Politici by měli přemýšlet, komu a proč rostou mzdy

Nová statistika o vývoji mezd nemůže na první pohled než potěšit.

Zaměstnanci si polepšili nejvíc za posledních deset let, přidáno dostali konečně i lidé, jejichž profese byly dlouhodobě podhodnocené, jako jsou učitelé, zdravotní sestry či pracovníci v sociálních službách. Zvýšil se i medián mezd, který v posledních čtyřech čtvrtletích navíc rostl rychleji u žen než u mužů, což je potěšitelné zejména s ohledem na to, že ženy stále berou méně. Podle statistiků jsou na tom nejlépe třicátníci a čtyřicátníci, kde se za posledních deset let rozdíl v odměňování mezi pohlavími snížil z 27 procent na 21 procent.

V delším časovém úseku pak nejvíc rostly mzdy tam, kde byly nejnižší − v pohostinství a ubytování, kde zafungoval stát, který nařídil růst minimální mzdy.

Ze statistiky mezd ovšem můžeme vyčíst podstatně víc než jen to, že se všem daří lépe, a tudíž bychom měli žít radostněji. Začněme třeba obory, které podle rostoucího počtu zaměstnanců ekonomika potřebuje nejvíc ze všeho.

S ohledem na to, že průmysl nyní postrádá na tři sta tisíc lidí, zřejmě nepřekvapí, že za posledních osm let zde pracuje o 120 tisíc lidí víc. Jejich mzdy přitom poskočily výrazně nad průměr a − přes dlouhodobá varování analytiků před rostoucím rozdílem mezi růstem produktivity práce a růstem mezd − firmy zatím rostou a poptávají další lidi.

Druhým odvětvím, které ze všeho nejvíc nabíralo zaměstnance, jsou pracovníci v administrativě (část z nich ve službách státu), kterých přibylo bezmála sedmdesát tisíc.

Na rozdíl od průmyslu, kde s růstem počtu zaměstnanců rostly mzdy nad průměr, v této oblasti se mzdy zvyšovaly podprůměrně a zůstávají jedny z nejnižších v ekonomice. Otázkou je, jestli je takové nabírání lidí výsledkem rostoucí ekonomiky, nebo rostoucí byrokracie, která nutí i menší firmy zaměstnávat "lidi na papírování".