Jihovýchodní Asie se dynamicky rozvíjí

Desítka zemí, které jsou členy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), tvoří významné integrační seskupení, jehož hlavním cílem je urychlit tempo hospodářského růstu, zmenšit značné rozdíly mezi členy a posílit postavení regionu v globální ekonomice. Vyjádřením této snahy je vytvoření Hospodářského společenství ASEAN koncem roku 2015, označovaného jako AEC.

Uvedené společenství s úhrnným hrubým domácím produktem 2,5 bilionu dolarů (podle běžného kurzu) a 630 miliony obyvatel představuje jako celek třetí největší ekonomiku v Asii a sedmou největší na světě.

Jihovýchodní Asie dlouhodobě patří k dynamicky se rozvíjejícím regionům světové ekonomiky, kde však mezi jednotlivými zeměmi přetrvávají značné hospodářské, sociální i politické rozdíly.

V jihovýchodní Asii sílí čínský vliv

Evropské firmy, které podnikají v jihovýchodní Asii nebo se tam teprve chystají, musí počítat s tím, že tento region si svojí kapitálovou expanzí stále více "přitahuje" Čína. A pokud americký prezident Donald Trump přitvrdí obchodní politiku USA vůči Asii, jejím snahám získat větší hospodářský a politický vliv v dané oblasti to jenom nahraje.

USA představují pro Indonésii druhé největší odbytiště (hned po Japonsku), pro Thajsko jsou dokonce nejdůležitější. Vše ale nasvědčuje tomu, že Spojené státy na první pozici v thajském exportním žebříčku vystřídá Čína.

"Čína si v Asii vytkla jasný cíl, za nímž důsledně jde. K iniciativě její vlády se přidávají i četné soukromé firmy," poznamenává Santitarn Sathirathai, singapurský ekonom peněžního ústavu Credit Suis­se. Podle něj se čínské přímé investice v šesti největších zemích ASEAN během minulého roku skoro zdvojnásobily na 16 miliard dolarů.

Hospodářský profil

Malajsijský premiér Nadžíb Razak během své listopadové návštěvy Pekingu podepsal dohody o spolupráci v četných odvětvích celkem za 30 miliard dolarů. Po říjnové návštěvě prezidenta Rodriga Duterteho v Pekingu lze očekávat také intenzivnější čínsko-filipínskou spolupráci, například v zemědělství a výstavbě infrastruktury.

Sílí také příliv přímých čínských investic do Indonésie. Její prezident Joko Widodo jednal se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem během uplynulých dvou let celkem pětkrát. Čína je nyní v Indonésii třetím největším investorem po Singapuru a Japonsku. V Thajsku na ni podle agentury Bloomberg připadá kolem 30 procent dosud získaných přímých zahraničních investic. Jihovýchodní Asie s nízkými náklady na pracovní sílu láká také japonské, jihokorejské a tchajwanské firmy.

Pro obchodní politiku států v jihovýchodní Asii je příznačná vysoká úroveň netarifních překážek zahrnujících například dovozní kvóty a povolení, sanitární, fytosanitární a technické předpisy. Za netarifní bariéru lze označit i oficiální kampaně nabádající spotřebitele, aby přednostně kupovali zboží domácího původu.

Indonésie slibuje "veliký třesk"

Největší ekonomiku v rámci ASEAN má Indonésie, nejlidnatější muslimská země. Její tempo růstu ve srovnání s obdobím 2011−2012 zvolnilo. Negativní dopad na její hospodářskou dynamiku měly také nízké ceny komodit, které země vyváží. Problémy dolehly hlavně na uhelný a textilní průmysl i na dodavatele palmového oleje, v jehož produkci je země světovou jedničkou. Některé firmy byly nuceny propouštět.

Kvůli slábnoucímu kurzu indonéské rupie klesla kupní síla domácností. Starosti dělá vládě zejména zdražování základních potravin, které nejvíce postihuje nejchudší vrstvy. Potravinovou inflaci pohání vysoké náklady na dopravu i netarifní dovozní bariéry. Cesta základních potravin, jako jsou rýže, kuřata a také čili koření, od výrobce ke spotřebiteli je s ohledem na početné distribuční mezičlánky zdlouhavá. A to samozřejmě také zvedá ceny. Slábnoucí měna se promítla i do zdražení dováženého nepotravinářského zboží, například osobních automobilů.

Meziroční změny HDP | Počet zahraničních turistů v Thajsku

Index charakterizující příjmy domácností koncem roku 2016 klesl na nejnižší hodnotu za poslední čtyři roky (71,5 bodu).

