Schodek rozpočtu v posledních dvou letech zcela neoddiskutovatelně trhá rekordy a důvodem není jen pandemie. Státní dluh roste rychle a je jedno, zda – co se týká rychlosti bobtnání – jde o druhé či čtvrté místo v Evropě. Utěšovat se tím, že bude líp, aniž by bylo přesně jasné, z čeho se na to bude brát, je hodně odvážné. A z dlouhodobého hlediska i velmi nebezpečné. 

Nejde přitom o žádné tajemství. O rychlém zadlužování mluví nejen ekonomové, ale také politici, protože jak tvrdí, jde jim o blaho nás všech. A rozpočtově zodpovědní jsou tím pádem i ti, kvůli jejichž hlasování dluh – slovy básníka – „letí jako šílený“. Ambici chytit ho a zkrotit ale nemá žádná strana.

Stačí se podívat na programy politických stran, se kterými hodlají uspět u voličů. Většinu daňových slibů jde shrnout do přísloví „volič se nažere a dluh zůstane celý“. Ideálním daňovým mixem je dle volebních programů co nejnižší zdanění všeho, čehož výsledkem má být nebývalý rozkvět ekonomiky, a tedy i veřejných financí. Politikům zřejmě nikdo neprozradil, že i v ekonomice platí jisté zákonitosti, a i když jde zázrakem možná změnit vodu na víno, pak rozpočtovou díru proměnit z ničeho v přebytek zatím nikdo nedokázal.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

V podstatě jediní, kteří by se měli bát, že na ně dopadne neúprosná tíha nového daňového břemene, jsou nadnárodní digitální korporace. Evidentně jde o nejbezpečnější daňový krok z hlediska voličů – žádnému z nich jejich zdanění vadit nebude, a navíc dříve, než se k tomuto kroku odhodlá jakákoliv česká vláda, to za ni s největší pravděpodobností vyřeší dohoda v rámci Evropské unie, případně OECD.

V těsném závěsu za internetovými daňovými „škůdci“ jsou z hlediska nových daní provozovatelé hazardních her, neekologičtí výrobci, případně výrobky zdraví škodlivé. Kromě toho, že se strany vyhýbají jakýmkoliv číselným údajům, co se týká daňových sazeb, zdá se, že v případě hazardu bude hlavním cílem při zvýšení daní „rozumné zvýšení daní“. Evidentně tady nikdo nechce naštvat voliče sázkaře a už vůbec ne provozovatele hazardu, respektive potenciální sponzory volební kampaně. 

Co se týká neekologických a zdraví škodlivých výrobků neboli, jak říká stávající ministryně financí Alena Schillerová, daní z neřesti, tam se volební programy evidentně pohybují na tenkém ledě. Pokud to shrneme, pak do slov: „neřesti zdražíme, ale na cenu piva nám nikdo sahat nebude“. A jak se ukazuje z diskusí na sociálních sítích, „katastrofou“ by evidentně bylo i zdražení přeslazených limonád.

V žádném programu se nedá najít nic, co by dokázalo přinést aspoň sto miliard, tedy sekyru, kterou do něj zrušením superhrubé mzdy zatnuly „rozpočtově zodpovědné“ ANO a ODS, jež tak potvrdila, že nemá nic společného s konzervativní, tedy společensky zodpovědnou stranou. Prostě lákání voliče na program snižování schodku vyžaduje voliče, který neumí počítat a schodek ho naprosto nezajímá.

Přesto jsou daňové návrhy politických stran důležité – a jestli ne pro získání, tak pro odpuzení voličů. V tomto exceluje koalice Pir/STAN, jejíž jméno je pro velké množství podnikatelů stejně nevyslovitelné jako jméno obávaného „vyvítekoho“. Zdanění příjmů z prodeje firem či zvýšení daně z komerčních nemovitostí (kterou si města mohou už nyní do jisté míry upravovat sama), je z pohledu byznysu děsivější než třeba sociální demokracií navrhované progresivní zdanění příjmů. Navíc u ČSSD, která má v podstatě při srovnání se západními daňovými systémy „normální“ program, je dost jisté, že nebude mít moc šancí jej prosazovat ve sněmovně, natož ve vládě.

Samostatnou kapitolou jsou volební dárky zacílené na „své“ voliče. Zrušení přídavků a jejich nahrazení daňovou úlevou objevila SPD zhruba dvacet let poté, co s touto politikou přišly tradiční strany pravice v čele s ODS. Narůstající objem sociálních podpůrných programů naznačuje, že praxe takto nefunguje. Trvalkou je zjednodušení daní, jejž má v programu koalice Trikolóry, Svobodných a Soukromníků. Po třech dekádách pokusů o to samé ze strany mainstreamových stran jde viditelně o téma, které vyčpělo. To samé platí pro slib Přísahy ponechat několik let daňový systém beze změny. I tento sympatický počin naráží na dlouhodobou praxi permanentního daňového kutilství, bez kterého se politici neobejdou.

Rozhodovat se podle daňových programů, kde převažuje populismus nad realitou, nelze. Člověk by měl mít na paměti jediné: rozpočtový deficit nemůže růst donekonečna, protože trest finančních trhů přijde rychleji a bude tvrdší než nespokojenost voličů. Daně bez ohledu na sliby a programy porostou, a to prudce. A pak už jde jen o to vybrat si, jaký typ zdanění je srdci a peněžence nejbližší. A nezapomenout přitom, že nadnárodní internetové firmy český rozpočet fakt nezachrání.