Přichází úplně nová ekonomika, říká muž, který budoval miliardové firmy

Tomáš Matějček obvykle rozhovory nedává, raději se drží v pozadí. Pro HN ale udělal výjimku a pohovořil třeba o tom, jak se mění Miton a jak by se mělo měnit Česko. I kvůli historickému úspěchu Rohlíku, Rossumu nebo dalšího českého start-upu Resistant AI, který také nedávno vybral desítky milionů dolarů, tentokrát od Googlu.

HN: Letošní rok byl pro českou startupovou komunitu bezprecedentní. Rohlík se stal jednorožcem, firmy jako Productboard nebo teď čerstvě Rossum a Resistant AI nabraly desítky milionů dolarů od největších světových fondů. Jsme v určitém bodu zlomu?

V podstatě jsme, protože rok 2021 Prahu definitivně zanesl na mapu technologického světa. Ovšem pozor: že k sobě všechny tyhle firmy nalákaly opravdu špičkové globální investory, je nejen úspěch, zároveň také velký závazek – hodně to pomáhá celé scéně, když to ale nedopadne dobře, může ji to i poškodit. Je prostě důležité, aby uspěly a dalo se na tom stavět dále.

HN: Rossum i Rohlík jsou v rámci portfolia Mitonu „vaše“ firmy, dá se u nich najít něco společného, byť každá dělá hodně jiný byznys?

Technologicky jsou obě společnosti hodně napřed, i když je srovnáte se zahraniční konkurencí. Za jejich úspěchem je hodně tvrdé práce a zároveň schopnost se rychle učit. Právě tím se často špičkové týmy odlišují od zbytku pole.

HN: A kdybyste měl srovnat jejich lídry – Tomáše Čupra a Tomáše Gogára –, jsou tam nějaké podobnosti?

Oba jsou určitě výrazné osobnosti, ale každý z nich má zcela odlišný styl, velmi autentický. Srovnávat se to dá jen velice těžko. Oba se třeba extrémně rychle učí, ale každý úplně jiným způsobem. Schopnost rychle číst kontext a reálně se ze zkušeností poučit bych obecně považoval za určitou superschopnost, kterou zakladatelé firem musí mít.

HN: U Rossumu nebo i Resistant AI, což jsou oba start-upy zaměřené na praktické využití umělé inteligence, mi došlo, že to je konečně velmi konkrétní, penězi vyčíslený úspěch, na němž se dá i laikům ukázat, jak perspektivní oblast výzkumu to pro Česko může být. Dosud se hodně mluvilo o tom, jak dobří v tom jsme, ale tohle je skvěle uchopitelné i pro veřejnost.

Je to tak. Jenže tohle platí i obecněji. České start-upy bývají technologicky a produktově na vysoké úrovni, v tom problém není, slabinou je marketing, škálování, distribuce. Přitom jde o kompetence, které není až tak složité získat, dají se třeba přivést ze zahraničí. Možná že nám, rodákům z menší země, chybí i představivost, jak velké to může být, a nemáme tu správnou investiční odvahu. Tedy to, co musí v určitou chvíli nastoupit, aby z úspěšné lokální firmy mohla vzniknout úspěšná globální firma.

HN: Jak se něco takového ale zařídí? Asi nejlépe skrze inspirativní příklady, což nás přivádí zpět k Rohlíku, Avastu a dalším.

Angličtina pro to má hezký výraz flywheel, česky by se to dalo asi přeložit jako setrvačník. Avast nebyl přece sám, na relativně malé ploše vzniklo ještě AVG a na Slovensku Eset. Takže je zřejmé, že pokud existuje nějaká schopnost, dá se kolem ní utvořit celý ekosystém. Jen to obvykle chce, aby někdo prorazil a ukázal cestu. V Česku je to skvěle vidět na příběhu Tomáše Čupra, který je vzorem pro spoustu mladších startupistů. Na základech toho, co tento průkopník dokáže, začnou vznikat další a další entity, protože spousta lidí vycítí příležitost, přijde také zájem ze zahraničí a i lidé, kteří v pionýrských firmách působili, budou odcházet a budou zakládat nové podniky. Vezměte si Estonsko a efekt Skype. Každá další nová generace firem se může díky svým předchůdcům rozvíjet rychleji.

HN: Zrovna jsem koukal na příliv venture kapitálových investic do Evropy a Estonsko má v přepočtu na hlavu zdaleka nejvíc. Je před Švýcarskem, Švédskem, Německem i Británií a má násobně více než Česko.

