Daniel Konrád: Spasí krása svět? Festival spisovatelů klade těžké otázky, letos kvůli feministce zvažoval ochranku

Že je to ztráta času? Omyl. Festivalu spisovatelů Praha, což je 30 let po sametové revoluci jediná česká literární akce s opravdu světovým renomé, se vyplatí naslouchat. Copak tu Američan Gore Vidal ještě před událostmi z 11. září 2001 nepředpověděl teroristický útok na USA? Což tu syrský básník Adonis nevyvracel představy evropských liberálů o takzvaném arabském jaru?

Samozřejmě se jedná o vedlejší efekt, festival není delfská věštírna. Nepořádá politologické semináře, ze kterých by vzešla "doporučení". Stojí na jednoduché premise, že spisovatelé promýšlející problémy světa mohou se svou představivostí, zázemím, znalostmi a myšlením nabídnout jiný typ odpovědí než politici. Čím záhadnější a hravější téma, tím pestřejší diskuse.

"Jsme festival myšlenek," vysvětluje Michael March ve své kanceláři s výhledem na pražský palác Platýz. "Festival se zrodil z poezie, z jejího lyrismu, nepředvídatelnosti, volných asociací, metafor. Spisovatelé se svými knihami přivážejí myšlenky a ty tady rezonují, vytváří nějakou energii. Z toho, jak naformulují své odpovědi nebo čím argumentují, se o autorech dozvíme něco, co by nás při přízemnější diskusi třeba nenapadlo," vysvětluje March, který to dělá, aby se "společnost neodnaučila myslet, aby byla Praha stejně otevřená myšlenkám ze světa, jako je otevřená zahraničním investicím".

Adonis na Festivalu spisovatelů Praha

Třiasedmdesátiletý Newyorčan žil od konce 70. let minulého století ve Velké Británii, kde pořádal literární čtení. Na festival v londýnském Národním divadle třeba jednou dovezl osm básníků zpoza železné opony. A mnohé, včetně těch českých nebo polských, představil v anglickojazyčných antologiích.

Do Česka po sametové revoluci přijel už se spoustou kontaktů. Udržuje je i dnes, kdy přes zeď literárních agentů a nakladatelství, zvažujících jen tržby a velikost trhu, pronikne málokdo. Právě díky osobním přátelstvím March desítky let vozí do Prahy nejznámější světové autory, jinak hvězdy akcí v New Yorku, Londýně či Paříži.

"Popravdě jsem o žádném českém spisovateli kromě Milana Kundery dlouho neslyšel. Ale existuje ještě pořád Festival spisovatelů Praha?" odpověděl předloni spisovatel Salman Rushdie na otázku, s čím si dnes v literatuře spojuje Českou republiku.

Jiné to nebylo s E. L. Doctorowem a Chuckem Palahniukem, který přijel před třemi roky. Nebo s Michaelem Cunninghamem, autorem později oscarově zfilmované prózy Hodiny, který bude hostem letošního ročníku. V Praze ve světové premiéře představí ještě nevydaný román Glory.

Rozhovor týdne

Havel byl ke mně přátelský, ten druhý Václav nikoliv, vzpomíná v rozhovoru Salman Rushdie

15. 12. 2017 ▪ 12 min. čtení

Neřídíme se edičními plány

Český literární svět však mezi sebe Marche, který se nikdy nenaučil česky, úplně nepřijal. Mezinárodní festival měl dlouho větší ohlas v zahraničí než doma. Dodnes je pro spoustu Čechů těžko uchopitelný, elitářský, "užvaněný". A přestože každý rok do mezinárodního kontextu vsazuje zdejší autory, letos Jana Němce a Davida Zábranského, třeba mezi nakladateli má minimum příznivců.

Není proč: March je pro ně příliš vzletný a málo praktický. Nakladatelé potřebují do Prahy vozit autory, kterým zrovna vydávají knihy. Chtějí je ukázat před kamerami, uspořádat jim autogramiády, dohodit je novinářům nebo dnes youtuberům, všemi možnými způsoby zvyšovat prodeje. A March na jejich ediční plány nedbá.

"My se snažíme přimět čtenáře, aby si knihy nejenom kupovali, ale také o nich přemýšleli. Nechceme, aby byla literatura podřízená byznysu, protože ona je důležitější než byznys. Nechceme vozit spisovatele, kteří budou muset opakovat reklamní slogany o svém novém románu. My autory často vozíme ještě předtím, než je někdo přeloží. Chceme lidem umožnit, aby je poznali, zažili déle než pár vteřin při podpisu knihy," vysvětluje March, proč nevybírá hosty podle toho, komu zrovna vychází kniha v českém překladu. "Od toho jsou veletrhy. Kdybychom se řídili prodeji, nikdy nepřivezeme jediného básníka."

Poslední dobou tak Marchovi víc než komerční ohlas přišlo důležité, aby česká společnost v době světových změn slyšela autory z Číny, Ruska nebo arabského světa.

Před čtyřmi lety vedle sebe na jevišti festivalu usedli spisovatelé z Izraele, Íránu, Iráku a Maroka. Izraelský romanopisec Jišaj Sarid pak udiveně konstatoval, že v takovém složení ještě debatu nezažil, protože na Blízkém východě by byla z politických důvodů nemyslitelná. A téměř osmdesátiletý klasik íránské literatury Mahmúd Doulatabádí do pozdních hodin seděl na kuřáckém schodišti Senátu, bafal arabské cigarety, zpaměti v originále recitoval tisíc let starý perský epos Šáhnáme a se slzami v očích vzpomínal, jak byl v Íránu za šáha zatčen. Pohnul tím Maročany i Egypťany.

