Skladem máme kola za miliardu. Očekávání byla příliš velká, i tak ale porosteme, říká šéf největšího českého výrobce

Oproti dřívějším plánům je už ale Hájek podstatně skromnější. „Objednávky na rok 2023, které jsme zadávali zhruba před rokem a půl, se blížily počtu 400 tisíc vyrobených kol. Nadšení a optimismus na trhu byly tehdy enormní. Letos bychom se chtěli dostat lehce nad hranici 200 tisíc vyrobených kol,“ říká šéf firmy v rozhovoru pro HN.

Společnost miliardáře Tomáše Němce zatím svá kola nezdražuje. Může za to především fakt, že sklad kol v areálu kopřivnické Tatry je nyní téměř plný. „Nebyli jsme díky tomu nuceni zvyšovat ceny tak moc, jak zdražovali dodavatelé. Nyní držíme ceny, které jsme měli v loňském roce. Bude to trvat minimálně do června,“ vysvětluje Hájek.

Poslední roky byl zájem o kola obrovský, ale kvůli problémům v dodavatelských řetězcích je často nebylo z čeho vyrábět. Je už to definitivně za vámi?

Není, nicméně výrazně se to zlepšilo. Historicky byla dodací lhůta součástek do šesti měsíců, během covidu narostla až na dva roky. Teď se doba snížila zhruba na rok a u některých komponentů jsme už dokonce na stejné lhůtě jako před covidem. Spousta dodavatelů navíc přistoupila na to, abychom odebrali už rozpracované zboží, ale další objednávky, které jsme dělali v době velkých očekávání, můžeme zrušit a objednat znovu menší objemy.

Jak výrazně se v objednávkách škrtá?

Ke korekci dochází na celém trhu, protože očekávání byla velká napříč celým dodavatelským řetězcem. Čísla byla tehdy ohromná a nereálná. Mezi lety 2000 a 2020 se na evropském trhu prodalo ročně vždy kolem 20 milionů kol, pak to vyskočilo zhruba na 22 milionů. K nějakému poklesu nyní dojde, ale nemyslím si, že by to spadlo až na těch 20 milionů. Navíc díky růstu cen kol bude pokles z pohledu tržeb jen minimální. Roky 2023 a 2024 asi budou těžší, ale pak by měl opět přijít růst. Existuje dlouhodobá prognóza, že do roku 2030 by se mělo v Evropě ročně prodat kolem 30 milionů kol.

Velké čtení

Český Kalas obléká hvězdy Tour de France. Cyklistických dresů teď prodá čtyřikrát více než před covidem

10. 8. 2021 ▪ 13 min. čtení

Co způsobí takový nárůst? Potáhnou prodeje elektrokola?

Ano. Elektrokola se na trhu objevila kolem roku 2014 a od té doby stoupají. V Evropě se teď prodá kolem pěti milionů elektrokol, v Nizozemsku se jich dokonce prodá víc než běžných kol. K polovičnímu podílu na prodejích se elektrokola blíží i v Německu, Belgii nebo Rakousku.

Jak moc jste proti původním plánům škrtali v Bike Fun?

Loňský rok byl pro nás historicky nejúspěšnější, vyrobili jsme i prodali největší počet kol a elektrokol, měli jsme i nejvyšší obrat a zisk. Na rok 2023 jsme si stanovili tři priority, které se objevují i na zdech našich kanceláří - cash, consolidation a controlled growth (hotovost, konsolidace a kontrolovaný růst – pozn. red.). V rámci toho posledního „C“ bychom chtěli i přes vývoj na trhu dosáhnout růstu i v letošním roce. Nebude nicméně tak dynamický jako v posledních letech, zvlášť z pohledu počtu prodaných a vyrobených kol.

Tam jsme plány dost výrazně redukovali. Jen pro představu, vyrábíme asi 200 tisíc kol ročně a objednávky na rok 2023, které jsme zadávali zhruba před rokem a půl, se blížily počtu 400 tisíc vyrobených kol. Nadšení a optimismus na trhu byly tehdy enormní. Teď bychom se chtěli dostat lehce nad hranici 200 tisíc vyrobených kol v letošním roce.

