Nevím, jestli někdo někdy napsal text, který by Cermat ocenil. Kritických textů si přitom můžete dohledat během pár vteřin desítky. Když tedy nyní ministr školství veřejně prezentoval cíl Cermat zrušit, dočkal se silné mediální podpory. Lze vůbec za této situace napsat text, který by vyzněl jinak? Rozhodl jsem se, že to zkusím. V tuto chvíli mi totiž připadá, že neuvážené kroky mohou mít na školství mnohem horší vliv, než měl kdy Cermat.

Často se připomíná, že školství je v Česku příliš konzervativní, přičemž je to vždy míněno jako výtka. Jako učitel společenských věd si dovolím poznamenat, že konzervatismu existuje více druhů. Pro zjednodušení si vezměme dva. V jednom případě je za konzervativní postoj prohlášena snaha neměnit nic, neboť to, co existuje, je dokonalé, nebo alespoň nejlepší možné. Druhý typ konzervatismu vyzývá k opatrnosti v bourání starého, k tomu, abychom nejprve dobře zvážili, čím to staré nahradíme a jestli to opravdu bude fungovat lépe. Jestliže by se školství mělo zbavit prvků konzervatismu v prvním smyslu, mělo by být konzervativní ve smyslu druhém. Z principu věci dokonce často musí.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Učitel musí totiž fungovat s dlouhodobou koncepcí. Bez ní se vzdělávání rozpadá na chaotický shluk aktivit. Učitel musí každý den každou vyučovací hodinu naplnit obsahem, který z hlediska nějaké dlouhodobé koncepce dává smysl. Ve chvíli, kdy jednu koncepci zrušíte, musíte mít v použitelné podobě připravenou náhradu. Školu není možné zastavit a počkat, až se někdy v budoucnu najde řešení. Škola nemůže fungovat jeden rok „na zkoušku“, s tím, že pak se to případně škrtne a vyzkoušíme zase něco jiného.

Ministr školství přednesl své výtky vůči Cermatu, jeho fungování i podobě zkoušek, které vytváří. A přidal i výroky, kterými více než naznačoval možné zrušení jednotných přijímacích zkoušek, státní maturity v dnešní podobě a možná i celého Cermatu. Na to navazovaly ještě radikálnější komentáře novinářů, vyzývající k co nejrychlejšímu konci. Slovy Petra Honzejka, k „rozprášení Cermatu“. Skoro jako by nikomu nevadilo, že absolutně chybí jakýkoliv pozitivní výstup a vize. Ve školství prostě nemůžete jen tak něco zrušit a teprve pak začít vymýšlet, jak to udělat jinak. Kontrast mezi výrokovou razancí kritických kroků či postojů pana ministra a naprosto mlhavou neurčitostí jakýchkoliv plánů je přitom do očí bijící.

Přesto ze strany novinářů nezaznívají téměř žádné z otázek, které jsou v této situaci klíčové. Jestliže pan ministr popíše v rozhovoru pro HN jednotné přijímací zkoušky jako nesmyslné, protože „zjistí jen to, jak je na tom žák ve srovnání s ostatními“, nestálo by za to položit mu otázku, v čem tedy podle něj spočívá smysl přijímacích zkoušek? Jestliže je pan ministr nespokojen s podobou maturitních testů a hlavním argumentem je, že úlohy jsou „jako z Marsu“, nestálo by za to se zeptat, zda na to má ministerstvo nějakou analýzu? Jak velké procento otázek lze zařadit do této kategorie? Ohrožuje toto procento vypovídací hodnotu celých testů a systému testování, nebo jde o jednorázové problémy bez definovatelných důsledků?

Jestliže jednotné přijímací zkoušky ani státní maturity údajně nepřinesly nic pozitivního, nestálo by za to poukázat na změny, k nimž v souvislosti s nimi došlo? Žádné vás nenapadají? Proč tedy nikdo nepřipomíná, že se testy z českého jazyka nepřehlédnutelně posunuly od zjišťování věcných paměťových znalostí k porozumění textu? Že testy z matematiky zkoumají spíše obecné matematické myšlení než znalost vzorečků? Že díky státní maturitě došlo alespoň k dílčímu sjednocení metodiky posuzování slohových prací a byla opuštěna metoda „neomezeného individuálního vkusu“? Že díky státní maturitě už není ústní zkouška z českého jazyka strašidelným řetězcem údajů autor–dílo, ale kontextovým rozborem? Že u přijímacích zkoušek uchazeči i rodiče dopředu vědí, co je čeká a na co se připravit? Že už nemusí o jejich úspěchu na některých školách rozhodovat testy označované jako obecný přehled a sestávající často ze zcela náhodně zvolených témat i otázek? Že zavedením jednotných testů získali uchazeči dva pokusy na obě školy, na něž se hlásí?

Součástí kritiky Cermatu je i dlouhodobě nehospodárný systém nakládání s penězi, přičemž se pan ministr nebrání ani tomu, když Petr Honzejk mluví o rozkrádání. Jakou odpovědnost nese nadřízený a kontrolní orgán, tedy MŠMT v čele s bývalým ministrem Robertem Plagou, který zůstává náměstkem ministra stávajícího? Když pan ministr tvrdí, že za nákladným centrálním tiskem dokumentace stojí neochota škol, nestálo by za to se zeptat, jak to lze sladit s režimem veřejně nepřístupného dokumentu, jemuž zadání podléhají?

Pan ministr si ve zmiňovaném rozhovoru s Petrem Honzejkem notuje, že otázky na výběr z možností (A, B, C, D) neodpovídají 21. století. Nestálo by za to zeptat se, jestli opravdu o kvalitě otázky rozhoduje forma odpovědi, nikoliv obsah zadání? Nestálo by za to se zeptat, co si tedy pan ministr myslí o testech, které produkuje Scio a jsou často založené právě na tomto typu otázek? Jak velká je pravděpodobnost, že po zrušení jednotných přijímacích zkoušek bude stejně jako před nimi největším dodavatelem testů pro jednotlivé školy právě Scio? Jak souvisí pozice šéfa Scia mezi poradci ministra s tlakem na odstranění jednotné přijímací zkoušky? Proč je možné, aby největší podnikatel v českém školství vystupoval v médiích jako „nezávislý odborník“?

Všechny vlády prezentují školství jako jednu ze svých priorit. Ovšem ministři školství nepřicházejí příliš často s jasně definovatelnými dílčími cíli a cestou, jak jich dosáhnout. Nabízejí většinou jen obecné fráze typu „Musíme posunout školství do 21. století“. Média postupují často stejně, včetně jinak seriózních, která prohlašují také vzdělání za klíč k budoucnosti, ale články o školství jsou zpracovávány bez dostatečné věcné znalosti. V horším případě je pak chybějící věcný obsah nahrazen „silným postojem“, emotivně podaným radikálním názorem, formulovaným ovšem především za pomoci tradovaných klišé.

Základní a nejčastěji používané klišé zní: „Vše ve školství je špatně a nic se nemění k lepšímu.“ Troufnu si tvrdit, že to není pravda. A některé pozitivní posuny jsou kupodivu spjaty i se zavedením jednotných přijímacích zkoušek a státních maturit. Školy touto cestou získaly 11 let zkušeností. Chceme je všechny zahodit a začít zase úplně od začátku?

Autor je středoškolským učitelem společenských věd a dějepisu