Povolební vyjednávání o koalicích ve velkých městech se nese v tradičním duchu odstavování politických soupeřů prostřednictvím vylučování od jednacího stolu. V centru je otázka, zda pustit k moci ANO, nebo ho šikovně vyšachovat. Babišovo hnutí naopak dělá maximum, aby nemuselo vládnout se stranami, které mu nejsou vhod. V některých městech mu nevyhovují ani spojenci z vládní koalice.
Většina vyjednavačů skrývá, že motivací je politický zásah soupeře, a zaklíná se programem. Hledá se "největší programový průnik" a podobné virtuální veličiny, jen tu a tam se objeví pochopitelnější důvod osobní: Onderka musí od válu (škodil městu), jinak ČSSD v Brně nemá šanci; s ODS budeme jednat, ale jedině bez Kubery (v případě Teplic).
V Liberci ANO odmítlo jít do koalice s vítězem voleb, Změnou pro Liberec, a snaží se postavit vlastní vládu bez ní. Důvodem není program, koneckonců i ANO jde přece o změnu, nýbrž antipatie vůči šéfovi Změny Janu Korytářovi, který se prý před volbami nechoval férově. A také touha mít svého primátora. Stejně reagovala i TOP 09 a další strany. O program ani vyplnění vůle voličů tak úplně nejde.
Jsou to právě strategické a osobní strkanice, jež jsou tradiční výplní politického prostoru. Není to nějaký náhodný doprovod politiky, které jde o program, nýbrž projev toho, že před programem je a bude vždy stěžejní zájem o moc. Právě to je ale projev politiky, který "nepolitická" hnutí typu ANO kritizují.
I ANO tedy už naplno dělá tradiční politiku, špiní si ruce a tak trochu fauluje. Těžko přijmout, že jenom v zájmu zdravého politického čištění měst.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
