Ekonomika jede, koruna ale čerpá oddechový čas

Konec roku 2017 a začátek letoška je pro českou ekonomiku ve znamení pokračujícího přílivu dobrých zpráv. Potvrdilo se, že HDP roste víc než pětiprocentním tempem, mzdy míří vzhůru nebývalou rychlostí osmi procent za rok a nezaměstnanost klesla i během neobvykle studeného období, které nepřálo stavařům. Jediné nepříznivé číslo "zavinili" exportéři, protože proud zboží z tuzemska sílí pomaleji než dovoz. Obchodní bilance je však stále ve výrazném přebytku a lednové zakolísání je podle zkušeného analytika UniCredit Bank Pavla Sobíška jen odrazem opožděného zahájení výroby aut na začátku roku. Navzdory celkovému pozitivnímu obrazu však koruna od začátku února klesá a páteční data přinesla další bleskový propad. V součtu jde už o 30 haléřů, což kurz dostalo tam, kde byl na konci listopadu. Jak to jde dohromady?

Zatímco celý podzim z vedení ČNB sršelo odhodlání sazby energicky zvyšovat a měnovou politiku tak posunovat k normálu, teď už se i od těch (dosud) radikálnějších členů bankovní rady dozvídáme, že je načase tempo zvolnit. Sílí tak dojem, že únorový posun sazeb, po němž kurz dosáhl pointervenčních maxim, byl na delší dobu poslední. Nejtvrdší direkt koruně uštědřila inflace, která se v únoru nečekaně dostala pod dvě procenta. Jde sice o souhru náhod působících ve vzácné shodě proti růstu cen, ale skutečnost, že se po víc než roce inflace dostala pod cíl ČNB, zapůsobila. Zatímco spotřebitelé vítají, že některé potraviny zlevnily, pro obchodníky na měnovém trhu je souhrnný meziroční růst cenové hladiny signál, že si na vyšší úroky, a tedy vyšší zhodnocení korunových aktiv budou muset počkat.