Oskaru Erošovi je padesát a vrátil se do Teplic, odkud před 18 lety uprchl před diskriminací.
Tehdy čekal se svou rodinou zdánlivě naivně a skoro bez šance na lepší život kdekoliv na západ od České republiky.
Dnes je z něho francouzský občan. A do Francie nebo do Španělska chce znovu odjet.
Pokud to dobře počítám − a obávám se, že ano −, neviděli jsme se skoro osmnáct let. A také tenkrát, v listopadu 1997, jsme spolu dohromady nestrávili víc než jeden a půl dne na poněkud bizarním místě před veřejnými toaletami terminálu trajektu v severní Francii.
Teď s Oskarem Erošem sedíme u stolu kavárny na hlavním náměstí v Teplicích, místě, kde před osmnácti lety tenhle příběh začal. Pochopitelně ty roky přinesly pár snadno zaznamenatelných rozdílů.
Původní reportáž z listopadu 1997: Jak se žije v Calais
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení