Dlouhá léta sledujeme nářky, že Česko je pouhá montovna bez velké přidané hodnoty. Současně trpíme vysokými cenami nemovitostí. Obojí způsobuje situaci, kdy naše země hraje hluboko pod své možnosti. A všechny dosavadní politické garnitury s tím zatím příliš pohnout nedokázaly.
Investiční bankéř Ondřej Jonáš v rozhovoru pro HN nabízí řešení, které by podle něj mohlo odstranit obě brzdy najednou a nastartovat zemi k cestě mezi nejúspěšnější státy světa.
Co je na českém daňovém systému špatně?
Celková daňová kvóta je tíživá, tedy celkové zdanění je příliš vysoké. Ale hlavní problém je ve struktuře. Zdaňujeme naprosto nesmyslně práci a takřka vůbec majetek. Je to historicky dané, protože za komunismu tady byla Státní banka československá, u které měl každý podnik svůj účet, a pro komunisty tak bylo nejvýhodnější vybírat daně přes podniky.
V Česku je dnes zdanění práce na 43 procentech. To vlastně nemá v mezinárodním srovnání obdoby.
Proč je to špatně?
Jednak jsou u nás kvůli tomu nízké mzdy a vede to k práci načerno. Hlavně je ale špatně danit práci, protože když něco daníte, tak je toho méně. My bychom měli přece chtít, aby lidé více tvořili, pracovali, každý podle svých možností.
Celý daňový systém je nyní tak komplikovaný a tak postavený na hlavu, že naše společnost nebohatne tak, jak by mohla. Motivace k vyššímu vzdělání, k přidané hodnotě, tvořivosti není taková, jaká by měla být. Takže kýžená konvergence k západní Evropě se nekoná. Už deset patnáct let stagnujeme.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekJak by podle vás mělo zdanění práce klesnout, aby motivace začala fungovat?
Na třetinu. Viděl bych zdanění práce na patnácti procentech. Ne víc, než je návrh OECD pro firmy.
Jenže když klesne zdanění práce, tak bude díra v rozpočtu ještě větší než nyní. Už teď máme strukturální deficit dvě stě miliard.
Tím se dostáváme k druhé části mého návrhu. V Česku sice daníme práci, ale prakticky nedaníme majetek. Daně z nemovitostí jsou tak malé, že se je státu vlastně ani nevyplatí v některých případech vybírat. V mezinárodním srovnání je to šílené. Když jsem pracoval v Londýně či New Yorku, tvořily daně z nemovitostí skoro polovinu toho, co jsem zaplatil.
Takže výrazně zvednout daň z nemovitostí?
Postavit ji jinak. V západních zemích je pravidlem, že daň z nemovitosti zahrnuje i daň z místa. To proto, že když vlastníte pozemek na výhodném místě, například u parku, vody nebo dálnice, tak má pro investory větší hodnotu než někde, kam se nedá prakticky dojet. Jeden metr čtvereční u Staroměstského náměstí je samozřejmě skoro nekonečně hodnotnější než hektary neplodné půdy v krajině. Je jasné, proč to tak je. Máte blízko nemocnice, kulturu, divadla, školy, pestrou nabídku pracovních příležitostí, obchody, všechny výhody, které město proti pustině skýtá.
Ondřej Jonáš
- Vystudoval matematiku na Harvardově univerzitě v USA, je držitelem titulu Ph.D. v oboru teorie pravděpodobnosti a statistiky a bakalářem v oboru politologie.
- Mnoho let na Harvardově univerzitě a také v Princetonu přednášel.
- V 80. letech pracoval pro investiční banku Goldman Sachs, později pro investiční banku Salomon Brothers a americkou centrální banku (Fed). Spoluzakládal investiční banku JFC, která se specializuje na investiční a finanční poradenství pro střední Evropu.
Hodnota nemovitostí není jen v cihlách a maltě, není pouze následkem činnosti majitele, ale záleží hlavně a především na lokalitě.
Jak by se měla daň z místa určovat a jak by měla být vysoká?
Základ všeho je vytvoření cenové mapy lokalit. Každý stát, který tuto daň zavedl, někde už před dvěma sty lety, to tak má. Lze to dělat podle čtvrtí, bloků… V USA například když jste blízko vody, máte vyšší daň, protože voda se považuje za plus, které zhodnocuje pozemek. Když jste naopak v záplavové zóně, platíte míň, protože je to minus. Mapa se aktualizuje podle toho, jak se realizují transakce v lokalitě a je upravovaná jednou do roka. Z hodnoty nemovitosti, ke které se dojde, se pak určí sazba daně. V Bostonu v Massachusetts máme například sazbu 1,26 procenta hodnoty nemovitosti. Jsou i země, které nad určitou hodnotou, dejme tomu jeden milion eur, mají tuto daň progresivní. V Dánsku to jde až na čtyři procenta.
To znamená, že by se z pražského bytu 3+1, který má hodnotu dejme tomu sedm milionů korun, platila roční daň 100 tisíc?
To určitě ne. Ceny nemovitostí jsou nyní v Česku přemrštěné. Nikde v Evropě nemáte tak vysoké ceny nemovitostí v poměru k průměrnému příjmu.
Svět zavede jednu daň dřív, než Česko postaví dálnici do Lince
No ale jak by se to mohlo změnit?
