Napsal mi pan Novák. Ne nějaký vymyšlený pan Novák, skutečný pan Novák, čtenář Hospodářských novin. Byl pobouřen našimi texty o očkování proti nemoci covid-19. Nejvíc tím mým, ve kterém popisuji čtyři druhy „odmítačů“ vakcíny. A pohádali jsme se. Nicméně tak, že snad i stojí za to, se o to podělit.

Pan Novák se odmítá nechat očkovat proti covidu-19. Především proto, že žádné očkování nepotřebuje, jelikož je odolný, zdravý, má skvělou kondici a imunitu, ví to prý bezpečně, a navíc, všechny ty vakcíny jsou podezřelé.

Pan Novák mi ale, na rozdíl od desítek dalších „odmítačů“, nenadával. Napsal slušně a příčetně a měl snahu argumentovat. Pan Novák není žádný tupý účastník demonstrací Volného bloku. Je to aktivní a relativně úspěšný člověk, podnikatel, je evidentně schopen dobře se orientovat v realitě. Vyzval jsem ho tedy, ať mě zkusí přesvědčit o své „pravdě“. A pan Novák to sepsal, já mu to vrátil s poznámkami, on mi to vrátil se svými a pak ještě asi dvakrát a vznikl z toho výše zmíněný kultivovaný battle. Samozřejmě jsme jeden druhého nepřesvědčili. Ale oba jsme dostali díky společnému jazyku i tónu slušnou šanci prozkoumat myšlenková schémata obou stran boje o ty 0,3 mililitru očkovací látky. A já díky tomu také notně obrousil hrany a dal „odmítačům“ dokonce v mnohém za pravdu. Opravdu.

Pan Novák je v uvozovkách, mé reakce následují bez uvozovek:

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

„Nejsem očkován proti covidu-19. Nedisponuji ani certifikátem o prodělání nemoci, protože, ať už za tím stojí cokoli, jsem ji prostě dosud nedostal.“

Klasická ukázka sobectví, oponuji. Očkování neslouží jen k individuálnímu bezpečí, chrání i ostatní a dopředu nikdy nevíme, koho ta nemoc udolá a koho ne.

„Moje nechuť k očkování byla na počátku zčásti intuitivní, zčásti podložená nedůvěrou k procesu vývoje vakcín a zčásti vyhodnocením rizika (...). Postupem času ale nabýval na důležitosti další faktor – faktor odporu proti tomu, co pociťuju jako neschopnost institucí obhájit svá rozhodnutí, kde věcná argumentace je nahrazována manipulací, mediálním tlakem a protiprávním výkonem veřejné moci, který se pohybuje na hranici porušování principů právního státu.“

A tady už se mi oponuje těžce. Je to důležitá poznámka. Poněkud slabší ochota zapojit se do celospolečenského boje s pandemií (proti mnoha západoevropským zemím) je v Česku zcela jistě podepřena neschopností státu vysvětlovat, motivovat a vůbec se chovat partnersky. A ten stát v době pandemie vedl Andrej Babiš, který s veřejným míněním manipuloval, a to ještě tak, že se počet mrtvých a nemocných na nemocničních jipkách zvyšoval víc, než musel. V době, kdy vědci a odborníci varovali před nástupem druhé nebo třetí vlny, ústy premiéra tvrdil, že je vše v pořádku, že úžasně trasujeme a pandemie je vlastně pod obrovskou kontrolou. Namísto snahy veřejnost mobilizovat a vést k ochraně nezodpovědně rozvolnil. Pan Novák pociťuje ohromnou nedůvěru ke státu a utvrzují ho v tom zcela správně soudy, které ruší různá protipandemická opatření. Panu Novákovi se nelze vůbec divit.

„Zhruba od počátku listopadu se cítím, jako bych se ocitl v Německu někdy před devadesáti lety. Jistě, to přirovnání kulhá, ale dokud nezažijete ten pocit, když se přes výlohu mlsně díváte do restaurace, kam nemůžete, dokud nebudete nuceni při plánování každé pracovní cesty zkoumat, zda a kde přespíte a jestli jste odsouzeni jíst sendviče z benzinových pump, dokud vás nevyhodí z bazénu, kam jdete na dávno zaplacený kurz plavání s batoletem, nepochopíte.“

Bylo správné v době vrcholících pandemických vln zavádět přísná opatření, která omezí migraci nebezpečného viru, tedy i migraci jeho potenciálních nositelů. Bylo ale naprosto děsné, s jakou arogancí to stát v posledních dvou letech dělal. Ono to nebylo ani jinde v moderním světě o moc lepší, což ovšem nesmí být omluva. Stát si jako občanský servis udržujeme prostřednictvím daní nebo voleb všichni, i „odmítači“. Pokud takový stát prostřednictvím sítě politiků a úředníků spíš panuje a chová se k občanům jako k téměř neživým položkám na nějakých úřednických lejstrech, měli bychom se vzbouřit i za neočkované. Takový stát je nebezpečný pro všechny.

