Amerika Daniela Anýže: Nemohla jsem cestovat, dělat řidičák ani si zřídit účet, říká Američanka "bez papírů"

V telefonickém rozhovoru ze Syracus ve státě New York, kde na tamní univerzitě studuje medicínu, Jessica Astudillová několikrát řekne slovo "hope". Je jedním z amerických "snílků" a stále doufá, že jejich situace se vyřeší. Zároveň ale přiznává, že tam vzadu v hlavě jí nedává spát pochyba. Co kdyby to nevyšlo, co kdyby najednou vše skončilo? V sázce je studium medicíny i vysněná kariéra lékařky. Z Ekvádoru přišla s rodiči do USA v roce 1995, když jí byly dva roky. O tom, že je "undocumented", člověk bez papírů čili ilegální imigrant, se dozvěděla, když jí bylo čtrnáct.

HN: Jak k tomu došlo, proč vám to rodiče neřekli dříve?

Rodiče se už předtím doma bavili o záležitostech s občanstvím, věděla jsem, cítila jsem, že to je věc, která jim dělá velké starosti. Sama jsem o tom ale nepřemýšlela, netušila jsem, že by se nějak týkalo mě. Pak jsem se ale v New Yorku, kde jsme bydleli, dostala na jednu z tamních nejlepších středních škol, a při přestupu mě v kanceláři požádali o číslo sociálního zabezpečení, které by měl mít každý občan USA (takzvané "social security number", obdoba českého rodného čísla, pozn. red.). Nevěděla jsem, oč jde, a tak jsem rovnou ze školní kanceláře zavolala mámě do práce. Byla nesvá, řekla mi, ať to dál neprobírám, že si o tom musíme promluvit doma. A doma jsem se dozvěděla, že jsem "undocumented". Chvíli mi trvalo vůbec pochopit, co to znamená.