Ruské námořnictvo nemá za sebou zrovna nejslavnější roky. Nejvíc bylo vidět při operacích vedených u syrského pobřeží, přičemž slovo vidět je nutné brát doslova. Opotřebované stroje letadlové lodi Admirál Kuzněcov vydávaly tolik kouře, že operační svaz byl vidět na desítky mil daleko a čmoudící koráb se stal terčem posměšků. Na nedělní námořní přehlídce konané v Petrohradu bylo ale vše jaksepatří nablýskané. Před Putinem defilovaly i ruské pýchy, raketový křižník s jaderným pohonem (nic podobného žádná z velmocí ve flotile nemá) či v duchu sovětské slabosti pro to největší dimenzovaná jaderná ponorka. Ty však k novým úkolům, mezi něž Putin řadí i boj proti terorismu a pirátství, námořníkům moc nepomohou.
„Mýtus velikosti nám cpali do hrdel, stříkali do žil.“ Jak se Rusové vyrovnávají s pocitem viny za válku
Jsou proti válce a proti Vladimiru Putinovi, ale musí se dívat, co jejich země páchá na Ukrajině. Jak se takoví Rusové cítí? Dvě knihy na to dávají odpověď: Válka a trest Michaila Zygara a Moje Rusko Jeleny Kosťučenkové.
25. 4. 2024 ▪ 6 min. čtení