Vlastně je to výročí, které bychom měli slavit. Před dvaceti lety se Česko konečně zavázalo, že na svém území zruší prodej olovnatého benzinu. Zákazem paliva s tetraetylolovem (pamatujete ještě benziny Super či Speciál?) se tak naše země se znatelným odstupem za nejvyspělejšími státy zbavila jednoho z odkazů Thomase Midgleyho juniora, muže, který svou prací ovlivnil atmosféru Země jako nikdo jiný.
Budoucnost patří olovu
Psal se rok 1923, když dva velcí hráči s eminentním zájmem roztočit kola automobilového průmyslu do co největších otáček, automobilka General Motors a východní odnož ropného gigantu Standard Oil (z něhož se následně stalo Esso), založili společnost Ethyl Corp. Cílem bylo dodávat benzin, který bude lépe svědčit motorům díky tomu, že bude mít vyšší oktanové číslo. To otevřelo cestu k výkonnějším a kultivovanějším motorům.
Ovšem cena byla vysoká. Antidetonačním aditivem, které zpomalovalo hoření benzinu a zabránilo nežádoucímu klepání motorů, k němuž dojde, když palivová směs samovolně exploduje dřív, než ji má zapálit jiskra svíčky, bylo tetraetylolovo. Že půjde o jedovatou látku, si experti mohli domyslet, toxické účinky olova byly dobře známy. Právě proto se o olovu moc nemluvilo, zmínka o něm ostatně, nikoli náhodou, nebyla ani ve jménu firmy Ethyl Corp. Automobilka General Motors, které patřil patent, ujišťovala, že jde o neškodnou látku, a tak před 95 lety mohl první motorista natankovat olovnatý benzin. K historické události došlo v Daytonu v Ohiu.
Midgleyho také automobilka General Motors pověřila, aby vynalezl bezpečnou náplň do ledniček a klimatizací. Tehdy se v chladicí technice jako médium používaly látky na bázi čpavku, které byly jedovaté a výbušné. Midgley a jeho spolupracovníci našli netoxickou a zdánlivě ideální látku na bázi halogenderivátů – známé freony, které se vydaly na vítěznou cestu světem. To už Midgley sledoval z ústraní. Po padesátce onemocněl dětskou obrnou, která ho zbavila pohyblivosti. Vymyslel sofistikovaný mechanismus kladek, s jejichž pomocí se dostával z postele. Nešťastnou náhodou ale jedno z lan Midgleyho uškrtilo. Objevu devastujícího vlivu "jeho" freonů na ozonovou vrstvu se tak už Midgley nedožil. Místo v historii má ale jisté. Když se dopad desítky let používání freonů sečte s efektem, který po ještě delší dobu přinášel olovnatý benzin, patří mu pomyslný titul Jedinec, který nejvíc ovlivnil atmosféru Země naprosto oprávněně.
Palivo opravdu mělo lepší vlastnosti, a tak výroba rostla explozivním tempem. Jen během následujících tří let se prodalo 300 milionů galonů (přes 1,1 miliardy litrů) olovnatého benzinu.
Centrem výroby a současně zkušební laboratoří s nedobrovolnými "pokusnými králíky" se stala rafinerie Bayway ve státě New Jersey vlastněná Standard Oil. V provozu, kde se tetraetylolovo (označované zkratkou TEL) vyrábělo, začali dělníci brzy trpět záhadnými potížemi. Běžné bylo zhoršení paměti, špatná koordinace pohybů i halucinace. Ani ne rok po spuštění produkce bylo 32 ze 49 dělníků hospitalizováno a pět z nich zemřelo.
Standard Oil přišel s tvrzením, že důvodem je prosté přepracování, což ale na úřady státu New Jersey velký dojem neudělalo. Následoval zákaz výroby a důkladné vyšetření tragédií. To vedl známý chemik Alexander Gettler, který zjistil, že TEL a další látky na bázi olova se v tělech obětí koncentrovaly v plicích, mozku a kostech. Gettler předložil důkazy, že většina jedu se do těla dostala vdechnutím. Město New York promptně zakázalo prodej paliva s TEL, přidaly se New Jersey i Filadelfie.
V tu chvíli to vypadalo, že budoucnost olovu v benzinu nepatří a že se musí najít jiné antidetonační látky, například na bázi etanolu.
Federální vláda zasahuje
Výrobci TEL své investice zkusili zachránit s pomocí federální vlády. V Bílém domě tehdy seděl republikán Calvin Coolidge, odpůrce regulací a zastánce co nejmenšího státu. Od začátku to nebyla rovná hra − na konferenci svolané federálními úřady pro ty, kdo na nebezpečí plynoucí z olova upozorňovali, nebylo právě pro ně místo. Přizvaní experti byli naopak spjatí s chemickým průmyslem. Důležitou roli mezi nimi hrál Thomas Midgley junior, jeden ze dvou výzkumníků, jimž se připisuje hlavní podíl na objevu účinků tetraetylolova.
Midgley o jeho účincích věděl. Sám se při práci olovem přiotrávil tak, že se musel dlouhodobě léčit. Přesto vehementně přesvědčoval veřejnost, že se není čeho bát. Do dějin vešla tiskovka, během níž si nalil tetraetylolovo na ruce a následně minutu z láhve vdechoval výpary. Publiku pak tvrdil, že by to mohl dělat každý den bez obav ze zdravotních problémů, i když se ve skutečnosti znovu přiotrávil.
Pod vlivem expertů jako Midgley vydal úřad pro veřejné zdraví zprávu, že přidávání TEL do paliva pro spalovací motory nepředstavuje nebezpečí a "neexistuje tak důvod, proč prodej olovnatého benzinu zakázat". Ohrožení dělníků při výrobě měly vyřešit lepší ochranné pomůcky. Produkce se opět rozjela na plné obrátky a následující půlstoletí explozivně stoupala.
Co se dočtete dál
- Proč jedovaté palivo přežilo nejdéle v zemích sovětského bloku? A mohl olovnatý benzin i za vyšší kriminalitu?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.