Míra nervozity evropských politiků z toho, co udělá Donald Trump, pokud bude na podzim podruhé zvolen prezidentem USA, by se dala odhadnout z jedné věci, která tu nebyla desítky let: němečtí politici začali – opatrně – diskutovat o tom, zda a jak si má Evropa vytvořit vlastní jaderný deštník, pokud se do budoucna nebude možné spolehnout na ten americký. Pro německou i evropskou politiku je to neuvěřitelný mentální skok.
Odstartoval to minulý týden článkem v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung ministr financí Christian Lindner ze strany svobodných, který reagoval na slova Donalda Trumpa z předvolební kampaně o tom, že nechá Rusko si v Evropě dělat, co bude Putin chtít. Naznačil, že by Evropané měli diskutovat o tom, zda Francie a Velká Británie nejsou případně ochotny svůj jaderný arzenál rozšířit a pokrýt jím i zbytek Evropy.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNa Lindnera reagovali další opoziční i vládní němečtí politici, ale nikoli hystericky. S věcnými argumenty vedli veřejnou debatu, zda je možné třeba čekat od Francie, že takový jaderný deštník Evropské unii poskytne, nebo zda je někdo vůbec schopen vysvětlit, co by vytvoření takového deštníku znamenalo.
A nikdo se tomu ani moc nediví. Jaderný deštník je jednou z klíčových vlastností Severoatlantické aliance, je to poslední a nejsilnější pojistka proti útočníkovi. I když jaderné zbraně mají Francie i Velká Británie, spojenci jsou závislí na těch amerických. Některé země, jako je Německo, mají na svém území jaderné zbraně uskladněné a jsou připravené je použít se svými letadly. Zatím je ale nemá nikdo z „nových“ členů aliance, tedy země, jako je Polsko nebo Česko, které do aliance vstoupily před dvaceti lety. Hlavně Varšava by nepochybně rozmístění amerických jaderných zbraní na svém území uvítala.
Jaderná zbraň je totiž nejsilnější prvek odstrašení vůči potenciálnímu útočníkovi. Základem odstrašení ale není jen samotné vlastnictví nebo konkrétní počet jaderných hlavic, ale politická vůle je použít či s nimi pracovat v rámci eskalačního žebříku – což jsou kroky, které předcházejí jejich případnému použití. Samy o sobě mohou případného útočníka odradit.
Nový svět atomových bomb: jak lidstvo vstupuje do další éry jaderných zbraní
Francie a Británie mají dohromady asi 500 hlavic. Spojené státy jich mají zhruba pět tisíc, Rusko téměř šest tisíc. Ne všechny jsou připraveny k okamžitému použití. Některé jsou strategické (tedy silné a mohou dorazit prakticky kamkoli a kdykoli), jiné taktické, tedy s omezenějším dosahem i rozsahem. Většina je uložena ve skladech „v záloze“.
Jejich příprava je právě součástí onoho eskalačního žebříku, se kterým si tak rád hraje ruský prezident Vladimir Putin. Zejména v prvním roce invaze proti Ukrajině hrozil použitím těchto zbraní a uváděl ruská jaderná vojska do různého stupně bojové pohotovosti, aby dostatečně vyděsil některé evropské politiky.
Zatímco Francie má svoje jaderné zbraně plně nezávislé, britský jaderný arzenál je do velké míry závislý na americké technologii. Britové i Francouzi mohou o použití těchto zbraní rozhodnout naprosto samostatně. Francie ale není členem Skupiny pro jaderné plánování NATO, což je základní orgán aliance, který přípravu a pravidla pro případné použití jaderných zbraní řeší.
Jinými slovy, Evropané by se v nejkrajnějším a zatím velmi teoretickém případě, kdyby se USA vzdaly závazku společné jaderné obrany aliance, museli domluvit mezi sebou na komplikované otázce, která zahrnuje ty nejniternější otázky spojené se suverenitou jednotlivých států i jejich přežitím.
Tak daleko zatím debata nedošla, ale už jsou expertní studie či návrhy, jak by se něco takového dalo udělat: aby Francie například byla ochotná rozmístit část svých jaderných zbraní v Německu či někde jinde a za to jí sousedé a spojenci dodali leteckou podporu v případě konfliktu.
Evropané jsou ale v tuto chvíli na začátku debat o své jaderné doktríně. Možná nebude vůbec potřeba a NATO tuto zatáčku k Trumpovi zvládne bez škrábance. Ale třeba to bude za pár let velmi ožehavá otázka související se zajištěním základní bezpečnosti Evropy – a je nutné ji mít probranou bez jakýchkoliv tabu.
