Na stole v kanceláři světoznámého chemika Zdeňka Havlase leží svazek vědeckých článků vytištěných na zažloutlém papíře. "Psal jsem je ještě na mém prvním osobním počítači," vzpomíná. Teoretickou studii o chemických reakcích uvozuje také jméno bývalého šéfa Akademie věd Rudolfa Zahradníka. A dvojici špičkových expertů doplňuje poměrně nezvyklá autorka − dnešní německá kancléřka Angela Merkelová.
V dejvickém Ústavu organické chemie a biochemie AV dokončovala Merkelová na začátku 80. let svůj doktorát. Její skupinu tehdy vedl právě kvantový chemik Havlas, který později, po sametové revoluci, stál v čele celého ústavu. S Merkelovou je podepsaný pod několika společnými vědeckými publikacemi. A stejně jako například její další mentor, Rudolf Zahradník, se s ní díky její pražské stáži spřátelil.
Oba nyní doufají, že se jim s Merkelovou během dnešní státní návštěvy Prahy podaří alespoň na chvíli setkat. "Slíbil jsem jí, že jí ty originální rukopisy ukážu. Jednou bych je chtěl uložit do archivu ústavu, tak bych si přál, aby je oba autoři podepsali," nastiňuje Zdeněk Havlas plány na dnešek.
Čeští přátelé Angely
◼ V roce 1982 se vědkyně Angela Merkelová nechala vyfotit před pražským Chrámem sv. Víta se svými kolegy a přáteli.
◼ Na unikátní fotografii jsou japonský vědec Kazyuki Tatsumi, Rudolf Zahradník, jeho žena Milena, Angela Merkelová, manželka chemika Františka Turečka Olga a Zdeněk Havlas.
◼ Merkelová strávila v pražském Ústavu organické chemie a biochemie na začátku 80. let půl roku a několikrát tam ještě přijížděla dokončovat svou práci.
Jeho bývalá svěřenkyně si prý také přála navštívit místo, kde dříve bádala. Za poslední roky prošel dejvický ústav velkými rekonstrukcemi, na které si vydělal příjmy z licenčních poplatků, především za patenty profesora Antonína Holého. Rozrostl se mimo jiné o oblou prosklenou budovu přezdívanou Květák, vybavenou supermoderními přístroji. "Avšak proto, že se jedno z křídel ústavu stále staví, Angele návštěvu z bezpečnostních důvodů nedovolili. Hodně mě to mrzí," říká chemik.
Organizátoři podle něj zamítli i možnost, aby si kancléřka ústav prohlédla alespoň z osmého patra nedaleké budovy. "Je to prý nebezpečné, protože by byla nahoře dobrým objektem pro snipery. Osobně mi to připadá přehnané. Ale nejsem odborník a asi je k takovým přísným opatřením důvod," posteskl si Zdeněk Havlas.
A připomněl, že před pár lety Merkelová do Prahy přijela navštívit svou "starou partu" z ústavu inkognito. Tehdy profesor Rudolf Zahradník slavil osmdesáté narozeniny.
Merkelová k němu má blízko, na pražskou stáž ji přijímal. Přes svého nynějšího manžela, kvantového chemika Joachima Sauera, oslovila Zahradníka proto, že český ústav měl moderní počítač IBM. Obrovský stroj nikde v tehdejší NDR nebyl a Merkelová na něm potřebovala dokončit doktorát.
"Když přijela do Prahy, vezl jsem ji na ubytování na Mazanku. Hned jsem zjistil, že má dobré vybavení na tehdejší způsob práce s počítači − velkou kabelu na děrné štítky, pásky nebo výpisy," popisuje Havlas. Stejně jako Zahradník na Merkelovou vzpomíná jako na pracovitou, pečlivou a talentovanou vědkyni. "Práce s ní byla radostná, to ani nebylo školení, spíš spolupráce," říká.
Když pak Merkelovou v roce 1991 jmenovali spolkovou ministryní pro ženy a mládež ve vládě Helmuta Kohla, její bývalí kolegové z pražského ústavu byli překvapeni. "Nikdy nemluvila o tom, že by měla tendence věnovat se politice. Věděl jsem jen, že je v Berlíně členkou mládežnické organizace, ale v té době mi to připadalo běžné," popisuje chemik. Třebaže z postoje Merkelové k uprchlíkům je v rozpacích, jako politička má podle něj stejné kvality, jaké u ní pozoroval, když se věnovala vědě.
Souvislostem návštěvy kancléřky Merkelové v Praze se podrobně věnuje čtvrteční vydání HN.
