Strojírenství je tam, kde bylo IT před 15 lety

Aniž si to firmy uvědomují, vkrádá se Průmysl 4.0 postupně do české výroby. Jen to nebude průmyslová revoluce, ale nenápadná evoluce. Za deset let bude internet věcí v průmyslu naprostou samozřejmostí. Stejnou, jako je dnes internet a jeho cloudové nástroje.

Před 15 lety se software prodával formou licencí na cédéčkách. Spousta firem pak také vlastnila obrovské servery, a to bez ohledu na to, zda pro ně měla využití. Bez nich to tehdy nešlo. Dnes si firemní IT segment neumíme představit bez softwaru poskytovaného jako službu, kdy za měsíční poplatek získá zákazník přístup do aplikace přes webové rozhraní, s garantovanou dostupností a podporou.

Strojírenství nyní v rámci Průmyslu 4.0 hledá podobný model. Místo prodeje výrobků pokukují průmyslové podniky po dodávkách služeb. Nechtějí prodávat vlakové soupravy, chtějí prodávat garantovanou kvalitu dopravy ve sjednaném objemu z místa A do místa B. Stejně jako v IT budou muset naučit zákazníky, aby si kupovali chytrá a pro ně bezproblémová a bezúdržbová řešení.

Technologie dnes umožňují, aby výrobce vlaku garantoval, že bude jako služba fungovat bez výpadků. Samotná souprava je osazená řadou čidel, která umožňují předcházet závadám a vlak servisovat ve správný moment.

Průmysl 4.0 si můžeme představit jako éru čidel, která mapují výrobní proces do nejmenších podrobností a získaná data posílají do cloudu, kde probíhá jejich analýza.

České průmyslové podniky podvědomě tuší, že se tím směrem budou muset vydat. Nejdříve musí dostat pod kontrolu stávající procesy. Mají sice systémy na řízení výroby a získávají z nich spoustu dat, ale bohužel ne všechna data, která potřebují. Často tak nedokážou rozklíčovat náklady a výnosy až na úroveň jednotlivých výrobků a úkonů či najít největší časové prodlevy, ztráty a neefektivity, i když jsou v rámci dodavatelského řetězce tlačeny zejména na snížení nákladů a zkrácení dodacích lhůt.

Průmysl 4.0 je pro ně v tuto chvíli ještě hrozně daleko. Potřebují však mít přehled o tom, kolik na jeden výrobek připadá nákladů na elektrickou energii nebo na dopravu či kolik započítat z pořízení výrobního stroje. Triviální otázky, na které mnohé české průmyslové podniky zatím neznají přesnou odpověď. Jsou zkrátka o úroveň níž, než by potřebovaly na to, aby byly připravené na Průmysl 4.0. Nevědí, zda je to jen bublina, nebo jim již začíná ujíždět vlak.

V této fázi se nachází především české průmyslové podniky bez zahraniční vlastnické struktury, nezapojené v globálních dodavatelských řetězcích nebo v segmentech, které nejsou pod enormním tlakem konkurence.