Co znamená hotovost, tedy to první „C“ ve vašich prioritách?

Stinná stránka loňského roku je, že nám enormně narostly zásoby. Kola jsme objednali a dorazilo nám 80 až 90 procent těch součástek, ale ta desetina chyběla. Jeli jsme až na deset výrobních linek, takže jsme to museli součástkami krmit. Šli jsme tedy cestou náhradních dodavatelů, některá kola jsme drželi a čekali, až komponenty dorazí, takže nám množství zásob enormně vyskočilo a hodnotově přesáhlo miliardu korun.

Vaši dodavatelé jsou stále primárně z Asie. Neuvažovali jste na základě zkušenosti z posledních dvou let, že dodavatele budete hledat víc v Evropě? Někteří výrobci kol takto v posledních letech reagovali.

My fungujeme způsobem, že si kola navrhujeme sami a rámy si pak necháme vyrábět v Asii. Nedává moc smysl, abychom si rámy vyráběli sami, protože z Asie odebíráme kolem 80 procent součástek. Jestli odtud vezete rám a součástky, nebo jen samotné komponenty, to nic neřeší. Navíc takovou znalost, jakou mají třeba výrobci našich hliníkových rámů v Asii, evropští dodavatelé nemají.

Tam, kde je možné podívat se po dodavateli z Evropy, to děláme. Třeba teď se v Portugalsku začaly vyrábět karbonové rámy. Ne vše jsme z Asie přesunuli, ale jsme jedni z prvních, kteří s tou firmou navázali spolupráci. Z pohledu vnímání zákazníků nám ale pomáhá, že kola jsou montována v Česku.

Zákazníci to sice vnímají pozitivně, dává to ale smysl i z ekonomického pohledu?

Dává nám to především velkou flexibilitu. Dovážíme surové rámy, protože v Kopřivnici máme i vlastní lakovnu. Takže můžeme reagovat na aktuální poptávku a požadavky obchodů, třeba jaké barvy kol se prodávají lépe. Pro přístup na trhy v západní Evropě je zase výhodné, že zde kola skladujeme.

V Kopřivnici zaměstnáváte přes 550 lidí. Daří se vám nacházet pracovníky do výroby?

Pracovní síla je problém a situace na trhu práce tady není jednoduchá. Sídlíme v areálu Tatry a ta prožívá vzhledem k aktuální geopolitické situaci ohromný boom. Navíc se rozvíjí i armádní a logistické centrum v Mošnově, což jsou všechno konkurenti na trhu práce.

Máme ale dvě výhody. Jednou z nich je, že vyrábíme finální produkt a zaměstnanci tak mohou výrobek vidět. Tou druhou je fakt, že dosud jedeme na jednosměnný provoz. Třeba v automotive jsou dvě až tři směny, což s sebou nese kompromisy z pohledu work-life balance. Pravděpodobně ale do budoucna budeme muset druhou směnu alespoň částečně zavést.

Loňský fiskální rok, kdy měla Bike Fun rekordní výsledky, skončil v červnu. Jak výrazné ochlazení poptávky od té doby vidíte?

Když se na to podíváme z pohledu kalendářního roku, tak první polovina loňska byla fantastická. I v druhé polovině roku jsme rostli, ale dynamika už byla menší. Nyní je hrozně složité na vaši otázku odpovědět. Jsou velmi protichůdné názory na to, jak se situace bude dál vyvíjet. Teď v lednu a únoru, kdy jsme mimo sezonu, nejsou prodeje vůbec špatné. Přispěl k tomu i fakt, že bylo teplo, což zvýšilo prodeje zejména v západní Evropě, která je naším hlavním trhem. Zatím tedy není důvod být více pesimističtí než loni v listopadu, kdy jsme dělali odhad na letošek. Naopak se objevují optimistické signály, třeba v Belgii na nedávném veletrhu kol bylo přes 40 tisíc návštěvníků, což je nejvíc v historii. I z Nizozemska přichází zprávy, že lidé do obchodů s koly chodí. Uvidíme tedy, jak to bude dál, ale náš cíl je růst i letos.

