Nástup stovek francouzských policistů k vyklizení slumového městečka na dohled od tunelů vedoucích pod kanál La Manche byl neodvratný. Situace řádově šesti až osmi tisíc uprchlíků, kteří doufají, že se jejich sny splní ve Spojeném království, se stala neudržitelnou. Vládní plán rozmístit migranty do několika stovek středisek ve městech po celé zemi proto vypadá racionálně. Tato představa se však nutně střetne s realitou společnosti žijící po řadu měsíců ve výjimečném stavu po sérii teroristických atentátů. Čas řešit vleklý problém se krátí každým dnem, se kterým se blíží jarní prezidentské a parlamentní volby, kde ve svůj velký úspěch doufá vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová. Ta svou politiku sice zbavila nejodpudivějších rasistických a antisemitských výstřelků svého otce, ale ostře odmítá dnešní přistěhovalce i ty, kteří ve Francii žijí po několik generací.

Džungle v Calais se stala symptomem chorob francouzské společnosti. Společnosti, které přerostl přes hlavu imigrační problém, protože desetiletí ponechávala "obtížná" předměstí fakticky svému osudu. Společnosti frustrované vysokou nezaměstnaností, za kterou nemůže menší produktivita − Francie se svým výkonem stále řadí mezi nejbohatší země světa −, ale sešněrovaný pracovní trh, kde zákony chrání zaměstnané natolik, že firmy nechtějí přijímat lidi na stálý úvazek. Společnosti, jejíž bezpečnostní složky jsou přetíženy takřka trvalou mobilizací po teroristických útocích.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se