Přesně. A to je hodně ovlivněné a inspirované předchozími úspěchy, jako je Skype, po němž přišly Wise či Bolt. A když se nyní Praha začala dostávat na technologickou mapu světa, je mnohem pravděpodobnější, že tu také začnou vznikat další globální značky. A budou zase o trochu rychlejší. Jestliže Rossumu zabralo čtyři roky, než si sáhl na miliardovou investici, příště to může trvat kratší čas. Tak to prostě je, protože se zlepší know-how, technologická infrastruktura a další prvky investiční mozaiky. Navíc je klíčové, že celá ta nová podnikatelská generace má opravdový zájem na kultivaci zdejšího prostředí, chtějí ekosystému, z nějž vzešli, pomáhat a předávat své zkušenosti. To je skvělá zpráva pro naši budoucnost.

HN: Čím si ale ten estonský fenomén vysvětlujete?

Z mého pohledu hraje velkou roli Skype faktor, kdy se v maličké zemi podařilo vybudovat obrovsky úspěšnou firmu. Její tvůrci zůstali aktivní, nadále investují. Další věc je, že jsou malá země, nemůžou se spoléhat na vlastní trh a od počátku musí o každém projektu uvažovat jako o mezinárodním. Mají také skvělou integraci státu a univerzit do celého ekosystému, což se ve finále vzájemně násobí, nikoli sčítá.

HN: Ještě bych přidal dva důvody: jednak blízkost Skandinávie, jednak touhu otevřít se světu, aby je znovu nepohltilo Rusko. Sázka na novou ekonomiku byla současně bezpečnostní strategií.

Nepochybně. Je to podobné jako s Izraelem, který je velký jako my, ale také musí cílit na Západ a na globální úspěch, protože je to jedna z cest, jak může ekonomicky přežít a prosperovat. A když jednou uspějete, rozjede se to a valí se to dál. Jsou to země, které se nacházejí v určité složité geopolitické situaci a nová ekonomika jim pomohla tento problém částečně vyřešit. Pak hraje roli i nedostatek nerostného bohatství či absence klasického průmyslu typu automotive a samozřejmě ta blízkost skandinávských zemí, které jsou mimořádně vyspělé a technologicky napřed. Výsledkem je, že dnes má Estonsko několik dolarových jednorožců, firem s hodnotou nad miliardu, a největší příliv zahraničního kapitálu na hlavu.

HN: Takže co si z toho máme vzít my? I když se během covidu ukázalo, jak jsou digitální služby a firmy užitečné a odolné, stejně mi přijde, že většina politiků ani veřejnosti to pořád nechápe a nevěnují jim adekvátní pozornost.

Z pohledu spousty lidí se bavíme o něčem abstraktním, nedovedou si představit, jak rychle se dá vybudovat velká technologická firma. U automobilky si představíte fabriku, stroje, lidi, u softwarové firmy je to těžší. Navíc když někdo buduje z Prahy globální službu, může se stát terčem posměšků, že má spoustu řečí a velké plány, ale že to je nesmysl. Že je snílek. Dnes má automobilový průmysl na českém HDP zhruba desetinový podíl, za pár let to může být stejné s dnešními start-upy. Osobně bych byl moc rád, kdyby se to povedlo.

HN: Ale tomu musí přece někdo pomoct, úplně samo se to neudělá.

Když ono to je pořád dokola. Hlavně jim stát nemá komplikovat život, a to zejména v případě zcela nových témat, jako je krypto, biotechnologie, umělá inteligence… Prospěla by i větší mediální pozornost. A pár legislativních kroků, jako jsou zaměstnanecké akcie, které na rozdíl od vyspělého světa stále nemáme, nebo zjednodušit příchod zahraničních pracovníků. Bohužel, jde o relativní drobnosti, které jsme už mohli mít, jenže my pořád řešíme starý svět, a tak je nemáme.

HN: Ta naše obsese starým světem byla vidět i v předvolební kampani. Zelená ekonomika se stala pomalu sprostým slovem, na green future se v podstatě nikdo nezaměřuje. A jednou nás to doběhne, protože zatímco Benelux nebo Skandinávci budou mít špičkové technologie a těžit z nich, my je budeme jen sledovat zpovzdálí a vyjde nás to sakra draho.