Zákazníci ze západní Evropy tedy mají o kola zájem dál, jak jsou na tom ale Češi?

Obecně je velký rozdíl mezi západními trhy a Českem v tom, že pro nás jsou kola pořád spíš sportovní náčiní. V západní Evropě je to naopak hlavně dopravní prostředek. V západní Evropě je poptávka silná i díky tomu, že cyklistika je tam podporována, ať už z pohledu dotací na elektrokola, nebo výstavby cyklostezek. Je ale pravda, že rostoucí inflace prostředky lidí na zábavu výrazně omezuje. Řada Čechů se navíc věnuje v zimě lyžování a v létě cyklistice a musí peníze mezi tyto sporty dělit.

Zdražili jste od nového roku kola?

V tom nám paradoxně vyšší skladové zásoby pomohly, protože jsme nebyli nuceni zvyšovat ceny tak moc, jak zdražovali dodavatelé. Teď dochází naopak k tomu, že někteří asijští dodavatelé zlevňují, což se střetává s růstem cen od evropských dodavatelů. My nyní držíme ceny, které jsme měli v loňském roce. Bude to trvat minimálně do června.

Na začátku sezony si tedy za kolo proti loňsku nepřiplatím. Co se s cenou stane v létě?

Záleží na tom, jak se sezona bude vyvíjet. Jak byl během covidu převis poptávky a vyprodalo se úplně všechno a sklady byly prázdné, tak teď se naplnily. V Evropě, zejména v Portugalsku a východní Evropě, navíc v posledních letech vznikly nové fabriky s celkovou kapacitou půl milionu kol ročně, což je ohromné číslo. Tyto firmy budou kola určitě dál chrlit, takže dojde spíše k převisu nabídky. Některé firmy i v západní Evropě teď kola vyprodávají se ztrátou, jen aby získaly nějakou hotovost. To může trvat i v létě.

Opět se tak vracíme k tomu prvnímu „C“, tedy hotovosti. Signály, že se firmy kvůli plným skladům a nedostatku hotovosti dostávají do problémů, už vidíme. Ostatně i v Česku už došlo k bankrotu výrobce kol. Není to ale zatím nic masového.

Zkrachovala například společnost BP Lumen, která v tuzemsku vyráběla kola a elektrokola Levit. Dají se čekat další pády?

Vše záleží na dalším vývoji na trhu. Během covidu se objevily firmy, které najednou z ničeho vyrostly k obratu kolem 10 až 15 milionů eur. Těch je teď na prodej spousta a samy nejsou schopny provoz financovat. Takové podniky problém mít budou, ale netroufnu si říct, jak masové to bude.

Na export míří asi 90 procent vašich kol, většina do zemí v EU. Na jaké trhy se hodlá Bike Fun zaměřit nejvíc v budoucnu?

S novým vlastníkem, společností ConsilTech, jsme v roce 2020 přešli na střednědobou strategii do roku 2030. Její součástí byla i geografická působnost. Domluvili jsme se, že se soustředíme na Evropu, a vytipovali jsme si deset klíčových trhů, kde chceme výrazně zvýšit náš podíl. Tou hlavní bílou oblastí na mapě je pro nás Německo, kde jsou nyní prodeje nízké. Není to ale jen o Německu, hezky se nám rozvíjí třeba i Skandinávie. Například ve Finsku se nám velmi dobře prodávají elektrické fatbiky, tedy terénní kola se širokými plášti. Mají tam na to i skútrem upravené trasy.

S tím souvisí i změna distribuční strategie. Dříve jsme prodávali přes distributory, teď bychom ale chtěli víc prodávat napřímo, což aktuálně děláme jen v Polsku a Rakousku. Tenhle model bychom chtěli rozjet třeba právě i v Německu.

Jak velká má být Bike Fun podle zmíněné strategie z pohledu tržeb či vyrobených kol v roce 2030?

Naše ambice je být „malým velkým“ hráčem, abychom se dostali na radar cyklistické branže. Počet vyrobených kusů chceme do té doby zdvojnásobit, obratově by pak měl být růst více než dvojnásobný. Jde tedy asi o 400 tisíc vyrobených kol, což je více než 1,5 procenta celého evropského trhu.

Stále větší váhu v tomto růstu budou mít elektrokola, kterých jste loni vyrobili asi o pětinu víc než v roce 2020. Uzpůsobujete typy elektrokol jednotlivým trhům?

Ze své předchozí kariérní zkušenosti si myslím, že v 70 procentech funguje všude univerzální řešení. V té zbývající části případů je pak potřeba zohlednit něco lokálního. Stejné je to i v cyklistice. Je dobré si najít model, který vám otevře dveře a pak se k němu přidá nadstandardní nabídka. V Nizozemsku prodáváme především městská elektrokola, ve Finsku byl zase tím „otvírákem“ elektrický fatbike, který si náš produktový manažer prosadil i přes prvotní nesouhlas.

Loni se v souvislosti s Bike Fun mluvilo také o krádeži cyklosoučástek v hodnotě šesti milionů korun. Jak velká to pro vás tehdy byla komplikace?

To byla asi nejlepší PR akce. Neměli jsme to samozřejmě v úmyslu a informaci jsme zveřejnili s tím, že nám to třeba pomůže najít pachatele. Nebyli jsme tehdy jediní, kdo se stal obětí, ale pachatel se nakonec nenašel. Komplikace to však samozřejmě byla. Šlo o drahé součástky na elektrokola. Nakonec jsme ale větší část těch součástek od dodavatele dostali znovu.

Generálním ředitelem Bike Fun jste od loňského dubna, dříve jste ve firmě působil jako marketingový ředitel. V minulosti jste ale pracoval pro Danone či Procter & Gamble, což jsou společnosti z úplně jiného odvětví. Co vás přivedlo ke kolům?

Když jsem se vrátil do Česka, vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Sport byl odjakživa můj největší koníček, v mládí jsem se závodně věnoval volejbalu. Sport mě lákal i z byznysového pohledu. A už dříve jsem sledoval kroky Tomáše Němce. To, jakým způsobem vybudoval globální firmu, se mi strašně líbilo. Takže jsem jeho společnost kontaktoval, jestli by se nějaká pozice nenašla.

Když už jste zmínil globální ambice majitele… Budete se tedy snažit prosadit v budoucnu značky Superior a Rock Machine i celosvětově?

U Bike Fun se zatím na rozdíl od značky lyží Kästle soustřeďujeme na rozvoj v Evropě, ale kdoví, co se stane. Pokud bude nějaká akviziční příležitost třeba v Asii nebo i jinde mimo Evropu, prostor pro zvážení tam je. Nemohu mluvit za pana Němce, nicméně teď je doba, kterou ne všichni ustojí. My musíme v první řadě majiteli dokázat, že jsme životaschopná firma, a druhý krok může být i nějaká akvizice. Ideální akviziční cíl máme vytipovaný, a pokud by se něco objevilo, tak by debata proběhla. Teď se ale díváme primárně na Evropu.

Řadu let jste strávil v zahraničí. V čem je vedení firmy v Česku specifické?

Bike Fun je vlastně první českou firmou, kde působím. Nechtěl bych to nějak zobecňovat, ale rozdíl mezi námi a západní Evropou nebo Severní Amerikou je ve větší iniciativě zaměstnanců. Lidé tam nečekají na příkazy a mají větší snahu prosadit své nápady. Čím víc jdete na východ, je to více hierarchické a čeká se na příkaz shora. Třeba Rusko bylo v tomhle extrémní. V Bike Fun to byl takový střed, ale to bych chtěl ve firmě změnit. Aby lidé sami přicházeli s nápady a víc se do rozhodování zapojil i střední management.