Poslanci ODS se nelíbí energeticky soběstačné domácnosti. Chce zakázat odpojení od centrálního vytápění

Předkládaná novela jako celek má primárně navýšit velikost malé solární elektrárny, pro jejíž  zbudování už nebude potřeba licence. To odbourá byrokracii a otevře cestu ke střešním fotovoltaikám na bytových domech. Právě jejich výstavbu však zároveň komplikuje Králův pozměňovací návrh, na který jako první upozornil newsletter Davida Klimeše.

Návrh zakazuje změnu způsobu vytápění budov napojených na teplárenskou síť či přechod na decentralizované zdroje tepla v případě, že stát zastropuje ceny elektřiny a plynu. Státní regulace cen energií začala platit v listopadu a fungovat by měla ještě minimálně celý příští rok, možná i déle. Konkrétně pak návrh zakazuje přechod k blokovým kotelnám, tepelným čerpadlům, fotovoltaickým systémům či jejich kombinacím.  

Základní myšlenka poměrně brutálního zásahu do práv vlastníků a uživatelů nemovitostí má přitom logiku. Stropem na ceny energií stát de facto dotuje technologie, které jsou vůči teplárnám konkurenční. „Malým decentrálním zdrojům je dotována cena paliv v podobě elektřiny a plynu, ale centrálním zdrojům neboli vysokoúčinným soustavám zásobování teplem ceny zastropovány nejsou,“ obhajuje návrh poslanec Král.  Teplárnám podle něj ceny paliv také rostou a vedle extrémního zdražení plynu na ně dopadá třeba i čtyřnásobné zdražení štěpky či černého uhlí. 

Jen soláry nikdo netopí

V detailu má však předložený pozměňovací návrh četné slabiny. Není například zřejmé, jakým způsobem by státní regulace cen paliv měla vůči teplárnám zvýhodňovat bezpalivové fotovoltaiky. Ty jsou sice pro mnohé vítanou pomocí v samovýrobě elektřiny, podle výkonného ředitele Solární asociace Jana Krčmáře se však jen stěží najde někdo, kdo by při vytápění sázel výhradně na slunce. „Nemyslíme si, že výstavba solárů v bytových domech může vyřešit vytápění,“ říká Krčmář.

Obdobné je to u plynových kotlů. Ty vzhledem k nízkým cenám plynu léta opravdu představovaly konkurenci proti centrálnímu zásobování. Po letošních zkušenostech s extrémními výkyvy cen a stále nejistými vyhlídkami budoucích dodávek však představuje investice do plynové kotelny poměrně značné riziko.  A to i v případě vládou zastropované ceny plynu, která je zhruba třikrát vyšší než dlouhodobý průměr minulých let.  

Drahé energie poslaly do insolvence skupinu NWT. Firma jedná o vstupu strategického investora

14. 10. 2022 ▪ 3 min. čtení

Jednoznačnou výhodu nemají ani tepelná čerpadla. Technologii přitom lze označit za vítěze posledních měsíců. Podobně jako u solárních panelů i v čerpadlech mnozí vidí určitý způsob ochrany vůči vrtochům energetického trhu. Podle statistik ministerstva průmyslu už v loňském, tedy předkrizovém roce, vzrostly prodeje čerpadel o 25 procent. Za letošek lze čekat pokračující akceleraci trendu.

„Očekáváme nárůst asi o padesát procent. Loni se prodalo 30 tisíc čerpadel, letos to může být asi 45 tisíc. V závislosti na dodávkách možná o něco více nebo méně,“ odhaduje Petr Horký, ředitel Asociace pro využití tepelných čerpadel.

A přesto panují pochybnosti, zda zrovna čerpadla jsou alternativou dostatečně motivující k odpojení od teplárny. Podle případové studie k dekarbonizaci teplárenství od společností Porsenna a Enviros z letošního jara, představují čerpadla vzhledem k vyšším investičním nákladům v porovnání s plynovými kotli pro teplárníky spíše příležitost než hrozbu. „Tepelná čerpadla jsou investičně nákladnějšími zdroji s omezenou efektivní aplikovatelností. Poskytuje to tedy prostor k řešení dekarbonizace – zvýšila se hraniční cena tepla, od které je výhodné odpojení od soustavy zásobování tepelnou energií,“ uvádí k čerpadlům studie.

Nakonec i podle hlasů z teplárenské branže představuje čerpadlo výhodnější alternativu jen v určitých oblastech s opravdu extrémními cenami, jako je třeba Brno nebo Břeclav. „Nemyslím si, že by si někdo pomohl tím, že se přepojí na tepelné čerpadlo nebo plynovou kotelnu,“ míní ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. 

Král má podle svých slov pro návrh předjednanou podporu. Jak silnou, by se mohlo ukázat na jednání hospodářského výboru v pátek. Poslanec se odkazuje i na programové prohlášení vlády. V tom kabinet Petra Fialy zaručuje, že nedopustí rozpad centrálního zásobování teplem. V tomto ohledu je však dokument poněkud schizofrenní. Na jiném místě slibuje zase energetiku založenou na jádru a decentrálních zdrojích, tedy třeba právě tepelných čerpadlech a střešních solárech. Minimálně v Teplárenském sdružení poslancův pozměňovací návrh podporu nemá. „Takový návrh jsme na sdružení neprojednávali. A můj osobní názor je, že byť logice návrhu rozumím, tak je to těžko prosaditelné,“ dodává Hájek.

Experti doporučují koordinované odpojování

Návrh tak spíš poněkud nešťastně poukazuje na skutečné problémy odvětví, které je třeba řešit. Právě na teplárny dopadla současná krize mimořádně tvrdě. Branže více než jiné sektory dlouho razila strategii odklonu od uhlí směrem k méně emisnímu plynu. Poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se však plyn ukázal jako sázka na příliš drahou a nejistou budoucnost. To je i případ zmíněné „plynové“ teplárny v Brně, která zdražila letos teplo kvůli palivovým nákladům na dvojnásobek. 

Řešení však nespočívá v zákazech ostatních technologií a nucení zákazníků k odebírání tepla ze soustavy, ale naopak v bolestivém přizpůsobení se nové realitě. Tak lze alespoň číst závěry poradenské společnosti Budovy21, která na základě dvou studií (vedle zmíněné studie od společností Porsenna a Enviros i od pražské ČVUT) představila sadu opatření, jak sektor vyvést z krize a připravit na budoucnost. 

Jak vysvětluje zakladatel Budovy21 Petr Holub, nejde o jasný, univerzální recept. Spíše o obecný návod, který je vždy nutné přizpůsobit situaci v místě. Společným základem je snížení spotřeby tepla v budovách, a tedy i paliv a produkce emisí. V další fázi je pak namístě zvážit přechod k jiným, nízkoemisním technologiím, jako je biometan, odpadní teplo z čističek a později třeba i vodík. Je-li to lokálně výhodné, je třeba počítat i s odpojením části odběratelů od soustav. Holub však zdůrazňuje, že odstřižení by nemělo probíhat živelně, jako se děje doposud, ale být dlouhodobě plánované a koordinované s teplárnami. 

„Například jedna větev soustavy se může nacházet v okrajové části vesnice a bylo by výhodnější, pokud by tam od určitého data byly lokální kotle. Další větev dostane zase tepelné čerpadlo, protože je blízko čističce odpadních vod, ze které se dá po celý rok brát teplá voda. A nakonec se třeba i řekne, že v další lokalitě se odpojování zakáže,“ nastiňuje Holub. To však oproti současné snaze o restriktivní zákazy představuje úplně jiný způsob uvažování.