Rusku i Ukrajině dochází dělostřelecká munice. Rychlost její výroby teď bude klíčová. A Češi mají jedno eso

Ročně jsou ruské zbrojovky schopny vyrobit podle něj 3,4 milionu nábojů, takže nějakou dobu armádu podrží, ale bude záležet na tom, jak budou probíhat další boje a jaký bude dopad mezinárodních sankcí na ruský průmysl.

Grosbergův názor na ruské zásoby dělostřelecké munice je ale mezi západními experty spíš ojediněle optimistický. Vlastní výrobu se ruská armáda snaží doplňovat nákupy dělostřelecké munice v Severní Koreji, Íránu a Bělorusku. Tam všude používají zbraně sovětských ráží, nejčastěji 152 a 122 milimetrů, a mají velké válečné zásoby.

Ukrajinci jsou na tom podobně, tedy zásoby se rychle tenčí. Na rozdíl od Ruska ale mají za sebou – přinejmenším teoreticky – průmyslovou kapacitu zhruba padesáti demokratických zemí, které by jim měly být schopny vyrobit dostatečné množství munice jak starých sovětských ráží, tak nových západních pro zbraně, které Západ Kyjevu dodal. Důležitou roli v tom hraje i Česká republika a její firmy.

Jak oprášit starou výrobu

Jenže tato teoretická schopnost naráží na spoustu praktických problémů i historické dědictví posledních dekád, které charakterizovala opatrná vojenská výroba na sklad, což způsobuje, že ani dodávky Ukrajincům nejsou v potřebné výši.

Míra spotřeby dělostřeleckých granátů na ukrajinském bojišti západní experty zaskočila. Zatím nejkomplexnější veřejnosti přístupná analýza prvních šesti měsíců války zpracovaná britským think-tankem RUSI uvádí, že denní spotřeba dělostřeleckých granátů na obou stranách byla až 24 tisíc kusů – dvacet tisíc z ruské strany a čtyři tisíce z ukrajinské. „To je mnohem víc, než by si mohly dovolit armády NATO,“ řekl agentuře Bloomberg spoluautor zprávy Nick Reynolds.

Všude proto probíhají jednání a zkoumání, jak zvýšit výrobu dělostřelecké munice jak pro bojující Ukrajince, tak pro zásoby států NATO, které se dodávkami Kyjevu tenčí. Ukrajinci i jejich západní partneři zároveň hledají v Evropě i v Asii možnosti, jak koupit už hotovou munici ze zásob zemí, které také používají sovětský typ zbraní. Podle informací HN v tom hrají roli i české firmy obranného průmyslu s kontakty v některých asijských zemích.

Teprve před dvěma týdny ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov oznámil, že státní firma Ukroboronprom spouští linky na výrobu munice sovětského typu 152 a 122 milimetrů.

Ve státech NATO tuto munici vyrábějí jen v Bulharsku a zároveň se podle informací HN pracuje na možnosti obnovit její výrobu v Česku v jedné ze soukromých firem obranného průmyslu, která starou výrobní linku koupila v rámci velké akvizice a nyní pracuje na její modernizaci.

Zároveň členové NATO navyšují výrobu munice ráže 155 milimetrů, kterou používají děla západní výroby a na jejichž dodávkách jsou a budou Ukrajinci plně závislí. USA dojednávají podle listu Wall Street Journal prodej stovky tisíc granátů této ráže z Jižní Koreje, která má kvůli napjatému vztahu se severním sousedem velké zásoby. Korea ale odmítá prodávat přímo do válečné oblasti, takže oficiálním konečným uživatelem munice budou Američané.

V Česku je tuto munici schopna vyrábět firma STV Group, která ji bude dodávat pro nová francouzská děla Caesar, jež si pořizuje česká armáda. Na Slovensku munici ráže 155 mm vyrábí slovenská firma ZVS Holding, která z poloviny patří slovenskému státu a z poloviny české zbrojařské skupině Czechoslovak Group.

analýza

Nejen Patrioty. Ukrajinci potřebují západní protiraketové zbraně, zásoby sovětských systémů S-300 a Buk docházejí

15. 12. 2022 ▪ 5 min. čtení

Tento rok plánuje podle ředitele ZVS Pavola Čahoje vyrobit rekordních padesát tisíc kusů munice této ráže. Jednání o případné obnově výroby sovětských ráží podle něj probíhají, ale lepší by bylo soustředit se na Bulharsko, kde se stále vyrábějí. „Pro nás je mnohem perspektivnější západní kalibr 155 milimetrů,“ řekl Čahoj slovenskému Denníku N.