Pan Novák s tím někdejším Německem přehání a měl by uznat, že stát nemá mnoho jiných bezprostředních nástrojů, jak v době přetížených nemocnic zasáhnout. Na druhou stranu bychom mohli my ostatní zapojit empatii a spatřit tu tíseň, do které mnohá vládní opatření dostala tisíce lidí. Ať už si o nich myslíme cokoliv, i oni mají za normální situace nárok na stejný rozsah svobod jako ostatní. Pokud se stát rozhodne, že v nenormální situaci do těchto svobod sáhne, musí to dělat s extrémní ohleduplností. A to tedy bohužel opravdu nedělal.

„Ten šílený tlak nejen plodí další nedůvěru, ale taky znemožňuje podívat se na věc objektivně a pustit k sobě logické argumenty.“

Souhlas, odmítači jsou zatlačeni do kouta. Ačkoliv můžeme říct, že se většina společnosti v Česku chová v boji proti pandemii spíše racionálně, chrání se, očkuje se, zcela iracionálně se zároveň vymezuje proti těm, kteří jdou proti proudu. Nejen na sociálních sítích probublává nejvíc jejich neschopnost pochopit nebo respektovat důvody a někdy také limity „odmítačů“. Když očkovaní sahají k urážkám, výsměchu a ostrakizaci, jaká asi může být reakce neočkovaných? Očkovaní se rádi považují za ty chytřejší, takže by pro ně nemělo být těžké přijít na správnou odpověď.

„Měla to přece být tečka, vzpomínáte? Vlastně Tečka. Ale nebyla. Namísto toho v létě vyšlo najevo, že očkování ani nechrání před onemocněním, ani nebrání jeho přenosu.“

Mediální gramotnost je v Česku mizerná, moderní sociální média situaci plevelí nesmysly a emocionálním bahnem, je snadné dojít ke zmatení.

Hrozivě tu ale opět selhal stát. Vláda s lidmi komunikovala zmateně a nehrála s nimi otevřenou hru. Poskytovala jen část dat, neinterpretovala je, nebo to nedělala správně, nevarovala před nebezpečím, když se blížily volby, nenašla pro některé sociální skupiny ten správný jazyk a hlavně nenašla srozumitelného mluvčího, který by mohl být pro většinu autoritou. Zatímco Portugalci, dnešní evropští premianti v očkování, postavili do čela své očkovací kampaně viceadmirála Henriqua Gouveiu e Mela, věcného a apolitického vojáka, jehož nebyl problém následovat, my dostali jen každonedělní blábolení premiéra Babiše na jeho Facebooku. Nelze se divit, že jsme tak zmatení a nevíme přesně, co se děje, co covid dělá, kdo je kdy infekční. Snadno podléháme dezinformacím – nejsdílenějším článkem roku 2021 na českém Facebooku byla zpráva konspiračního webu Aeronet o umělém původu viru SARS-CoV-2. To mluví za vše.

„V České republice je zhruba polovina lidí, kteří se proti covidu buď nenaočkovali, nebo se naočkovali pod nátlakem a jejich rozhodnutí proto byla nesvobodná. Prosím, neignorujte tuto polovinu společnosti a nepropagujte nátlak jako správnou cestu.“

„Prvním krokem by měla být otevřená debata o vedlejších účincích očkování nejen proti covidu a o skutečné a vymahatelné možnosti poškozených domoci se na státu adekvátní peněžité náhrady.“

„Když tlačíte příliš, vyvoláte protitlak.“

„Pro debatu a porozumění zbývá čím dál méně prostoru.“

„Chcete opravdu neočkované přesvědčit argumenty, nebo je prostě do toho dotlačit mocenským útlakem bez ohledu na porušování právního řádu?“

„Je to, jako když misionáři jezdili zkoumat a převychovávat domorodce. My a oni. Žádná snaha o porozumění.“

...

Sice jsme se s panem Novákem vlastně pohádali, pohádali jsme se ale dobře. Nepůjdeme si propíchat kola u aut, což bychom dnes skoro mohli považovat za úspěch. V Rusku se nedávno střílelo kvůli hádce o roušku a dobře, vezměme si za příklad civilizovanější zemi – německá policie právě vyšetřuje možnou přípravu vraždy saského premiéra Michaela Kretschmera, na které se podle televizní stanice MDR domlouvala prostřednictvím šifrované komunikace na síti Telegram „skupina radikálních odpůrců očkování proti koronaviru“.

V Česku snad vášně utlumila výměna vlády a vyčkávání, jaké to teď bude. Ale i tady žijí radikálové, ne že ne, a jsou zatlačení do kouta. Je víc než žádoucí přestat je tam tlačit ještě víc.

Samozřejmě se na závěr nabízí banální pravda o tom, že si máme víc naslouchat a tak. Je to moralizování, ano, ale přesně tohle máme udělat. Co jiného, pokud nejsme tak moc zkažení, že si cynicky libujeme v kulturních válkách a už ani nestojíme o úplně obyčejně normální vztah s lidmi. Oni nám ti „odmítači“ totiž třeba můžou přijít domů opravit pračku nebo nás povezou taxíkem nebo nám zavolají při bouračce záchranku a vytáhnou zapadlý jazyk, když se budeme dusit. Nejspíš to ani nevíme, ale některým třeba fandíme, když se díváme v televizi na fotbal, a někteří nás dojmou jako herci v nějakém filmu. Všichni bychom měli ty hrany obrousit.

S panem Novákem jsme se na závěr pozvali na pivo a třeba i jednou půjdeme. S takovým „odmítačem“ bych klidně šel.