Jak oslovit mladé? Neposílejte maily, použijte raději YouTube

Současná generace osmnáctiletých, která se chystá v brzké době vstoupit na pracovní trh, je sebevědomá a má pocit, že dosáhnout úspěchu je díky technologiím snadné. "Pokud firmy chtějí oslovit tyto mladé lidi, nestačí vylepit plakáty nebo posílat e-maily, které nikdo nečte. Měly by využít kanály, které oni sledují, například YouTube," říká expert na marketingovou komunikaci Tomáš Poucha.

HN: Jaká je současná generace Z, tedy 18 let a mladší, co je pro ni typické?

Jde o lidi, kteří nejenže vyrůstají ruku v ruce s technologiemi, oni se s nimi narodili a opravdu si bez nich neumí život představit. Nejsou to divná individua s krvavýma očima závislá na střílečkách, jsou to lidé, kteří prostě technologie ve svém životě berou jako jeho naprosto nedílnou součást, vyžadují je a potřebují. Vede to i k tomu, že se občas chovají i překvapivě.

Moderní technologie ohromně zjednodušují a zrychlují přístup k informacím, zkracují vzdálenosti, zjednodušují celý svět. Tak se není čemu divit, že se generaci Z zdá spousta věcí nesmírně snadná. Prosadit se dnes dá tím, že někdo bude divný nebo jiný vytvoří zvláštní projekt na YouTube; a navíc si tím může přijít i na velké peníze. Jsou spojeni se svými hvězdami, mají k nim, k jejich příběhům, mnohem blíže, a tak jim může připadat, že na tom nic není. Úspěch potom vypadá hrozně dosažitelně. Nejsou jako jejich rodiče, jejichž hrdina byl tak maximálně Sandokan, kterého mohli sledovat občas v televizi. To všechno samozřejmě velice silně ovlivní i jejich přístup k práci, očekávání i nástroje, které pro práci budou chtít.

HN: Generace Z chce hlavně zaměstnavatele, kteří pomohou jejímu osobnímu rozvoji. Jak má firma dát najevo, že právě toto nabízí?

Firmy dost často nabízí prázdné proklamace o tom, že se o zaměstnance starají nebo je vzdělávají. To je sice hezké, ale reálná přidaná hodnota jim z toho nepadá. Nedávno jsem seděl se zástupci velké mezinárodní společnosti, kde řeší změnový program. Vší silou a všemi nástroji komunikují, aby se zaměstnanci lepšili v řadě měkkých dovedností, aby dodržovali pravidla. A oni jim ti zaměstnanci ty jejich plakáty a desítky e-mailů nečtou. Když jsem se ptal, co z toho zaměstnanci mají, co jim to přinese a jestli jim komunikace sdělila aspoň něco, dívali se na mě zaskočeně. Pojďme komunikaci opravdu postavit na tom, co by mohli příjemci ocenit, co jim pomůže, co bude k něčemu, na konkrétních informacích, které zaměstnanci zužitkují. Obzvlášť pokud mají hodně práce.

HN: Generace Z komunikuje hlavně přes sociální sítě, ale už je přehlcená reklamou na nich a spíše se zajímá o firmy, které na sítích tolik vidět nejsou. Jak toho mohou firmy využít, jak dát o sobě vědět jinak a přes jaký kanál tuto generaci oslovit?

Asi se budou muset kousnout a komunikovat s ní kanály, které ji zajímají. Nedá se nic dělat.

HN: A to je například co? Co má firma udělat a jak se propagovat, aby zaujala současnou generaci Z?

Generace Z hodně věří například youtuberům, je to celkem velký fenomén. Každopádně si nemyslím, že bude stačit, aby si manažeři z vedení začali otevírat blogy na YouTube. Přichází další, pro mnohé těžko pochopitelná generace, která si věří, hodně informací si najde, ráda se dívá na obrázky místo dlouhých textů. Jsou to lidé, kteří chtějí být ve spojení s jinými, místo aby psali historické romány v koutku jako Jirásek. Možná firmy mohou zkusit trochu manipulovat s tím, že tahle generace věří, že všichni můžou být zakladateli Facebooku, takoví Zuckerbergové. Že právě v této firmě, která jim nabízí místo, budou dělat věci, které je k tak úspěšné kariéře posunou.