Podzimní start jarních voleb ve Francii

Ve Francii se dlouho věřilo, že i když se vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová příští rok v dubnu dostane do druhého kola prezidentských voleb, bude tam poražena stejně jako její otec na jaře 2002. Nyní už i její odpůrci připouštějí, že to není zcela jisté přinejmenším ze dvou důvodů: odpor proti zavedeným stranám roste a průzkumům veřejného mínění se po zkušenosti s brexitem a s Donaldem Trumpem příliš nevěří. Proto tolik záleží na tom, jak se osvědčí zcela nový prvek ve francouzské politice, primárky pořádané podle amerického vzoru, které si levice již jednou vyzkoušela, ale stoupenci pravice je zažijí úplně poprvé ve dvou kolech tuto a příští neděli.

Tyto primárky jsou důležitější, protože vládní socialisty rozdírají vnitřní rivality a na veřejnosti je oslabuje rekordní, v evropských poměrech neuvěřitelně nízká popularita prezidenta Francoise Hollanda, která se počítá v pouhých jednotkách procent. Málokdo proto věří, že by z vládního tábora vzešel kandidát s šancí uspět v souboji s Marine Le Penovou. Proto tolik záleží na tom, kdo vzejde jako vítěz z primárek na pravici, v nichž může hlasovat každý, kdo se registruje, zaplatí dvě eura a podepíše prohlášení, že podporuje hodnoty pravice a změnu. Výsledek může zásadně ovlivnit výsledek jarních prezidentských voleb hlavně v případě, že by se v primárkách prosadil bývalý prezident Nicolas Sarkozy. Ten sice v minulých měsících veřejně podpořil Hillary Clintonovou, ale nyní si recepty na úspěch vypůjčuje od Donalda Trumpa a v protiimigrantské rétorice mnohdy zachází dál, než kam si troufne Marine Le Penová. Ta však Sarkozyho přesto považuje takřka za ideálního finálového soupeře, protože prezidentem už byl, a když se o funkci před pěti lety ucházel znova, voliči ho jasně odmítli.