jako Singapur, vydělávala by navíc 130 miliard korun ročně. I kdyby 40 procent rezerv nechala ležet v naprosto bezrizikových aktivech, stále by vydělávala 100 miliard navíc.

Česko nutně potřebuje nové zdroje příjmů pro zajištění finanční stability země. Podle Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí Národní rozpočtové rady musíme každý rok ušetřit 2,79 procenta hrubého národního produktu, aby státní dluh jednou nepřesáhl hranici dluhové brzdy. Potřebujeme 150 miliard korun ročně a skoro přesně tolik by vydělala vhodná investice rezerv.

Cestou je nákup akcií

Rezervy také mohou zvrátit odtok dividend z Česka. Potřebujeme k tomu ale víc zahraničních akcií: i superkonzervativní Švýcaři jich mají v rezervách 20 procent, dvakrát větší podíl než my. Vzato do extrému, máme teď dost eur, abychom koupili většinový podíl ve Volkswagenu. Ten vloni vydělal 305 miliard korun čistého. Odtok dividend z Česka byl za stejné období 257 miliard.

Ale když je to tak výhodné, proč to ČNB nedělá? Řada zaměstnanců, od analytiků přes poradce až po členy bankovní rady, na to tlačí. Vždyť národohospodářský význam je nesmírný. Nicméně nesmírná je i odpovědnost: vyšší držba akcií může způsobit také krátkodobé ztráty, které by někdo musel vysvětlit veřejnosti.

Projevem pnutí v ČNB v této oblasti byla loňská změna strategie správy rezerv. Centrální banka přiznala, že větší část nepotřebuje a bude usilovat o vyšší výnos. Bohužel ale došlo jen k formálnímu rozdělení rezerv na dvě části, a ne k opravdu potřebným změnám.

Nenuťme centrální banku zachraňovat státní finance. Ale měli bychom jí umožnit vydělat peníze, které vydělat může, když přitom ničemu neuškodí. Podle zákona musí ČNB odvádět zisk do státního rozpočtu. Zároveň chce nyní banka zákon měnit a žádá nové pravomoci. Udělme jí při této příležitosti též mandát rezervy zhodnocovat. Navrhuji tuto formulaci: "ČNB nakládá s devizovými rezervami s péčí řádného hospodáře."