Nový protiinflační důchodový fond? Nápad šéfa důchodové komise se líbí zatím jen ČSSD

Předseda důchodové komise vlády Martin Potůček navrhuje nový protiinflační fond, ve kterém by si lidé pod dohledem státu mohli spořit na penzi. "Šlo by o veřejné spoření, které by bylo založeno na příspěvcích a bylo by napojeno na státní rozpočet," prohlásil Potůček v předvolební debatě Ekonomu o reformě důchodů.

Fond by mohl být spravován například Českou správou sociálního zabezpečení a garantovat, že se úložky neznehodnotí růstem cen: "Stát by každý rok zhodnocoval příspěvky o míru inflace." Ekonom z think-tanku IDEA při CERGE-EI Jiří Šatava namítá, že by pro stát budování konkurence současným soukromým hráčům v doplňkovém penzijním spoření bylo velmi drahé a hlavně by to bylo pro střadatele rizikové. A to kvůli tomu, že většina penzistů je už nyní v drtivé většině závislá na důchodech z prvního, tedy průběhového pilíře právě pod správou státu. "Z tohoto titulu je ta myšlenka hrozně nebezpečná," myslí si.

Nabídne penzijní připojištění i stát? Sledujte předvolební debatu Ekonomu

Některým politikům se ale Potůčkův nápad zamlouvá. Expert ČSSD na penze Michal Pícl ho považuje za přínosný: "Největším problémem důchodového spoření v soukromých penzijních fondech je udržení hodnoty vkladů v čase, kdy mnohé fondy nejsou schopny garantovat ani výnos, který by pokryl inflaci. Takto by mohl stát garantovat alespoň minimální udržení hodnoty peněz v čase." Jedním dechem ale dodává, že v první řadě by se muselo jasně říct, odkud na nový fond stát vezme peníze.

Poslankyně Radka Maxová z ANO říká, že na počátku debaty o změně důchodů musí být celková reforma penzí: "Dříve než bude diskuse nad tím, zdali nový fond ano, či ne, je třeba najít politickou shodu, jak reformovat náš důchodový systém." Podobně mluví i místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Šéf ODS Petr Fiala dodává, že podobné návrhy jsou "zbytečnými důsledky zrušení druhého pilíře". Podle místopředsedy lidovců Jana Bartoška teď třetí pilíř úpravy nepotřebuje: "Role státu je především postarat se o průběžný pilíř a dostatečně ho zabezpečit."

Současná vláda udělala v třetím pilíři důchodů několik změn, aby ho zatraktivnila. Spořit si mohou už i děti a rodiče nemusí čekat na jejich plnoletost. Zvýšila se také daňová úleva pro příspěvek firem.

Pokles zájemců o tento penzijní produkt se ale stále nedaří zastavit. Na konci pololetí spořilo 4,4 milionu lidí. To je o 30 tisíc méně než na konci roku. "V tuto chvíli je státní podpora třetího pilíře velmi štědrá," říká Potůček. "Kladu si otázku, když je stát ochoten do systému sypat tolik peněz, zda to má ten motivační efekt, jaký zastupitelé předpokládali," dodává. Jen na příspěvcích ke spoření stát minulý rok vyplatil 6,8 miliardy, další peníze spolkly daňové úlevy. Češi si stále spoří jen pár stovek měsíčně, mnohé fondy ani nedosáhnou zhodnocení o inflaci. "Ti, kteří mají averzi k riziku, by do toho šli," hájí svůj nápad Potůček.

Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek v debatě Ekonomu prohlásil, že třetí pilíř nezachrání nové fondy, ale jedině povinný příspěvek od zaměstnavatele. "My v odborech jsme pro to, aby se zavedla povinnost pro zaměstnavatele lidí, kteří pracují v rizikových profesích." Podle Samka tu firmy už od roku 1994, kdy byl poprvé na stole návrh zaměstnaneckých fondů, mohly odvádět více na pojistném za těžce pracující zaměstnance. Nyní by jejich příspěvky zaměstnancům nasměroval do třetího pilíře − postupně nejen od firem s náročnými profesemi, ale i od všech absolventů, kteří nastupují na trh práce. Šatavu tak dalekosáhlá povinnost příspěvků zaměstnavatelů "děsí", výrazně by podle něj zvýšila cenu práce mladých uchazečů o první zaměstnání.

Politické strany ve svých volebních programech žádnou velkou důchodovou reformu, která by reagovala na chronické deficity důchodového účtu a špatný demografický výhled, nenabízejí. Snaží se však zatraktivnit právě třetí pilíř, především ještě štědřejší pobídkou občanů i zaměstnavatelů k příspěvkům. Tato cesta už ale podle Potůčka příliš nefunguje.

S přispěním Markéty Šrajbrové