Indonéská centrální banka se po čtyřech letech opět vrátila k myšlence "denominace" rupie. Jinak řečeno, na bankovkách chce škrtnout tři nuly, což zjednoduší platby. Toto opatření by nemělo oslabit kupní sílu obyvatel ani rozkolísat měnový kurz, konstatuje centrální banka, které se více než rok daří držet meziroční míru inflace pod pěti procenty. Denominaci měny musí ovšem ještě schválit parlament.

"Důležitým předpokladem úspěšné denominace je, že hospodářská situace zůstane stabilní, což se týká hlavně inflace a vývoje měnového kurzu," uvádí David Sumual, hlavní ekonom jakartské PT Bank Central Asia.

Rozsáhlé investice do infrastruktury

Indonéské ekonomice, která se dříve spoléhala hlavně na soukromou spotřebu, by měly více pomoci nové veřejné investice do infrastruktury. Jde například o projekty mající zlepšit dopravní spojení mezi ostrovy, včetně návaznosti jednotlivých druhů dopravy (výstavba nových a modernizace stávajících silnic, železnic, přístavů, kotvišť pro menší plavidla a letišť).

Klíčová rovněž je elektrifikace rozlehlé země. Na rozvodnou síť je v současné době napojeno asi 85 procent indonéských domácností a koncem roku 2019 by to mělo podle vládního záměru být 97 procent. V elektrifikaci existují značné rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi. Ze 74 754 registrovaných vesnic jich koncem roku 2015 bylo bez proudu 12 659, uvádí v nedávné zprávě o jihovýchodní Asii Mezinárodní měnový fond. Přitom 65 procent vesnic bez elektřiny se nachází na východě Indonésie. Nejhůř na tom je západní Jáva.

Rozsáhlé investice do infrastruktury mají pomoci urychlit tempo hospodářského růstu na sedm procent ročně. Mezinárodní měnový fond v poslední aktualizované předpovědi počítá s tím, že Indonésie v období 2017−2021 poroste v průměru o 5,4 procenta ročně.

Daňová amnestie má přinést biliony rupií

Do infrastruktury by se mělo do roku 2019 investovat 5500 bilionů rupií. Vládě však k uskutečnění ambiciózních záměrů chybějí finanční zdroje. I zde se citelně projevil cenový pokles na komoditních trzích, kam Indonésie vyváží.

Státu výrazně klesly příjmy z ropy, jejíž těžba kulminovala v polovině 90. let minulého století, kdy se pohybovala kolem 1,7 milionu barelů denně. Ale vzhledem k tomu, že se nepodařilo objevit nová vydatná naleziště, produkce postupně spadla asi na polovinu. Výnosy z ropy, představující ještě v roce 2006 zhruba čtvrtinu rozpočtových příjmů, loni tvořily 3,4 procenta, vyplývá z údajů poradenské firmy PwC.

Vláda v Jakartě se rozhodla získat více peněz od poplatníků tím, že loni v červenci vyhlásila rozsáhlou daňovou amnestii, aby přiměla fyzické osoby i firmy k repatriaci peněz převedených do ciziny. Předpokládá, že státní rozpočet by mohl získat 165 bilionů indonéských rupií (v přepočtu zhruba 12,5 miliardy dolarů). K prosinci loňského roku rezidenti přiznali a dodatečně zdanili 99,4 bilionu rupií, uvádí v poslední kvartální analýze britská banka HSBC. Podle ní se sice do konce letošního dubna, kdy lhůta daňové amnestie vyprší, nepodaří vládní cíl splnit, ale i tak je zřejmé, že její přínos pro státní rozpočet bude významný.

Peníze, které se do vlasti vrátí během stanovené lhůty, podléhají dvou- až pětiprocentní dani (podle výše převáděné sumy) namísto běžné pětadvacetiprocentní sazby.

Centrální banka odhaduje, že Indonésané si na zahraniční konta uložili 11 400 bilionů rupií (v přepočtu 860 miliard dolarů). "V cizině máme obrovské sumy a je velice důležité je převést zpět domů, aby náš národ mohl budovat," prohlašuje prezident Joko Widodo.

Většina peněz, které Indonésané převedli do ciziny, se nachází v singapurských bankách. Ty nyní podle britského listu Financial Times nabízejí vybraným klientům, kteří své peníze doma přiznají, ale nepřevedou je zpět, výhodné úročení.