Cítím to podobně. Jsem ale optimista, že tu existuje komunita lidí soustředěná právě kolem start-upů a mladých technologických firem, která by mohla změnit image celého regionu a tím i přitáhnout pozornost ke klíčovým otázkám nejen v byznysu, ale i k jiným společenským tématům jako takovým. A v něčem tomu pomohl covid, protože jsme si uvědomili, že skutečně spousta věcí se dá dělat na dálku, že hranice neplatí.

V tom mimochodem vidím příležitost pro chudé regiony, ať jsou kdekoli, že s pomocí cloudu a internetu půjde překlenout propast a lidé tam začnou slušně vydělávat. Lidé na severní Moravě nejsou méně chytří než ti v Silicon Valley, ve Stockholmu nebo v Londýně, Gaussova křivka funguje všude stejně, byť to v Kalifornii bude asi trochu vychýlené tím, jak se tam stahuje světová pozornost. Jenže masivním a rychlým přesouváním všeho do on-line světa se otevírají nové možnosti. Je to šance na redistribuci bohatství ve světě. Proč by mladík z horské vesnice nemohl pracovat na dálku pro Google nebo vytvořit globální službu a servisovat celý svět? A je to něco, o čem by společnost a politici měli přemýšlet, aby pro to vytvořili vhodné podmínky.

HN: Jakým směrem se vlastně dnes v Mitonu rozhlížíte? Které směry vás zajímají? Umělá inteligence? Krypto?

Dnes je strojové učení něco, co prostupuje všemi obory a jen se musí vždy vymyslet správné využití a zasazení do toho kterého kontextu. Jinak velké téma, kterému se chceme věnovat víc a víc, je automatizace firemního softwaru. Kryptosvět, decentralizovaný internet a technologie, které v jeho rámci vznikají, jsou také hodně zajímavý sektor. Zároveň všechny predikce říkají, že lidé budou v on-line světě trávit čím dál víc času, během nejbližších let by to mohlo narůst více než dvojnásobně. Dá se tedy předpokládat, že vznikne úplně nová ekonomika. Něco už naznačuje herní svět, uvnitř kterého spolu hráči hodně komunikují, posílají si peníze, nakupují různé vlastnosti… To je něco, co tu před pár lety nebylo a postupně se to rozšíří i do dalších sfér. A to nás zajímá.

HN: Takže podobně jako Facebook, který buduje svůj virtuální svět, i vy věříte, že se přestěhujeme do metaverza?

Člověk v průměru stráví v on-line zábavě hodinu denně, kdyby se k tomu přičetl Netflix nebo HBO Go, bylo by to asi ještě víc. V roce 2025 už to ale budou třeba hodiny tři. Ve chvíli, kdy se v takovém ekosystému bude pohybovat víc lidí, a vůbec ten ekosystém bude pestřejší, budou tam různě reagovat a obchodovat. To je přece ohromná byznysová příležitost, je to skutečně nové odvětví ekonomiky. Dnes ve hrách jako Fortnite nakupujete lepší oblečení, to je ale vlastně nic ve srovnání s tím, co by se dalo dělat, až to budou používat nejen děti, ale i jejich rodiče a prarodiče. Když to shrnu, témata, o kterých si povídáme, jsou strojové učení, automatizace v byznysu, krypto. A pozor, krypto ne ve smyslu spekulací s bitcoinem, ale spíš virtuální ekonomiky.

HN: Vnímám tam určitý úkrok od e-commerce, na které jste vyrostli.

Máme ten luxus, že se můžeme zabývat oblastmi, které nás baví a přitahují. A podle toho si profilujeme celý Miton. Musí nás to bavit a teď se prostě otevíráme novému světu, kde cítíme příležitost, intelektuálně zajímavé téma nebo problém, které by bylo užitečné uchopit či vyřešit. Zároveň ale kategorie, na kterých jsme historicky vyrostli, v portfoliu máme a do určité míry nám právě tyhle experimentální výlety do budoucna i umožňují.

HN: Podepsal se na tom nějak covid?

Částečně určitě ano. Ale my se snažíme koukat vždy dopředu. Celý svět a společnost se za poslední rok a půl hodně rozkymácely a bude trvat relativně dlouho, než se to usadí. Do stavu před pandemií se to nevrátí, svět se prostě změnil. A ta cesta může bolet, ačkoli je na trhu spousta peněz a lidé můžou mít pocit, že se toho zase tak moc neděje. Jenže děje a možná se už teď máme hůř. Dlouhodobě to ale může být velký odrazový můstek.

