Rolex a Patek Philippe nám dělají dvě třetiny tržeb. Jsem chodící reklama, říká majitelka firmy Carollinum a provozovatelka obchodů v Pařížské

Hned čtyři butiky provozuje v pražské Pařížské ulici podnikatelka a majitelka firmy Carollinum Tamara Kotvalová. V rodinné firmě, ve které pracují i její dvě děti, prodává luxusní zboží značek Rolex, Montblanc nebo Patek Philippe.

Většinu zákazníků zatím tvoří Češi. "Snažíme se je udržet, protože lokální klientela je jistota. Pak máme loajální klienty ze zahraničí. Turisté jsou ale samozřejmě také důležití, hlavně z Číny. Na těch jsme všichni trochu závislí," říká.

Carollinum od svého založení v roce 1996 neustále roste a loni dosáhlo tržeb přes půl miliardy korun, zisk tvoří zhruba pětinu této částky. 

HN: V Pařížské začínáte prodávat opravdu drahé hodinky. Za poslední rok jste prodali několik kusů v hodnotě kolem 20 milionů korun. O jaké hodinky jde?

Dražší kusy hodinek prodáváme už delší dobu, nejen letos. Je ale pravda, že tento rok jich bylo několik. Jednalo se o značku Patek Philippe, model Nautilus a Grand Complications − hodinky s funkcí věčného kalendáře a s minutovou repeticí ("odbíjení" časových úseků, projevuje se jako vysoké tóny, které vznikají uhozením kladívka do vnitřní strany pouzdra hodinek − pozn. red.). Jejich hodnota se pohybuje kolem milionu švýcarských franků, tedy až 25 milionů korun. Na trhu se ukazuje naše vyspělost. V minulosti jsme za některými zeměmi pokulhávali, nyní potkávám klienty, kteří hodinky nevnímají pouze jako symbol statusu a doplněk, ale je to pro ně důvěryhodná investice.

HN: Co pro vás znamená slovní spojení "dražší hodinky"?

Hodinky za milion franků jsou považovány za superdrahé hodinky. V průměru ale v butiku Patek Philippe prodáváme hodinky někde kolem milionu korun. U superdrahých kusů navíc výrobce prověřuje, jestli je klient "hoden" takové hodinky nosit. Většinou zájemce zveme do výroby Patek Philippe, aby se výrobce se zákazníkem poznal. V tom jsou pravidla docela tvrdá.

HN: Máte v nabídce ikonické "Pepsi" Rolexky GMT-Master II. Je o ně zájem?

Zájem o ně je obrovský. Rolex je trochu zaskočen velkou poptávkou. Dostáváme pár kusů ročně a jsou na ně dlouhé čekací doby. Zejména Patek Philippe ale razí takovou strategii, že nechce být všude. Zakládá si na výjimečnosti.

HN: Chápu, nechce si "podstřelovat" cenu. Švýcarský výrobce hodinek Richemont, kterého máte v portfoliu, zničil v posledních dvou letech hodinky v hodnotě zhruba pěti set milionů eur. Jak tento krok vnímáte?

K politice Richemontu vám to řeknu asi takhle: mám radši rodinné firmy. Richemont se silně soustředil na Asii a USA, kde otevřel příliš mnoho obchodů, čímž přesytil trh. Nerada bych se ale vyjadřovala k našim partnerům. Pro mě je dobré mít rozložené portfolio. Rolex a Patek Philippe nám dělají více než dvě třetiny tržeb.

HN: Stane se někdy, že přijdete prodat hodinky osobně?

Samozřejmě, jsou klienti, kteří si mě vyžádají. Většinou jsou to mí přátelé nebo známí. Snažím se je seznamovat s manažery butiků, protože ne vždy můžu zvedat telefony. A to funguje. Někdy si dokonce zákazníci chodí do butiků jenom promluvit.

HN: Kolikery hodinky máte ve sbírce vy?

