Dluhový osud aerolinek

Aerolinie ČSA kdysi nesly označení "rodinné stříbro". Někdy v roce 2005 prý měla jejich prodejní hodnota dosáhnout 12 miliard korun, na jaře 2009 tehdejší krizový ředitel Radomír Lašák hovořil o ceně osmi miliard, aby na podzim jedna z úřednických vlád projednávala prodej konsorciu Travel Service / Unimex. Konsorcium tehdy nabízelo miliardu; další miliardy by ale musel do už tehdy ztrátové firmy nasypat stát.

Nakonec minoritní podíl aerolinek prodávala až vláda Petra Nečase v roce 2013, a to za pouhých 67,5 milionu korun společnosti Korean Air. A byla ráda - jiný zájemce se totiž nenašel a od Korejců si všichni slibovali "silného strategického partnera, který udělá z pražského letiště dopravní uzel pro Asii". Očekávání se tak úplně nenaplnila, ČSA jsou i nadále firmou, jež nutně potřebuje restrukturalizaci, nový kapitál a také rozvojovou vizi.

Souhlas Evropské komise se vstupem Travel Servicu, který díky opci s korejským spolumajitelem získal 34 procent ČSA, je faktickou tečkou za historií národního přepravce, nikoliv ve smyslu národa, ale státního vlivu. Travel Service je "normální" firma, která se dokázala prosadit v leteckém byznyse, a nelze od ní očekávat, že bude dlouhodobě financovat ztrátové lety či předražené nákupy čehokoliv. Jestliže v roce 2009, po neúspěchu při první privatizaci ČSA, majitel Travel Servicu Jiří Šimáně prohlásil, "že ví, co by se s ČSA mělo udělat, kam, s jakými stroji a s kým létat", pak o pět let později k tomu má dokonalou příležitost. Jen to zdržení přišlo stát na pár miliard korun navíc.