Tento názor přesně odráží pohled zbrojařů, kteří se řídí hlavně tržní poptávkou. A ta od února letošního roku v oboru všeho druhu munice stoupá s tím, jak si členské státy NATO uvědomily, že dlouhá léta zanedbávaly budování zásob nejen kvůli omezeným rozpočtům na obranu, ale také ve víře, že rozhodující bude spíš menší počet přesnějších a modernějších zbraní. Způsob války na Ukrajině ale tento názor mění.

Americká armáda tak oznámila, že zvyšuje výrobu granátů ráže 155 milimetrů z jarního tempa 14 tisíc měsíčně na 20 tisíc s perspektivou dosáhnout výroby 40 tisíc měsíčně v roce 2025. Odhaduje se, že Ukrajina použije měsíčně na sto tisíc dělostřeleckých granátů různých ráží.

Problém Explosia

Západní Evropa také zvyšuje výrobu, ale podobně jako v případě jakéhokoliv jiného výrobku naráží na praktické potíže dodavatelského řetězce. V něm hraje poměrně klíčovou roli pardubická továrna na prach a výbušniny Explosia, která je státním podnikem. Je jednou ze zhruba pěti nebo šesti evropských továren, které jsou schopny dodávat suroviny pro výrobu dělostřelecké i malorážové munice, jako jsou bezdýmné prachy.

Zjednodušeně řečeno, dělostřelecký náboj se skládá ze dvou částí: té, která obsahuje trhavinu, je vystřelena a vybuchne v cíli, a té, která ji vystřelí, tedy prachové náplně. A Explosia, která dodává českým i zahraničním firmám, čelí v posledních měsících obrovské kritice firem obranného průmyslu, že není schopna navýšit především výrobu onoho prachu a prachových náplní, ačkoliv objednávky narostly do obřích rozměrů. „Abychom pokryli poptávku, museli bychom ztrojnásobit výrobu. To neumí nikdo,“ řekl HN šéf Explosie Radomír Krejča.

Jenže, jak HN potvrdilo několik zdrojů z obranného průmyslu i bývalých zaměstnanců Explosie, firma technické kapacity na zvýšení výroby má, ještě před pár lety třeba prachu vyráběla mnohem víc. Ale byla v minusu. Její vedení se obává, že by nějaké radikální řešení narušilo finanční výsledky, protože společnost patřící pod ministerstvo průmyslu a obchodu má za úkol především kladný hospodářský výsledek.

Soukromé firmy jako Czechoslovak Group a STV Group, které dělostřeleckou munici vyrábějí, nabízejí Explosii i společnou investici. Zájem o investice je i ze zahraničí. Podle zdrojů HN na českou vládu tlačí i další spojenci, jako jsou Spojené státy, aby se snažila výrobu klíčových surovin pro dělostřeleckou munici zvýšit.

Že má investice do výroby munice všeho druhu budoucnost a smysl, dokazují některé akvizice velkých koncernů z poslední doby. Czechoslovak Group nedávno oznámila nákup většinového podílu v italském výrobci malorážové munice Fiocchi. Už před několika lety si CSG pořídila i španělského výrobce munice FM Granada, který odebírá prachové náplně z asi největší evropské továrny svého druhu, francouzského Eurenco.

Podobně například německý koncern Rheinmetall v listopadu oznámil nákup španělského konkurenta Expal Systems právě s cílem zvýšit svoje kapacity na výrobu munice. A shodou okolností také Rheinmetall ve čtvrtek oznámil objednávku pro blíže nespecifikovaného evropského zákazníka na 10 tisíc dělostřeleckých granátů ráže 155 mm v hodnotě 33 milionů eur (800 mil Kč). Je to jen další doklad toho, že velké objednávky přicházejí a míč je nyní na straně výrobců.