Proč je první milion nejtěžší a pak už se peníze hromadí samy. Odpověď je matematická

Nejdříve je ale potřeba se na záležitost podívat matematicky. Pokud by si člověk odkládal 5000 korun měsíčně a měl roční výnos sedm procent, bude mu získání jednoho milionu trvat více než 11 let. Druhý milion ale zvládne už jen za šest let, třetí za 4,5 roku a rozmnožit své bohatství z osmi na devět milionů už je otázka zhruba roku a půl. Zmíněné údaje jsou přitom odpovědí na otázku, proč základní pravidlo investování zní: začít co nejdříve.

Je zkrátka potřeba dosáhnout bodu zlomu, kdy začnou úroky překonávat vkládanou částku, neboť jsou to právě získané výnosy, které v dlouhém horizontu tvoří větší část portfolia. U popsaného případu k tomuto překlopení dojde až po 10 letech. Teprve tehdy dokáže portfolio generovat měsíčně vyšší výnos, než činí vložená částka. Po 30 letech pak budou samotné vklady na celkovém jmění tvořit 1,8 milionu korun, úroky 4,05 milionu.

Nejobtížnější na celém procesu bohatnutí tak je vytvořit si co nejrychleji dostatečný kapitál, se kterým pak už dokážou divy finanční trhy. Jenže jak se k milionu dostat? Ekonom by řekl, že je nejdříve nutné snížit své časové preference, tedy dělat přesný opak toho, než k čemu lidi pobízejí sociální sítě a obecně dnešní marketing. Je potřeba pokusit se osvojit a přijmout za svůj neintuitivní svět složeného úročení, tedy exponenciálního růstu.

Asi jako nejčastější příklad pro ilustraci se uvádí zvyklost koupit si jednou za týden kávu ve Starbucks, která dnes stojí kolem 130 korun. Investor ve zmíněném příkladu se na danou kávu třeba dívá jako na 163 tisíc korun, které za 15 let mít nebude (ve třicetiletém horizontu by šlo o 612 tisíc korun). Kdyby místo koupě relativně drahého nápoje peníze investoval, získal by právě tuto částku. Pokud je někdo zvyklý dávat si takovou kávu každý pracovní den, znamená to nemít v budoucnu 813 tisíc korun (v horizontu 30 let přes tři miliony). 

Ve Spojených státech je jedním z nejsledovanějších finančních guruů Sam Dogen, jenž je známý pod přezdívkou „Finanční samuraj“. V jednom svém příspěvku popisuje obšírně cestu k bohatství a nabízí právě poznatky ze svého života. Shrnout je lze tak, že by měl být člověk na začátku aktivní, až agresivní, tedy učit se, pracovat, přivydělávat si a minimalizovat zbytečné výdaje, tedy vždy si položit otázku, jestli je opravdu nutné dát si drahou kávu.

V českém prostředí to znamená naplno využít neplaceného vysokého školství, nalezení si oboru, při kterém je možné ideálně také pracovat a nabízí perspektivní uplatnění. Přivydělávat si třeba zapojením do gig ekonomiky, jako je rozvážení jídla. Přebytečné peníze by přitom měl mladý člověk agresivně investovat, což znamená primárně je posílat do akciových trhů. Mezi investice patří také ty do získání kvalitních informací, které ušetří práci, peníze a usnadní cestu, typickým příkladem může být předplatné Hospodářských novin.

Je dobré využít na maximum státní podporu investování, vést si řádnou evidenci domácího rozpočtu třeba s využitím i volně dostupných aplikací. Vzdělávací kurz si lze zase nechat proplatit z evropských fondů. Železnou rezervu je dobré přesunout na nejlépe úročené spořicí účty. Nezapomenout refinancovat drahou hypotéku, dokud to jde levněji, a obecně se naučit pracovat s dluhem. A v neposlední řadě se blíží období, kdy stojí za to investovat chvilku času do vyjednávání o nižších cenách energií. Ušetřit lze tisíce.

Analýza

Kdy si koupit byt? Pokud se vyplní předpověď centrální banky, je příhodný čas poměrně jasný

17. 7. 2024 ▪ 5 min. čtení

Jak se bude bohatství postupně hromadit, je důležité nepropadnout zrádné tendenci, kdy lidé s rostoucími příjmy také proporčně zvyšují své výdaje. Podle finančního samuraje zkrátka není důvod, proč si koupit nové drahé auto nebo mobilní telefon. Typickým znakem skutečně bohatých lidí totiž je, že to na nich nejde na první pohled vůbec poznat. Zdravé bohatství má sebeuspokojovat, nikoliv být dáváno na odiv ostatním lidem.

Osvojit si danou mentalitu není snadné, a také proto značná část lidí končí ve skupině, které se ve Spojených státech přezdívá HENRY, tedy jde o lidi, kteří vydělávají hodně, ale nedaří se jim stát se skutečně bohatými – za bohaté Češi považují lidi, kteří mají alespoň 10 milionů korun a více. Tato hranice se ale posouvá, neboť je rozdíl mít milion dnes a třeba v roce 1993, tehdy by dnešní milion odpovídal 295 tisícům korun. Také lze ekvivalentně říct, že kdo měl milion v roce 1993, bylo to jako mít dnes na účtu 3,4 milionu korun.

Pokud si chcete udělat ve financích pořádek, navštivte naši investiční konferenci, kde se dozvíte, jak se připravit na penzi, kdy si vzít hypotéku, jak investovat dětem nebo podle čeho vybírat dluhopisy. Můžete odebírat také newsletter Peníze HN.