Česko má sice v porovnání s evropskými zeměmi nadprůměrný počet lékařů na počet obyvatel, přesto pro udržení zdravotní péče musí doktoři sloužit nekonečné přesčasy. Nyní jim došla trpělivost a plánují hromadné protesty. Podle odborníků je to jen vrchol problémů, které se rodí roky, a pokud to někdo nezmění, systém se pomalu rozloží.
„Bez zahájení postupných změn, které zaberou minimálně 5–10 let, to nepůjde. Nemocniční síť v současné podobě je dlouhodobě neufinancovatelná, odčerpává prostředky a personální kapacity z ostatních segmentů, kde je potřebujeme pro budoucnost více,“ říká Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA.
Experti sepsali deset největších bolestí českého zdravotnictví a vyzývají, aby se na nápravě začalo pracovat hned. „Neprobíhá ale veřejná diskuse, jaké vlastně zdravotnictví chceme mít a jak jej financovat, protože se politici tohoto tématu bojí. I kdyby se nyní podařilo personálně přesčasovou krizi v nemocnicích ‚zažehnat‘, nebude trvat dlouho a problémy se zcela jistě vyvalí někde jinde,“ říkají experti.
1. Nemocnice na každém rohu
Proč musí mít Česko více než 150 zařízení akutní lůžkové péče, když obdobně velké země si vystačí s méně než polovinou a ty, které prošly reformami, dokonce ještě s menším počtem? Měli bychom určit, které nemocnice musí udržovat připravenost 24/7 přijímat pacienty a které od toho mohou být osvobozeny. Ano, je nepopulární a pracné vysvětlovat voličům, že jezdit do
většího zařízení je pro ně výhodnější a bezpečnější.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článek2. Cesta pacienta
Lůžková zařízení přitom nemají jen zanikat, ale přeměnit se na tzv. komunitní nemocnice, které mohou rozvíjet následnou a dlouhodobou péči, která je v ČR kriticky nedostupná. Pacienti tak nemohou být včas propouštěni z akutní lůžkové péče, která je nejdražší a personálně nejnáročnější. Nemocnicím a nám všem by zásadně ulehčilo i významné zvýšení dostupnosti domácí zdravotní a sociální péče.
3. Doktor levnější než sekretářka
Vedle nadměrných kapacit akutních lůžek k potřebě lékařů přispívá špatná organizace práce a neschopnost či neochota managementu delegovat značnou část činností na personál nižší kvalifikace nebo je rovnou automatizovat a digitalizovat.
4. Atestační nevolnictví
Donucovacím prostředkem k velkému objemu přesčasů je kombinace finanční výhodnosti sloužit a nemožnosti utéct bez ztráty šance na atestaci. Ohodnocení lékařů by se tak mělo více přesunout ze služeb do základních tarifů a předatestační vzdělávání by mělo být pružnější s větší možností variability a osobní volby.
Velký průzkum o zdraví: Evropany stále straší rakovina, na preventivní prohlídky ale nechodí
5. Platíme si postele, ne potřebné služby
Financování nemocnic je stále spíše paušální než výkonové. Přirozený vývoj by vedl k tomu, že méně vytížené nemocnice by se postupně slučovaly, omezovaly počty akutních lůžek a přeměnily by se na jiné typy lůžkových kapacit. Vedle udržování nepřetržitých služeb ve všech nemocnicích tomu může bránit i způsob, jakým jsou nemocnice placeny. Zafixovali jsme si tak jejich počet i strukturu a obsloužit je personálem se stává nemožné.
6. Dveře nemocnic dokořán
Když máte o víkendu nějaký zdravotní problém, nic vás nenutí s tím počkat na pondělí, i když se rozhodně nejedná o život ohrožující stav. České zdravotnictví nemá žádné regulace přístupu k nemocničním a dalším specializovaným službám (tzv. gate-keeping). Paradoxně to není ani v zájmu řady nemocnic, protože ty naopak potřebují své nadměrné kapacity co nejvíce naplnit a
obhájit tak smysl existence.
7. Vše zadarmo
Jediným regulačním poplatkem, který přetrval, je platba za návštěvu pohotovosti, ale v původní nevalorizované částce 90 Kč. To nikoho od zneužití neodradí. Chybí nám další platby, jako např. za hotelové služby při pobytu na lůžku, za neoprávněné volání záchranné služby apod. Pojďme si už konečně přiznat, že zdravotnictví není zadarmo, a jen z veřejných rozpočtů jej prostě neufinancujeme.
8. Chřadnutí primární péče
Je ve finančním zájmu českého zdravotnictví, aby se co nejvíce zdravotních problémů řešilo u praktických lékařů. Smutnou realitou je, že s jejich odchody do důchodu se síť praktiků a pediatrů rozpadá, a zároveň je jejich péče nesmyslně omezována třeba nemožností předepisovat některé léky. Zdravotní pojišťovny tomu nejsou schopny či ochotny čelit. Pacienti tak končí rovnou u specialistů nebo v nemocnicích, což je samozřejmě mnohem nákladnější.
9. Kde všichni ti lékaři jsou?
Někteří odchází do zahraničí a většina se pokouší zůstat ve velkých městech, kde máme (logicky) nejen větší nemocnice, ale i (už ne tak logicky) mnohem více ambulantních specialistů. Výsledkem je nepříznivý poměr počtu praktiků a ambulantních specialistů a nerovnoměrné rozložení v regionech.
10. Seriál sanitka jede
A třešničkou na dortu je fakt, že rychlá záchranná služba je finančně motivována z logiky úhradového mechanismu vyjíždět co nejčastěji, byť by se jednalo o banální případy. A kam pacienty vozí? Samozřejmě na akutní příjmy nemocnic.
Autoři:
Tomáš Doležal, Institut pro zdravotní ekonomiku iHETA
Vojtěch Mucha, Mladí praktici
Andrea Daňková
Ivo Hlaváč, Hospodářská komora ČR
Pavel Hroboň, Advance Healthcare Management Institute
David Kolář, AIFP
Pavel Vepřek, Občan z.s.
