Kormidlo Evropy se pootočilo mírně doprava. Strany v Evropském parlamentu, které se nacházejí nalevo od středopravé strany středu, právě proběhnuvšími volbami ztratily. Strany napravo posilovaly.

Není to žádná katastrofa, že se těžiště posune jednou doleva a podruhé doprava. Levice i pravice jsou nebezpečné až ve svých extrémech, mírné výkyvy nevadí, a jsou dokonce kýžené. Málo věcí v dějinách se posouvá lineárně, drtivá většina dějů – jak v přírodě, tak i našem umělém světě – se odehrává cyklicky. Jaro, léto, podzim, zima, zrození a smrt, období dobrá střídají období zlá. Jedna vláda střídá druhou, málokdy se stává, že stejní ministři přežijí volby, málokdy se stává, že je jedna vládní strana či koalice zvolena v dalších volbách podruhé. Ani v USA není zvykem, aby jedna strana vládla několikrát po sobě. A není to nutně ani tím, že vládla špatně. Lidé chtějí něco jiného, nové tváře a nové sliby.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Něco by k tomu jistě řekl i Hegel, kdyby žil. Světový Duch, Weltgeist vede nikoli rovně, ale skrze teze a antiteze. Tápá. Jako slepý had, který se vine velkými oblouky doleva a doprava, aby mohl rovně. Chybou by bylo se v jednom oblouku zaseknout. Nebo dramaticky změnit směr do extrému. To se ale zatím nestalo. Evropa dostala zprávu, ať pokračuje dál, ale ať trochu ubere zleva.

Snad největším tématem výsledků voleb se stal nárůst extremistických, národnostních stran. V Evropském parlamentu sedí desítky poslanců, kteří jsou programově proti EU. To je podobné, jako kdyby část kongresmanů v USA byla celkově proti myšlence spojených států a chtěla je rozložit a vrátit se ke konfederaci. Taková věc je ojedinělá. Takto vysoká úroveň sebekritiky ve státních organizacích je vzácná. Evropská unie je jedinečná též tím, že je unikátním uskupením, které má velikou část nepřátel uvnitř sebe sama. Ale my to tak chceme. Existují totiž útvary, a v průběhu dějin jich byla drtivá většina, které žádnou kritiku – ani opozici – pořádně nikdy neměly. A už vůbec ne systematicky či legitimně. Představte si to, jak (ne)vypadá opozice v dnešním Rusku. Tam není opozice ani papírová a všichni táhnou za jeden, Putinův provaz. Jacíkoli významní představitelé skutečné opozice, která by pro vládnoucí juntu představovala hrozbu, jsou vězněni a vražděni. Pokud chcete ještě dál, představte si stav opozice v Číně.

Nebo si vezměte, kolik formální a systematické opozice existovalo v jakémkoli evropském státě či institucích až donedávna, do počátku moderní doby před zhruba dvěma stoletími. Když se odhalila jakákoli opozice, byla ihned (často fyzicky) potlačena. To, že si opečováváme, hýčkáme, financujeme a systematicky a dlouhodobě udržujeme opozici, je z pohledu dějin jedinečné. A není to jen kritika konstruktivní či rozumná, kterou občas nějaký osvícený král či císař vyslechne, ale kritika bytostná a ničivá. Kritika, která jde proti samotné existenci samotného uskupení.

A když se náhodou u nás jednou za čas objeví někdo, kdo vládne dobře, dbáme až nábožensky na to, aby jeho moc byla omezena. Samotným omezením moci při výkonu funkce i časově. Nechceme, aby nás někdo, ať se zdá být sebelepší, táhl doživotně. A ani to ne. My nechceme mít vůdce Evropy. Záležitosti Evropské unie jsou tak složité a komplikované zejména z tohoto důvodu, aby všude byly pojistky příliš silné moci, příliš silného vedení, příliš jednoznačného směřování. Nemáme ani nechceme mít jedno „evropské telefonní číslo“, kterému by mohl americký prezident zavolat, když chce mluvit s Evropou. Nemáme a nechceme mít jednoho člověka, který by mluvil za nás za všechny jako v USA. Ani žádného člověka, který by představoval, či dokonce zosobňoval jakéhosi ducha Evropy. Na to jsme příliš komplikovaní a příliš plní svého vlastního ducha, své svobody.

Jinými slovy, každý ví, kdo je šéfem Ruska, komu patří Rusko, kdo v Rusku – jako jediný – svobodně rozhoduje. A ostatní jen plní jeho příkazy, jako software. Ale kdo šéfuje Evropské unii, kdo je šéfem Evropy? Nikdo. Protože to tak chceme. Nechceme, aby vládnutí v Evropě bylo bez zátěží a komplikací. Naopak vládneme si tu s maximálním možným počtem všech možných i nemožných komplikací a zátěží, jaké jen mohou existovat.

Představa silné, jednoznačné a jednotné Evropy je něco, co v Evropě zkrátka nikdy nebude. A to je jednoznačně naše největší a nejjednotnější síla.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam