Kdo mezi lety 2014 a 2020 utrpěl újmu, kterou mu způsobilo povinné očkování, může žádat stát o odškodnění. V těchto letech přitom nebylo zákonem stanoveno, kdo za případnou újmu může. Nejvyšší soud ale rozhodl, že je neakceptovatelné, aby nebyl nikdo odpovědný za újmu, kterou nelze přičíst samotnému poškozenému ani vyšší moci. Nárok na odškodnění ze zákona existoval jen do roku 2014 a poté až od dubna 2020, kdy nabyl účinnosti zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. 

Soud se zabýval případem malého chlapce, který v roce 2015 týden po očkování takzvanou hexavakcínou utrpěl obrnu lícního nervu těžkého stupně s trvalými následky. Rodiče se obrátili na ministerstvo zdravotnictví a posléze na nižší soudy. Ty ale odmítly poskytnout odškodnění, protože neexistovala právní úprava, podle níž by bylo možné nárok uplatňovat.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Do konce roku 2013 se lidé mohli náhrady újmy na zdraví domáhat dle občanského zákoníku. Zákon upravoval odpovědnost zdravotnického zařízení za škodu na zdraví způsobenou podáním očkovací látky. Po přijetí nového občanského zákoníku ale zákonodárci dané právo vypustili a nenahradili ho ani přijetím jiného předpisu.

Přestože právo na náhradu škody od státu mohou lidé uplatňovat standardně dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v případě újmy vzniklé po povinném očkování ho využít nemohli. Zmíněný zákon se totiž vztahuje jen na případy, kdy byla újma způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. „Dle tohoto zákona nárok uplatnit nejde. Očkování není ani nezákonné rozhodnutí, ani nesprávný úřední postup,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu chlapce před soudy zastupuje.

Návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním předložila vláda poslancům až v roce 2019, v reakci na nález Ústavního soudu z roku 2015, který ve svém odůvodnění k přijetí potřebné právní úpravy vyzval. „Současný právní stav neobsahuje žádný právní titul, na základě kterého by osoba, které vznikla újmu na zdraví v důsledku povinného očkování, se mohla úspěšně domoci odškodnění této újmy s výjimkou případů, kdy újma je důsledkem nesprávného postupu poskytovatele zdravotních služeb, který očkování provedl, nebo kdy je újma důsledkem vady očkovací látky,“ stojí v důvodové zprávě k návrhu. I tak ale zákon umožňoval právo na náhradu škody jen v případech po 8. dubnu 2020.   

Kauza se tedy dostala až k Nejvyššímu soudu, který pokládá právní mezeru za nespravedlivou. „Soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit. Rozhodnutí odvolacího soudu je formalistické, nespravedlivé a zakládá nerovnost mezi osobami, jimž byla způsobena obdobná újma v různých obdobích,“ konstatoval soud.  

Jestli ale bude náhrada újmy ve výsledku skutečně přiznána, není jisté. Ministerstvo totiž v tomto případě popíralo nejen to, že by stát nesl odpovědnost, ale i souvislost mezi očkováním a způsobenou újmou. Samotné znaky újmy, které je třeba naplnit k přiznání odškodnění, jsou podle tohoto zákona, resp. judikatury vnímány jinak než například v trestním právu. „Podle zákona se totiž odškodňuje pouze taková újma, která představuje zvlášť závažné ublížení na zdraví. Takže nejprve musí být posouzeno, zda újma naplňuje toto kritérium. Méně závažné újmy se neodškodňují a to je velký problém, protože judikatura Nejvyššího soudu již pojem ‚zvlášť závažné ublížení na zdraví‘ vyložila velmi přísným způsobem,“ vysvětluje Candigliota.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu v jiné věci pod tento pojem nelze zařadit ani těžká vnitřní zranění, po kterých osoba upadla na tři týdny do bezvědomí a byla šest měsíců upoutána na lůžko bez možnosti pohybu, což například orgány činné v trestním řízení hodnotí jako těžkou újmu na zdraví. Podle soudu musí být následky natolik vážné, aby osobu vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění. „Pokud je uvedené kritérium závažnosti újmy naplněno, tak se odškodňuje bolestné, ztráta na výdělku, ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného. Bolestné a ztížení společenského uplatnění vyčíslují znalci podle metodiky Nejvyššího soudu,“ doplňuje advokátka.

Advokát David Pytela vnímá aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu jako velice pozitivní. „Překlenuje mezeru v právní úpravě, která v daném období výslovně neupravovala právo na náhradu újmy způsobené povinným očkováním. Jednalo se přitom o vědomou chybu zákonodárce. Tuto chybu mohl napravit buďto sám zákonodárce, anebo soud formou tzv. pravé retroaktivity (zpětné působnosti). Tento postup se připouští pouze výjimečně, nicméně zde byl odůvodněn, podle mého správně, ochranou ústavně garantovaných práv občanů. Díky tomuto rozhodnutí se podstatně zvýší možnost občanů, rodin s dětmi domáhat se odškodnění,“ uzavírá.