Vláda slibuje, že více otevře dveře investorům

Indonéská ekonomika není v rámci ASEAN jenom největší, ale také jedna z nejvíce uzavřených. Ukazují to mimo jiné čísla charakterizující poměr ročního vývozu a dovozu k hrubému domácímu produktu.

Indonéský prezident Joko Widodo, který nastoupil do funkce v říjnu 2014, ohlásil počátkem února minulého roku "veliký třesk". Slíbil, že vláda zruší, či zmírní omezení pro zahraniční investice v přibližně 50 oborech. V prvé řadě jde o maloobchod, včetně elektronické komerce, a o zdravotnictví. Podmínky pro vstup zahraničního kapitálu by se měly zlepšit také v zemědělství a lesním hospodářství, energetice, telekomunikacích a v dopravě.

Ekonomové ze Citibank očekávají vydatnější příliv přímých zahraničních investic do projektů "na zelené louce". A to především těch čínských.

Politické změny v Thajsku − brzda, nebo impulz?

Z pěti největších ekonomik ASEAN (Indonésie, Thajska, Malajsie, Filipín a Vietnamu) dosahuje nejnižšího tempa právě thajská. Loni podle předběžného odhadu Mezinárodního měnového fondu vzrostla o 2,8 procenta a letos by to mělo být 3,2 procenta.

V Thajsku se v květnu roku 2014 nenásilným převratem chopila moci vojenská junta, když svrhla premiérku Jinglak Šinavatrovou. Generálové prohlásili, že je nutné skoncovat se zmatky na politické scéně.

Klíčoví obchodní partneři | Obchodní výměna Česka

Druhou největší ekonomiku v jihovýchodní Asii táhnou veřejné investice, soukromá spotřeba a příjezdová turistika, která však zaznamenává značné výkyvy − podle toho, jak se vyvíjí politická situace v Thajsku a tamní bezpečnostní situace.

Také Thajsko hodlá do infrastruktury investovat − během pěti let v přepočtu 54 miliard dolarů. Zaměří se na výstavbu dvoukolejných železničních tratí, rozšíření a zlepšení veřejné dopravy v Bangkoku, kde žije kolem osmi milionů obyvatel a dalších 14 milionů v přilehlé aglomeraci. Počítá se také s rozšířením tamního mezinárodního letiště a kapacity námořních přístavů.

Peníze pro venkov i na digitalizaci

Státní rozpočet na letošní rok zahrnuje také zvýšení vládních investic o 6,6 procenta. Na rozvoj venkovských oblastí a podporu zemědělců vláda v Bangkoku vyčlenila 17,5 miliardy bátů (v přepočtu asi půl miliardy dolarů). Kromě toho schválila skoro 76 tisíc "vesnických fondů" (Village Funds), z nichž každý má k dispozici 250 tisíc bátů (něco přes 7100 dolarů).

Uvedené zdroje jsou určeny na financování místních projektů, například výstavbu a opravy silnic, škol nebo sil na skladování rýže.

Ke klíčovým vládním prioritám náleží také rozvoj digitální ekonomiky. Její součástí je zavádění vysokorychlostního internetu ve venkovských oblastech, investice do zkvalitňování vzdělávacího systému, ale také odstranění problémů s nespolehlivým zásobováním elektřinou, jež je navíc drahá. Stejně tak se musí zdokonalit systém finančních transakcí on-line, které jsou mezi firmami i spotřebiteli stále oblíbenější.

Thajská ekonomika je primárně orientovaná na export. Země je předním světovým exportérem rýže nebo mořských produktů. Je také významným výrobcem a vývozcem lehkých užitkových aut (pick-upů), počítačové techniky a spotřební elektroniky.

Klíčovým sektorem zůstává pěstování rýže. Pěstitelé za ni od státu dostávají více, než činí její tržní cena. Nové subvence schválila také nynější vojenská vláda, která na ně vyčlenila v přepočtu půldruhé miliardy dolarů.

Západní média to hodnotí jako velké překvapení, neboť junta předtím obvinila svrženou premiérku ze zneužití moci a její program na podporu rýžařských oblastí označovala za "sporný". Ale generálové si nejspíš uvědomili, že zemědělci tvořící asi dvě pětiny thajského obyvatelstva představují důležitou volební sílu. Přitom hlavní pěstitelské oblasti na severu Thajska byly oporou premiérky Šinavatrové.