Negativní nakladatelé

Jenže akce, která nehraje podle místních pravidel, těžko najde místní partnery. Ještě v 90. letech minulého století Festival spisovatelů pronajímal sály po celé Praze, pozvaným autorům vydával knihy v češtině, uděloval vlastní cenu a inzeroval ve světových médiích − například debatu Salmana Rushdieho z pražské Ypsilonky v roce 2001 na webu deníku Guardian sledovaly desítky tisíc diváků.

V posledních letech na nic z toho nejsou peníze. A protože literární festival je mediálně méně atraktivní než hudba nebo film, těžko shání mecenáše. Zůstává tak závislý na podpoře ministerstva kultury, které mu letos poslalo dva miliony korun, a pražského magistrátu. Tam to akce s Prahou v názvu paradoxně mívá těžší.

Například před šesti lety předseda pražské grantové komise Jiří Liška z TOP 09 se slovy "nakladatelé se k tomu staví negativně" snížil grant festivalu z 3,5 milionu korun na 300 tisíc. Dodal, že chce na pořadatele "tlačit tím, že je potrestáme". K Liškově smůle festival zrovna ten rok pozval držitele Nobelovy ceny Orhana Pamuka. A následující ročník přijela Světlana Alexijevičová, která totéž ocenění obdržela roku 2015. Marchovi pak volali čeští novináři a snažili se zjistit, kdo že to ta Alexijevičová je. Dnes je její dílo komplet přeložené do češtiny, nedávno podle něj vznikla divadelní inscenace a naposledy autorka řečnila v Národním divadle.

Festival spisovatelů se však na někdejší výši podpory nevrátil. Letos mu magistrát přispívá jedním milionem korun, o 500 tisíc méně než vloni, neboť podle grantové komise "netenduje k výraznějšímu přesahu do širší kultury města Prahy". Komise se vyjádřila v únoru. Čtyři měsíce nato March oznámil příjezd Michaela Cunninghama. A středeční projekci filmu Hodiny, kterou bude autor předlohy v pražském kině Světozor zastavovat a komentovat, vyprodal během několika desítek minut.

Chuck Palahniuk na Festivalu spisovatelů Praha

"Spisovatelům, které zveme s předstihem a o které se přetahujeme s lépe zajištěnými akcemi z celého světa, každý rok nalháváme, že na ně budeme mít peníze. Nikdy dopředu nevíme, na čem jsme," naříká March, který právě kvůli pozdnímu rozdělování grantů před časem přesunul festival z jarního termínu na současný podzimní.

Vliv má však nadále. Například označení "festival myšlenek" po Marchově vzoru nedávno převzalo nové vedení veletrhu Svět knihy. A tomu letos dva nositele Nobelovy ceny za literaturu dodal jeho nový dramaturg Guillaume Basset, v Praze žijící francouzský básník, který mnoho let pracoval právě pro Marche.

Greerová v Senátu

V nouzi Festival spisovatelů využil nabídky předsedy Senátu Milana Štěcha z ČSSD a od roku 2014 se koná tam. Nezměnila to ani výměna v čele horní komory: na pátečním galavečeru promluví Štěchův nástupce Jaroslav Kubera z ODS. Den předtím se zase slavnostního zahájení zúčastní sociálnědemokratický ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Senát sice možná odrazuje část návštěvníků, kteří kvůli literatuře nechtějí obléct sako, jinak ale funguje jako důstojná kulisa. Na poslední ročníky s Chuckem Palahniukem a Irvinem Welshem přišla spousta zejména mladých lidí. "Jak často jinak Češi chodí do Senátu? Jestli se díky nám té instituce trochu přestanou bát, jestli si ji kromě politiky spojí s literárním zážitkem nebo se začnou víc zajímat o svět, je to přece skvělé," míní March.

Letos pozval šest spisovatelek a sedm literátů. Debatovat o tom, zda krása spasí svět, přijíždí například australská autorka takzvané druhé vlny feminismu Germaine Greerová, vystudovaná shakespearoložka, která se krásou zabývala v několika knihách.

Greerová má však napjaté vztahy se současnou LGBT komunitou, která její názory na transgender považuje za předpotopní. Když festival oznámil její účast, na sociální síti čelil stovkám nařčení, že legitimizuje takzvanou transfobii. A nevole trvá: minulý týden se proti příjezdu Greerové ohradili třeba pořadatelé Prague Pride.

 "Spousta lidí žádá o soukromé setkání s Greerovou. Snažíme se slušně odpovídat, ať přijdou na festival, kde má tři vystoupení. Všem vyhovět nemůžeme," tvrdí March, podle nějž bude mít veřejnost po diskusích s Greerovou prostor pokládat otázky.

"Nestavíme se na ničí stranu, jen nechceme, aby svoboda projevu zabila svobodu projevu. Jsme dospělí lidé, dovedeme se bavit na úrovni. Lidi přece mohou přijít a vyslovit i nesouhlas," dodává March. I když kvůli vyhrocené debatě, v níž byl přirovnán k nacistům, zvažoval, zda osmdesátileté Greerové neposkytnout ochranku.

Naposledy to musel udělat v roce 2001 kvůli Salmanu Rushdiemu. Literát, na nějž íránský ajatolláh Chomejní uvalil fatvu, nabídku zprvu odmítal. Nakonec měl pět bodyguardů, kteří ho ochránili před protestujícími s transparenty. Ti podle Marche dokonce vysklili okno Divadla Ypsilon. "Češi ale nejsou násilný národ. Letos diskutujeme o kráse. Přece se zrovna to nezvrhne v násilí," věří.