Právě onou místní daní. Dnes když si koupíte nemovitost, kupujete ji s návratností jednoho až dvou procent. Zaplatíte sedm milionů, roční užitek je pro vás zhruba 140 tisíc. V okamžiku, kdy by byla zavedena daň z místa, tak by se odblokoval trh a sedmimilionový byt by klesl podle mého odhadu na čtyři až pět milionů. Takže by se jeho výnosnost zvedla dejme tomu na tři procenta. Daň by pak byla dejme tomu 50 tisíc.
I to ale je pětadvacetkrát víc než nyní…
Ano. Ale je to správné vzhledem k rozložení daňové zátěže, pokud současně snížíme daň z práce. Mělo by to ohromné pozitivní dopady. Klesl by podíl nevyužívaných, zanedbaných a rozpadlých nemovitostí, kterých je šíleně moc. Klesl by počet investičních bytů a spekulací bez přímého užívání majitelem, které se pronajímají přes Airbnb, což zmenšuje nabídku bytů pro mladé rodiny.
Současná situace s minimálním zdaněním žene cenovou hladinu nahoru, protože je to jediný způsob investic v Česku, který je minimálně zdaněný. Nabídka bytů a mobilita zaměstnanců tak trpí. Po zavedení daně z místa by klesla cena bytů o třetinu, zlepšila by se jejich dostupnost.
A nejen to. Kvalita bydlení by šla nahoru, jelikož daň nepostihuje zlepšení místa majitelem. Zjednoduší se výběr daní a eliminuje možnost podvádění. Nepřítomným cizincům může stát účtovat násobně vyšší roční sazbu daně a nabyvateli bez občanství i stoprocentní daň z kupní ceny v zájmu ochrany obyvatel a místního trhu. Protože se jedná o jejich zdanění, občané mají vysokou motivaci participovat aktivně v místní politice a podílet se na určení daňové kvóty. Občan tak nese spoluodpovědnost za stanovení míry a ceny civilizace, kterou bude ochotný platit.
Řada lidí vám ale řekne, že tenhle konstrukt je vlastně trest za vlastnictví. Málem komunismus.
To je nesmysl. Je správné, aby byl majetek zatížen daní. Stát zajišťuje infrastrukturu a bezpečnost a bez toho nemá nemovitost žádnou hodnotu. Žijeme ve společnosti, jsme závislí jeden na druhém a musíme přispívat proporčně k našim možnostem a schopnostem. Daň z místa je efektivní tlak na hospodárné využití unikátní lokality. Jinak to vede až k feudální koncentraci majetku bez ohledu na to, jak se o něj kdo stará. A komunismus? To je směšné. Jak už jsem říkal, v Londýně nebo v Bostonu představuje daň z nemovitosti zhruba polovinu daní, které člověk platí.
V české společnosti je ale zafixovaná představa, že vlastnictví je svaté, že se na něj nesmí sahat. A to ani daňově. Máme zkušenost ze socialismu, de facto státních krádeží soukromého majetku…
Ano. Jenže tahle představa je důvodem relativní chudoby země. Je mi jasné, že v současné době by pro to asi žádný poslanec nezvedl ruku, protože každý z nich má chalupu a dům. Ale je to hloupé, krátkozraké a sobecké. Tím, že daníme práci místo majetku, způsobujeme, že Česko padá v žebříčku HDP na osobu. Jsme jedna z mála zemí, které se nedostaly s HDP na předcovidovou úroveň.
Musíme proto vybírat daně rozumnějším způsobem. Pozemek nabízí unikátní jistotu zachování reálné hodnoty takřka bez rizika, navíc s možností profitovat z veškerých investic v okolí. Výměnou za exkluzivitu pozemkem disponovat je rozumné očekávat zhodnocení příležitosti. Daň je tedy poplatek za soukromý užitek ze společensky kontinuálně vytvářené výhody. Je to vlastně daň z přidané hodnoty místa způsobená činností nikoli majitele, ale státu.
Takže jaký je tedy princip vámi navrhované reformy?
Snížit zdanění práce na třetinu současné hodnoty. A kompenzovat to daní z místa. Majetkovou daň bych zvýšil klidně pětadvacetkrát. A složená daňová kvóta musí být nižší.
No ale pak budeme mít strukturální deficit pořád dvě stě miliard, i víc.
Ano, ale jediná odpověď na to je zvýšit produktivitu, zvýšit přidanou hodnotu. Což zajistí právě nižší danění práce. My máme vyrábět náročné výrobky s vysokou přidanou hodnotou, ne cement. To šlo, když byly levné energie. Teď už ne. A musíme podstatně víc investovat do vzdělání a vědy. Další odpovědí je rekonstrukce skladby výběru daní.
A samotný strukturální deficit za problém nepovažujete?
Finanční zadluženost Česka na úrovni 42 procent HDP je pořád nízko. Máme prostor finanční zadluženost klidně zdvojnásobit. Skutečný problém představuje zadluženost vnitřní. Tedy že nemáme rychlovlaky, nemáme hotovou dálniční síť, napojení plynovodů a ropovodů není tak flexibilní, jak potřebujeme, organizace společnosti je strnulá. I proto, že mladým a schopným lidem ztěžujeme kombinací nízkých příjmů a vysokých cen nemovitostí bydlení, a tím pádem zakládání rodin.
Lidi je přece dobré motivovat, nechat jim maximum toho, co si vydělají. Pořád jsme, pokud jde o práci, ve stavu polootroctví. To všechno je špatně, to nás brzdí. To je skutečný a rostoucí dluh vůči budoucnosti. Nemůžeme se přece utěšovat jen tím, že jsme na tom lépe než Slovensko nebo Bulharsko. To je přece ubohé, když jsme historicky prokázali, že máme na víc.