Vláda přitvrzuje i v boji s korupcí. Státní úředníci a další činitelé usvědčení v korupčních skandálech, v nichž půjde o více než miliardu bátů (v přepočtu 28 milionů dolarů), mohou být odsouzeni až k trestu smrti. Vyplývá to z návrhu předneseném Výborem pro řízení národní reformy, jehož 162 členů jmenovala vojenská junta. Pozorovatelé, na které se odvolává agentura Reuters, to vesměs pokládají za snahu generálů "zdeptat" politické oponenty.

Země míří k řádným volbám

V říjnu 2016 zemřel ve věku 88 let thajský král Pchúmipchon Adundét, který vládl 70 let a byl nejdéle vládnoucím panovníkem na světě. Následoval třicetidenní státní smutek, během něhož byly zakázány veškeré oslavy. V tomto období ochabla i ekonomická aktivita. Na trůn nastoupí králův jediný syn Maha Vadžiralongkorn. Jeho korunovace se očekává někdy ve druhé polovině letošního roku.

Thajci loni v srpnu v referendu schválili novou ústavu otevírající cestu k parlamentním volbám, a tedy k obnovení demokratického řádu v zemi. Což slíbila i vojenská vláda. Volby by se měly konat někdy během druhé poloviny letošního roku. Pokojný přechod k nové vládě bude důležitý také pro realizaci rozsáhlých hospodářských projektů.

Cestovní ruch je stále ekonomickým motorem

Klíčovým hospodářským sektorem pro obě největší ekonomiky ASEAN zůstává příjezdová turistika. Nespornou jedničkou v jihovýchodní Asii je Thajsko, kam loni zavítalo rekordních 32,6 milionu zahraničních návštěvníků. Cestovní ruch přispívá k tvorbě HDP přibližně 11 procenty, uvádí thajský Kasikorn Research Center.

Počet zahraničních turistů ale v minulosti kolísal − podle toho, jak se v zemi, považované za "turistický ráj", vyvíjela politická situace. Negativně ovlivnil statistiku příjezdů květnový převrat v roce 2014, hned rok poté se ale turisté do Thajska vrátili. Centrální Bank of Thailand předpokládá, že do země letos zavítá 34,1 milionu zahraničních turistů, tedy o pět procent více než v roce 2016. Vláda nedávno rozjela kampaň, jejímž cílem je omezit masový nápor čínských turistů majících hluboko do kapsy a naopak přilákat menší skupiny těch movitějších. Tento postup však může příjezdovou turistiku v Thajsku z krátkodobého pohledu ekonomicky poškodit.

Pro thajskou ekonomiku bude důležité, zda se této zemi podaří pokojný přechod od vojenského režimu k nové vládě. Ta by měla vzejít z voleb, jež jsou plánovány na druhou polovinu letošního roku.

Foto: Reuters

Thajské příjmy od zahraničních turistů loni dosáhly 1,64 bilionu bátů, z toho Číňané utratili 438 miliard bátů (12,4 miliardy dolarů). To představuje skoro 27 procent celkových příjmů z příjezdové turistiky. Zatím stále vedou Evropané s osmadvacetiprocentním podílem, turistům z ostatních zemí ASEAN patří 15 procent.

Cestovní ruch má značný potenciál také v Indonésii, která láká turisty zejména na své historické památky, krásné pláže i na bohatý "noční život" v metropoli Jakartě a turistických střediscích ostrova Bali.

Počet zahraničních turistů roste, i když zdaleka ne takovým tempem, jak by si vláda představovala. V roce 2015 jich bylo skoro 10 milionů a loni skoro 12 milionů. Stále je to ale méně než v sousedních zemích (Singapur 15 milionů a Malajsie 27 milionů).

Vláda v Jakartě by chtěla počet zahraničních turistů během pěti let zdvojnásobit na 20 milionů a tento sektor by se pak měl na HDP podílet zhruba osmi procenty ve srovnání se čtyřmi procenty nyní. Splnění tohoto cíle však závisí také na bezpečnostní situaci v zemi, kde existují sice nepočetné, ale velice radikální skupiny muslimů.

V paměti zůstává dosud nejhorší turistický útok v jednom z turistických center na ostrově Bali v říjnu 2002, kdy zahynulo 202 lidí, z toho většina Australanů. Nebo útok na hotely JW Marriot a Ritz-Carlton v Jakartě v červenci roku 2009. Od té doby však podle indonéského ministerstva cestovního ruchu nedošlo k žádnému útoku, jehož terčem by primárně byli cizinci. Nicméně britské ministerstvo zahraničí na svých stránkách upozorňuje, že riziko teroristických útoků na místa navštěvovaná zahraničními turisty zůstává stále vysoké.