Možnost radikálně změnit i praxi, která funguje řadu let a odvolává se na ústavu, existuje. Viděli jsme ji například včera, kdy Ústavní soud hodil granát do zavedeného volebního systému. A podobný granát může kdykoli hodit i do politiky České národní banky, také se odvolávající na ústavu. 

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Otázka zní – rovná se každoroční zdražování principu cenové stability? Ústavním úkolem ČNB je totiž péče o cenovou stabilitu, a nikoli zajištění kladné inflace. ČNB v tom ale není sama, na revizi čeká celé centrální bankovnictví.

Centrální banky v malých ekonomikách dnes pracují podle třísložkového receptu. Zaprvé, snaží se o inflaci kolem dvou procent. Zadruhé, hromadí devizy a ukládají je převážně bez výnosu. Zatřetí, v krizi skupují dluhopisy nebo oslabují měnu. Zkušenosti poslední dekády a nový výzkum ale zpochybňují všechny tři ingredience. Jak bude měnová politika vypadat na konci desetiletí?

Skutečná cenová stabilita

Většina centrálních bank má za úkol péči o cenovou stabilitu. Žádná si ale mandát nevykládá doslovně, místo toho cílují dvouprocentní inflaci. Mírné zdražování prý ekonomice pomáhá. Laikovi se tahle logika nezdá: metr taky nekrátíme o dva centimetry ročně, abychom snížili spotřebu na sto kilometrů. Ano, snáze bychom na papíře plnili emisní normy, ale v praxi by panoval zmatek. Podobně i koruna je základní měrnou jednotkou a změny její hodnoty komplikují život nám všem.

Tento pohled sdílí i odborná literatura o optimální inflaci. Podle databáze americké centrální banky bylo za posledních 30 let publikováno 220 studií na toto téma. Průměrný odhad ideální inflace? Minus 0,06 procent, tedy blízko skutečné cenové stability. Není divu, že skutečnou stabilitu dnes prosazují i kapacity jako John Cochrane, exprezident Americké finanční asociace. Důsledkem bude rychlejší posilování koruny, ale bez poškození exportérů, jimž díky smazání inflace pomaleji porostou náklady.

Investice devizových rezerv

Česko má obrovské devizové rezervy, přes 135 miliard eur, uložené hlavně v dluhopisech. Mezi ekonomy není aktuálně shoda, zda vyspělé země vůbec rezervy potřebují. ČNB je nevyužila ve finanční ani covidové krizi. Přesto by nebylo rozumné, aby za všechna svá eura koupila třeba byty v Aténách nebo čínský jüan. Rezervy by přestaly být likvidní, rychle použitelné k obraně koruny. Není ale důvod polovinu eur postupně neinvestovat do kvalitních světových akcií.

Akcie jsou v moderní ekonomice podobně likvidní jako státní dluhopisy. Jenže dlouhodobě vydělávají reálně kolem 6 procent, zatímco dluhopisy mají nyní úrok často záporný. Stát neumírá, má nekonečný investiční horizont, může ignorovat krátkodobé akciové výkyvy. Koneckonců podobně investuje rezervy i Singapur. Není to konec kapitalismu: budeme kupovat globální akcie, kde jsme kapkou v moři. Česko jen zvedne stamiliardy korun, které teď nechává ležet na chodníku. Navíc nic nebrání ČNB, aby nakoupila i víc zlata a naplnila své prázdné trezory. Zlato dlouhodobě moc nevydělá, ale na rozdíl od státních dluhopisů aspoň tolik neprodělá.

Přímá podpora spotřeby

V krizi spoléhají centrální banky na záporné sazby, oslabování měny, nebo nákup dluhopisů (tzv. kvantitativní uvolňování). Před několika lety jsem těmto nástrojům sám věřil, ale data jsou neúprosná. Záporné sazby nepomáhají podpořit úvěrování. Kvantitativní uvolňování má na inflaci mizivý vliv. Naše vlastní zkušenost s intervencemi ukazuje, že oslabení měny popožene ekonomiku, ale s cenami moc nepohne.

Po finanční krizi jsme čekali deflační spirálu. Ta nepřišla nikde, bez ohledu na to, zda a jaké nestandardní nástroje centrální banky použily. Skutečná cenová stabilita zřejmě takové nástroje nepotřebuje. Pokud bychom nějaký použít nutně museli, sáhněme po takovém, který je srozumitelný, pozitivní a účinný. Tím je přímá podpora spotřeby, tedy zasílání peněz vydělaných investicí devizových rezerv přímo na účty občanů. Na ztrátě ČNB z nestandardního nástroje pak vydělají domácnosti, ne spekulanti.

Úkol pro rok 2021

Centrální banky tato vylepšení přijmou samy, ale potrvá to roky. Pokud chceme v Česku změnu rychleji, stačí upřesnit zákon o ČNB přidáním následujících tří vět. Zaprvé, cenová stabilita znamená stabilitu indexu spotřebitelských cen. Zadruhé, ČNB nakládá s devizovými rezervami s péčí řádného hospodáře. Zatřetí, pro dosažení cenové stability může ČNB výjimečně posílat peníze přímo občanům.