Kdo není smart, jako by nebyl

Brněnský primátor Petr Vokřál potřeboval resuscitovat v moravské metropoli staronovou koalici a podpořit její stabilitu dalšími novými hlasy v zastupitelstvu. Tak Jaroslav Kacer z TOP 09 dostal náměstkování a k tomu agendu smart city, tedy něco, o čemž jistě většina Brňanů nikdy neslyšela. Ale druhý pohled už není tak příkrý. Celoevropský příklon ke strategiím chytrého města (z neznámých důvodů se v Česku držíme anglického výrazu) má v sobě poměrně jasnou logiku. Už není možné kandidovat do čela měst s jednoduchým heslem, že od teď bude vše jiné a lépe spravované. Města západní a nyní už i střední Evropy docela dobře fungují a politici v každých komunálních volbách v podstatě kandidují s programem "Volte mě, budu dělat to samé, co můj předchůdce". To samozřejmě nestačí. Proto je správným krokem soutěž politiků v otevírání města novým technologiím, zvyšování podílu občanů na rozhodování o osudu města či plánování udržitelného rozvoje metropole na desítky let dopředu. Když má volič pocit, že se radní s ním chce o město podělit, má politik z půlky vyhráno. A my také. Pokud se k tomuto trendu nyní přiklonilo i Brno, je dobře mu v tom jenom pogratulovat.

Koncept chytrých měst v sobě pojí několik revolucí najednou. Především tu informační, kdy digitální komunikací se snaží projasnit vše od hlasování rady města po debatu občanů o nové hokejové hale. Pak ekologickou, kdy města ve spolupráci s občany a firmami přemýšlí, jak zlepšit nevyhovující životní prostředí. A pak participační, kdy digitální komunikace umožňuje mnohem širší zapojení veřejnosti do utváření města.