Ve sbírce mám 26 kusů. Mé oblíbené jsou Rolex. Zpočátku jsem se této značky bála − chtěla jsem je samozřejmě prodávat, ale připadaly mi příliš velké. Potom mi zástupce Rolexu řekl, abych si je zkusila. A dnes je nosím nejvíc. Rolex má jednu výhodu: jedná se o jedny z nejpřesnějších hodinek s malou potřebou servisu. Sbírám limitované kusy. Nejsou to úplně hodinky, které bych nosila, mám je ve vitríně. Stejně jako pera, kterých mám v současné době už 79. Doufám, že v tom budou moje děti pokračovat, že nebudou nuceny sbírky prodat.

HN: Apple dnes prodává víc hodinek než všichni Švýcaři dohromady. Představuje pro vás tato skutečnost hrozbu, nebo si ani nedovedete představit, že byste v budoucnu soutěžili o stejné zákazníky?

Vůbec nás to netrápí. Oba produkty mají místo na trhu. Je dobře, že tu Apple je, protože nás posiluje v naší exkluzivitě. Je to jako rozdíl mezi Bentley a elektromobilem. Kvalita práce je jiná. Naše hodinky jsou umělecká díla a to nemůžete srovnávat s Apple Watch.

HN: To přirovnání k autům může být docela přesné. Dnešní generace mladých nemá takový vztah k tradičním hodnotám jako jejich rodiče. Na kontrolu času používají mobilní telefon, hodinky mají propojené s ostatními přístroji. A možná by si koupili spíš ten elektromobil.

Vést mládež k tomu, aby si hodinek vážila, je naše úloha. Kdyby se nám celosvětově podařilo přesvědčit jedno procento mladých lidí, tak jsme vyhráli. Obrazy se také nikdy nepřestanou prodávat, nepřestanou se tvořit sochy. Umění tady zůstane. A v budoucnu se luxusní hodinky přeřadí do kategorie uměleckých děl. Jejich primárním účelem nebude měřit čas, ale udržovat investiční hodnotu a přinášet radost. Hodinky se stanou symbolem toho, že čas sice utíká rychle, ale existují věci, které přetrvávají.

HN: Vaše děti se v rodinném byznysu angažují. Kdy se chystáte předávat firmu? Dnes se toto téma mezi rodinnými firmami hodně řeší.

Já s tím v každém případě počítám, ale až přijde ten správný čas. Vím, že se teď budete usmívat, protože na školeních o rodinných firmách vám řeknou, že největší problém je právě načasování. Do budoucna bych ale byla hrozně ráda, kdyby přišel. Mám víc obchodních aktivit a momentálně nestíhám. Můj syn se teď rozhodl, že převezme naši vlajkovou loď Carollinum. Tomu jsme odebrali silné značky, jako je Rolex, čímž šel obchod dolů s tržbami. A syn si to vzal jako svůj projekt a vrátil se do prodeje. To mi dělá radost.

HN: Jak jste se vypořádala s tím, když o vás v minulosti vycházely články v bulvárních časopisech?

Já už jsem se z médií stáhla.

HN: Ano, jedná se o starší texty. Titulovali vás tam jako královnu Pařížské. Jak tohle oslovení vnímáte?

Jako bulvární oslovení. Bulvár má nárok vytvořit si jistá oslovení na jisté osoby. Spíš mi to ubližuje. Máme poměrně inteligentní klienty a z tohoto pohledu mi tento titul nepomáhá.

HN: Obklopujete se drahými věcmi, nosíte drahé oblečení, vaši klienti jsou movití. Považujete se za módního snoba?

Já mám dva životy. Jeden je v práci a druhý v soukromí. V tom soukromém velmi ráda pobývám v přírodě a jsem normální člověk. Proto jezdím často do Tater, proto jsem si vybrala Chorvatsko, kde stavím dům. A to je pro mě absolutní odpočinek. Pak je práce, kde se do jisté míry předpokládá, že tam nepřijdete v nevhodném oblečení. Člověk musí mít nějaký kredit, pokud prodává luxusní hodinky. Jestliže budu někomu nabízet hezké zboží, nemůžu vypadat špatně. To, jaký jste, si ale každý neseme v sobě. Vůbec nemusí být podstatné to, jakým autem jezdíte nebo jakým perem píšete. Všechny značky, které mám kolem sebe, zastupuji, jsem vlastně chodící reklama. Tak jsem to i přijala. Můj život je ale přece o něčem jiném.