HN: Minimálně podle inflace a rostoucích cen energií to tak je. Ale je třeba si to umět přiznat, rok jsme se vyhýbali realitě, všem chodily platy, vypadalo to, že krize není, ale byli jsme uprostřed pandemie a nějaká korekce prostě přijít asi musela. Byť nakonec udeřila z nečekané strany...

Já ale vnímám i pozitiva. Svět se přeskládal a dnes je mnohem víc jedno, kde zrovna jste. A to je ohromná příležitost pro náš region, ale i pro ekonomicky výrazně slabší části světa.
Nový technologický hub není nějaké konkrétní místo, ale spíše on-line prostor.

HN: Na to bych namítl, že covid také odhalil stinnou stránku globalizace, protože odkopal naši závislost na Číně a zranitelnost dodavatelských řetězců. Je to vlastně paradox – na jedné straně je definitivně akceptovatelné si najímat lidi z druhého konce světa přes on-line, na té druhé nám naplno vyplula na povrch rizika konceptu globalizace, jak jsme ji budovali posledních 40 let.

Absolutní souhlas. To, o čem mluvím, je jasná výhoda pro nás jako investory do technologických, digitálních firem. S trochou nadsázky řeknu „good for Karlín“, tedy dobře pro Karlín, kde má řada technologických firem a i Miton kanceláře. A mimochodem: pro mě osobně je to přesunutí do on-linu hodně praktické, vždycky jsem nerad cestoval kvůli byznysu a teď už vlastně ani moc nemusím.

Každopádně beru covid jako určitou prověrku naší generace, která žádné velké krize nezažila, tohle je takové naše požární cvičení. Díky němu jsme si snad uvědomili hodnoty a pomohlo nám to se nasměrovat a upnout pozornost správným směrem, třeba na biotechnologie nebo inovace v energetice. Začne teď aspoň vznikat víc takových start-upů, které řeší něco opravdu důležitého, než těch, které například jen vylepšují zákaznickou zkušenost při nákupu v e-shopu. Nic proti nim, jen jsou tu větší otázky k řešení i pro technologickou scénu a je dobře, že se jim začneme věnovat.

HN: Teď jde o to, abychom se jim opravdu začali věnovat. Někdy mě straší, že místo toho, abychom si říkali, že třeba Green Deal je šance, jak vydělat a něco změnit, tak se radši strašíme drahým topením.

Také mě občas trochu děsí, jak moc času a energie věnujeme údržbě starých modelů ekonomiky a debatám o nich. Je sice strašné klišé říct, že v budoucnosti leží spousta příležitostí, jenže ono to tak je. A také prospěje, když se na věci obecně koukáte pozitivně, ledacos se pak změní. Vezměte si globální oteplování. Já sice patřím mezi ty, kteří o klimatické změně nepochybují, ale i kdyby to nebyla pravda – proč bychom nemohli používat lepší a levnější zdroje energie? Proč bychom se k planetě a k ovzduší nemohli chovat šetrněji? Proč bychom nemohli investovat do inovací? Vždyť můžeme šetřit elektřinu už jenom z toho důvodu, že to bude úspornější.

HN: A zelené technologie jsou také něco, co Miton zajímá?

Ano, oblast green future je něco, co nás zajímá, o čem se mezi sebou bavíme a kam bychom se také rádi vypravili. Nedávno jsme také podpořili web Faktaoklimatu.cz.

HN: Takže jdete s dobou a vedle krypta naskakujete i na zelenou ekonomiku.

Krypto pro nás není tak úplně nové, protože Ondra Raška (partner Mitonu) se mu věnuje už asi pět let. Ale je pravda, že nás ostatní partnery musel trochu přesvědčovat, abychom tomu dali příležitost a také se na to zaměřili. Z naší strany tam byl určitý skepticismus, třeba kvůli spekulacím, které se kolem bitcoinu dějí. To byl důvod, proč se nám do toho tak úplně nechtělo. Ale přesvědčil nás a teď nepochybujeme, že kryptosvět a decentralizovaný internet, známý jako web3, jsou něco, co má velkou budoucnost. Ale nejde jen o to, obecně moderní technologie jsou něco, co dává velký smysl. Hodnota hlavních hráčů z tohoto startupového segmentu v rámci regionu střední a východní Evropy stoupla mezi roky 2010 a 2020 v průměru devatenáctkrát. To je přece úžasné. Tak ať si toho už někdo začne také všímat.